Jako součást tzv. Lisabonské
strategie přeměny evropské ekonomiky
na ekonomiku znalostí
byl stanoven cíl dosáhnout do
roku 2010 v Evropské unii průměrný
podíl investic do výzkumu
a vývoje (VaV) na úrovni 3
% HDP. Při tempu růstu těchto
investic za posledních 10 roků
o 0,1 % se jeví tento cíl nereálný.
Záležitostí se zabývala skupina
britských expertů a dospěla
k zajímavým závěrům.
V poslední dekádě rostl v EU
průmysl „znalostí“ rychleji než
v USA. V Evropě je v tomto sektoru
zaměstnáno 40 % pracovní síly,
zatímco v USA 38 %. Samozřejmě,
že mezi jednotlivými členy
EU jsou značné rozdíly. V těchto
odvětvích průmyslu je ve Švédsku,
Dánsku a Finsku zaměstnána
téměř polovina pracujících, ale
v Řecku a Portugalsku jen čtvrtina.
Ve znalostně náročném průmyslu
EU byl také největší nárůst
nových pracovních míst, a to o 24
%. V ostatní sektorech byl nárůst
pouze 6 %.
V některých členských státech
zaměstnanost ve znalostně méně
náročných sektorech dokonce
klesla. Celková zaměstnanost
v průmyslu EU-15 je stabilizovaná.
Došlo sice k poklesu ve výrobě
znalostně náročné i znalostně
nenáročné produkce, ale posílily
sektory se střední náročností. Pokles
zaměstnanosti ve znalostně
náročném průmyslu byl vyvolán
v druhé polovině 90. let zmenšením
výroby informačních technologií
a na zaměstnanost v průmyslu
s nízkou kvalifikační náročností
negativně působí dovoz z rozvojových
zemí.
V severských zemích Evropy
a v Nizozemsku i Británii je
zaměstnanost ve znalostně náročných
výrobních sektorech vyšší
než v USA. USA mají nižší podíly
zaměstnanosti ve výrobách s vysokou
a střední znalostní náročností,
a také ve veřejných službách jako
je zdravotnictví a školství. Americký
průmysl náročný na znalosti
rostl v poslední dekádě o 21 %,
tedy pomaleji než v EU, kde rostl
tempem 24 %. V technologicky
náročných výrobách v USA pracovních
míst rychle ubývá. Ve
znalostně málo náročných službách
je růst v obou ekonomikách
přibližně stejný. Zaměstnanost ve
znalostně silně náročných službách
v EU roste tempem 31 %.
To je 2krát vyšší dynamika než
v jiných službách. Mezi USA
a EU jsou však významné rozdíly
v jednotlivých odvětvích. Zaměstnanost
ve finančních službách
USA rostla tempem 19 %, zatímco
v EU pouze tempem 2,5 %.
Naproti tomu rychleji než v USA
roste v EU podnikání v oborech
komunikací. I když Evropa posiluje
postavení ve znalostní ekonomice,
neprojevuje se to v ekonomickém
růstu a v produktivitě.
Naopak, přírůstek zaměstnanosti
v hi-tech průmyslu je v EU doprovázen
poklesem růstu produktivity,
avšak v Americe se růst produktivity
zrychluje.
Nejnovější údaje potvrzují, že
Evropská unie nezvládá dosažení
cíle investovat v roce 2010 do
výzkumu a vývoje v průměru 3
% HDP. Zvětšuje se také odstup
od USA v tomto ukazateli. V roce
1995 dosahovala EU 77 % úrovně
USA, ale v roce 2004 již jen 72
%. Přitom když byl cíl 3 % HDP
do VaV v roce 2000 vyhlášen,
investovaly USA do výzkumu 2,8
% HDP. Od té doby tato hodnota
klesla. Jen tři ekonomiky v rámci
OECD investují v současné době
3 % HDP do VaV: Švédsko, Finsko
a Japonsko. Ale v Japonsku
není dosahován ekonomický růst
očekávaný od této intenzity investování.
Zdá se, že cíl investovat do
výzkumu 3 % HDP nemusí být
v současné době přiměřený. Přílišné
soustředění na jeho dosažení
by mohlo být kontraproduktivní,
zejména kvůli nedostatku personálu
s potřebnou kvalifikací
v EU. Ukazatele OECD dokládají,
že s výjimkou severských
zemí se v EU investice do znalostí
v období roků 1994 až 2002
nezvýšily. Růst mezd výzkumných
pracovníků, vyvolaný zvýšenou
poptávkou při nedostatečné
nabídce, by pak mohl posílit
tendence vymísťovat výzkum do
rozvojových zemí, což ve svých
důsledcích znamená menší investice
do VaV v EU.
Britští experti došli k názoru, že
opuštění přijatého cíle by mohlo
vyslat špatný signál. Trvání na
nedosažitelném cíli však může
vyvolat zklamání také. Snížení
cíle na reálnější hodnotu by mohlo
posílit iniciativy k soukromému
investování do výzkumu, ke
hledání efektivnějších dostupných
zdrojů a zaměření více zdrojů na
informační technologie a automatizaci,
které produktivitu bezprostředně
zvyšují. /šmí/