K novému roku nalejme si vína čistého, přátelé

Listopad 1989 jsme oslavili vzpomínkami, při nichž nám běhal až dodatečně mráz po zádech z toho, co se taky mohlo stát. Už méně jsme probírali naše činy za posledních 20 let, tedy stejnou dobu, která stačila Baťově společnosti či Škodě nebo Českomoravské Kolben Daněk aby se vyšvihly na světové trhy. A Československo bylo považováno za demokratický stát s ušlechtilým prezidentem, kam utíkali nadaní lidé z celé Evropy, a na českou korunu se Němci třásli. Dnes máme prezidenta, který veřejně prohlašuje, že jej nejvíce potěší, pokud se státy na jednání v Kodani nedohodnou a nejraději by byl, kdyby se rozpadla i EU. A to přesto, že ČR zatěžuje každého obyvatele až 14 t CO2 ročně, což je o 35 % vyšší hodnota než evropský průměr a 7krát vyšší než má Indie. I kdyby nakrásně nebylo oteplování přičiněním člověka, což si tento muž, hrající si na proroka ekonomie, může myslet, jsou zde jasné změny klimatu, kterým se člověk bude muset přizpůsobit, případně je zmírnit. A je tu už dnes hlad miliardy lidí, přičemž zemědělské půdy ubývá. A všude se povalují biliony tun odpadů a jedů, plavou i ve světových mořích, máme astmatické děti a rakovinu. Udělat v tom trochu pořádek je přinejmenším lidské. A o to tu vlastně jde. Kam se bude ubírat svět v dalším století. Se svobodou člověka a podnikání to nemá nic společného. Kde se bere v hlavě prezidenta tolik zlé vůle k lidem a činům, jež nesměřují jen k sobeckému zisku, i za cenu lidského zdraví, nenávisti, hraničící až se sadismem? Přinejmenším však nastolená atmosféra posunuje např. úvahy o energetice do emotivní a iracionální roviny plné záští a demagogie. Fakta jdou stranou. Pomáhá to našemu průmyslu? Ne, spíše to vytváří obraz obyvatel ČR jako škodolibých a záštiplných lidí, jichž je třeba se vyvarovat. Nu což, na zdraví, popojedem. Všechny polistopadové vlády se oháněly vzděláním mladých generací jako zárukou lepší budoucnosti. Ale dostali jsme se až k absurdnímu systému, v němž jsou školy placeny od žáka, tedy od kusu, bez ohledu na úroveň. Neustálé posměšky z konkurenceschopnosti průmyslových podniků z úst politiků a zlovolná privatizace vymazávající z našich činností obory jako na běžícím pásu a odvádějící mladé lidi od práce, abychom je našli na ulicích v černých bundách a kanadách s rukou nahoře. V zemi je na 200 soukromých vysokých škol, jejichž kvalita a praktiky jsou sporné. K čemu je podvodem vzdělaný jedinec pro národ? Stát, hlásající úctu ke vzdělání a tržní ceně lidské práce si vzal direktivně učitele a lékaře za rukojmí svého pomyslného ekonomického úspěchu. Veřejný dluh přitom dosáhl už 1,3 bilionu korun. Někde soudruzi udělali chybu, což? Nu na zdraví, usrkněme. Jaké cíle jsme si stanovili v době polistopadového entusiasmu? Že vybudujeme infrastrukturu, aby tisíce schopných a nadšených lidí mohlo podnikat? Že nastavíme podmínky k tomu, aby se stavěly nové byty pro mladé lidi na začátku rodinného života a poctivě předáme majetek ukradený komunisty? Že postavíme novou železnici na úrovni evropských drah? Že zajistíme dobrou sociální péči za své daně? Že osvobodíme chytré lidi od spárů byrokracie tuposti, aby předvedli, že jsme tvořivý národ? K infrastuktuře nás dokopali až zahraniční investoři zhnusení představou, že pojedou z německých hranic do Ostravy 10 hodin, byty se rozkradly nebo prodaly za neověřené ceny stanovenými dle nálady a korupce. Dodnes funguje regulace a vyhání ceny bydlení do absurdna a mladé lidi do ciziny. Po kolikáté už? A železnice? Miliardu vložil stát do výroby rychlovlaku, jehož zakázku dal v plen rozhádaným novovlastníkům velkých podniků, kteří se nedokázali dohodnout a prošvihli tak šanci nejenom na dobrý obchod, ale i na budoucnost. A věru, rozprodej těchto podniků nebude zapsán do knihy historie jako vlastenecký, ale čistě sobecký čin. Domů odešly tisíce lidí s kvalifikací, konstruktéři a vyučení dělníci. Jako náhradu dostali otupující levnou práci u pásu na linkách zahraničních investorů. Tisíce poctivých podnikatelů pak zachraňuje malé podniky a regionální zaměstnanost, což „velcí“ ekonomové ani neregistrují. A velké podniky typu Škoda Plzeň už nevyrostou, na to zde není politické prostředí, není invence, ani volné trhy. Ty jsme předali jiným. Ale na zdraví, připijme si, jaksi nám vyschlo v krku. Ano, nadšeně jsme volili do svého čela politika, jenž tvrdil, že peníze vytvářejí nová pravidla morálky a zákonů není třeba, abychom zjistili, že nemáme ani peníze ani morálku. Veřejný dluh 1,3 bilionu Kč se stal strašákem politiků a všech obyvatel, včetně těch, kteří nic nezískali. (Samozřejmě jej ale zaplatí občané, pokusní králíci ekonomů věrozvěstů.) Téměř denně děsíme staré lidi představou, že pro ně nebude na důchody a že jsou zde už zbyteční. Nemocné strašíme sdělením, že zdravotní péče bude mizerná a umírání bolestné. Naší morálkou jsou peníze a politici zaměstnaní především činností na vedlejšáku u polostátních firem vydávají jeden zákonný paskvil za druhým a zbytek doplácávají přílepky. Dění v parlamentu dnes připomíná spíše dělení zisků, než zákonodárný sbor. V poslední době nás dokonce někteří senátoři začínají oblbovat představou, že do Evropy vlastně ani nepatříme, neboť je to území pitomečků ovládaných byrokraty. A zatím nekontrolovaně podřídili státní správu místní správě, takže nadřadili dohody uzavřené v hospodě nad zákony státu. Jsme zbyrokratizovaná společnost nedodržující lidská ani zákonná pravidla. Takové pojetí občanské společnosti do Evropy skutečně nepatří. Nuž, na zdraví státní správy přátelé, na zdraví. Neberme to osobně, je to jen byznys. Vědí hoši na Hradě a pod ním, co dělat s krizí, nebo po ní? Říká se, že je třeba vytvářet nová pracovní místa, pokud možno kvalifikovaná, s prací s vysokou přidanou hodnotou. Ale taková místa a výroby vytváří jen věda a vzdělaná společnost. Jenže oni říkají, hoši pozor, bude třeba se na ty vědátory podívat a nejlíp, když je trochu omezíme, jsou slabí. Pořád chtějí moc peněz na náš vkus. A je jich hrstka. A že to už 20 let neřešíme? Inu, s masami je třeba pracovat. Cpěte se na obrazovky TV, hoši! Každou chvíli se otevírá nový supermarket z papundeklu. Nebo kus dálnice za miliardy! Tam bude TV, takže jedem hoši, je třeba střihnout pásku a taky se trochu potěšit úspěchy, ne? Ti vědátoři počkají, však ona si ty nadané cizina najde! Tak na zdraví. Až půjdou statisíce lidí 4. ledna 2010 do práce, bude to 21 let od chvíle, kdy jsme vzali osud svého malého souručenství lidí stejného jazyka do svých rukou. Opravdu do svých? To je otázka, která nás dnes trápí, že? A bojíme se budoucnosti, na níž evidentně nejsme připraveni. Ale stále je čas vzpamatovat se, stále je příležitost vzít rozum do hrsti. Hlavně se chovat tak, abychom nepoplivali památku svých otců a dědů a zachovali si svoji hrdost. Tak na budoucnost a štěstí, budeme ho potřebovat. Je třeba toho hodně změnit. A na jaře 2010 bude šance. Možná poslední na století. Jan Baltus a redakce TT