K jádru problému

Toto číslo TT jsme věnovali také jaderné energetice. Komise nazvaná po svém předsedovi profesoru Pačesovi, měla očividně posvětit nutnost budovat jadernou energetiku za každou cenu, tedy především proto, aby polostátní a.s. ČEZ mohla i nadále obchodovat s elektrickou energií, tedy vysokými přebytky vlastní výroby. Ale samozřejmě také proto, že původní strategie energetiků vybavit levně staré elektrárny odsiřovacím zařízením, je u konce. Dosluhuje. To není posměch, to je plánovaná skutečnost, kterou jsme přijali jako strategii. Toto logické zdůvodnění si neuměla dát do slovníku žádná z politických stran, a ta současná se tedy dovolává akademického posvěcení. Rozhodnutí jistě není jednoduché. Uhlí dochází. Všichni, kdož se v politice honosí titulem ekonom o tom věděli a měli podle toho jednat. I když technika dnes dokáže zázraky, strategická rozhodnutí v energetice se dělají stále na leta dopředu. Žijeme však v zemi paradoxů, kde sice formálně tvrdíme, že energetika je trh, ale ona je to především politika. Ani USA ani EU se zatím nepodařilo napasovat dodávky elektrické energie na principy volného trhu, což ale nebrání nikomu takový stav předstírat, včetně zřízení úřadu Regulátora trhu. Bohužel, ještě před 20 lety jsme měli schopnost výroby energetických zařízení, včetně jaderných, dnes budeme muset téměř vše nakoupit v zahraničí. Otázkou je, kde a za kolik. Na pravé straně rovnice pak vychází cena energie pro občany a podniky zítra a pozítří. Nejsme na světě sami a zatím co například Finové si pospíšili a v době antijaderné hysterie si nové jaderné staveniště klidně pořídili, my se pohybujeme v nerozhodném kruhu. O tom, že je třeba snížit energetickou spotřebu průmyslu se hovoří také už 20 let. Ale nikdy to není debata k jádru problému. Jan Baltus