Josef Fiřt: „Teplárenství skutečně neprožívá svá nejšťastnější období“

Situaci na českém energetickém a teplárenském trhu mj. sleduje také Energetický regulační úřad. Etabloval se 1. ledna 2001 zákonem č. 458/2000 Sb., jako správní úřad pro výkon regulace v energetice. Na otázky TT odpovídá jeho předseda Ing. Josef Fiřt: n Ze zákona jste mj. pověřeni rovněž sledováním nákladových položek výrobců. Na to máte vypracovánu krásnou, ale nesmírně složitou metodiku. Pro zjednodušení se zeptáme obecně: co je v současné době pro výrobce energií nejvíce problematická položka a proč? Pro výrobce tepelné energie je nejvíce problematickým nákladem cena paliva. Jedná se převážně o ceny uhlí, zemního plynu a topných olejů. V ceně tepelné energie, kterou platí konečný zákazník, představuje nyní cena uhlí asi 40 % a zemní plyn až 65 %. Ceny těchto paliv, které jsou navíc zatíženy ekologickou daní, tedy významně ovlivňují ceny tepelné energie. To v kombinaci s horší účinností výroby a rozvodu tepelné energie zhoršuje konkurenceschopnost systémů centrálního zásobování teplem (CZT). Pokud hovoříme o metodice našeho úřadu, kterou je sledována věcně usměrňovaná cena tepla, připomínám, že v cenovém rozhodnutí ERÚ č. 7/2008 ze dne 2. 9. 2008, platí od 1. ledna 2009, je dodržen dřívější princip výpočtu cen tepla vyráběného z uhlí a z ostatních paliv a nově je zde zakotvena povinnost pro výrobce, kteří překročí limitní ceny tepelné energie, předávat našemu úřadu ke kontrole veškeré podklady týkající se jednotlivých položek, z nichž je cena složena. n Někteří odborníci hovoří tvrdou řečí o povolenkách a dokonce je označují za limitující faktor současné energetiky. Na druhé straně existují názory, že cena povolenek už neporoste a nebude hrát negativní roli. Technický svět si pamatuje dobře příklad automobilového průmyslu, který označil zákon o čistotě emisí katalyzátory za likvidační a nakonec likvidační nebyl. Pokud se tedy podíváte na problém nestranně, jak lze hodnotit tyto protichůdné názory? Zavedení systému obchodování s emisními povolenkami mělo prioritně za cíl snížit emise z energetických zdrojů. Způsob, jakým byla první emise povolenek obchodována, se však ukázal jako naprosto nevhodný. Tím především myslím způsob, jakým k obchodování přistoupili jednotliví energetičtí výrobci. V podstatě lze konstatovat, že tento obchod přinesl poměrně značné výnosy obchodníkům s povolenkami, ale ke snížení emisí moc nepřispěl. Proto je namístě legitimní požadavek ČR provést revizi směrnice o obchodování s povolenkami, aby po roce 2013 nebyly obchodovány všechny povolenky v aukci, ale našel se jiný vhodný způsob, jenž nebude pro některé členské země EU diskriminační, mj. i pro Českou republiku. Nevhodný způsob obchodování s povolenkami by měl, podle mého názoru, dva významné dopady. První: že se může neúměrně zvýšit cena elektřiny, která je už dnes značně vysoká. A za druhé přinese nerovnováhu, resp. diskriminaci, mezi jednotlivými členskými státy EU. Proto je nutné, aby na půdě Evropské komise proběhla konstruktivní diskuse a byl nalezen vhodný a nediskriminační způsob pro snižování emisí. n České teplárenství se zdá být nejohroženějším oborem energetiky. Pamatujeme mnohá údobí: kupř. v roce 1996 tvrdili největší výrobci elektřiny, že je výroba tepla nezajímá a ČEZ nabízel teplo jen na úpatí svých provozů. Pak přišlo období, kdy se kogenerace „nevyplácela“, neboť nepřinášela okamžitý zisk. Také se žádalo zastavení projektu teplovodu z Mělníka II do Prahy. Dnes je teplárenství odkázáno na problémy s uhlím a česká sídliště zkrášlena ocelovým potrubím směřujícím po fasádě z malých kotelen leckdy až do 11. patra. Výrobci tepla ztrácejí zákazníky... Jak vidíte další vývoj teplárenství v této zemi? Teplárenství skutečně neprožívá svá nejšťastnější období. Stále rostoucí ceny paliv a energií a od roku 2008 zvýšení DPH a zavedení ekologické daně v řadě měst zhoršilo situaci natolik, že se někteří odběratelé tepla odpojují od systémů CZT. To může mít za důsledek zánik těchto systémů. Pro udržení konkurenceschopnosti systémů CZT musí dodavatelé maximálně racionalizovat výrobu a rozvod tepelné energie a v mnoha případech zlepšit vztah s odběrateli. Náš úřad vyvíjí úsilí, aby na trhu s tepelnou energií měli všichni dodavatelé stejné podmínky a nebyly výtopny znevýhodňovány oproti domovním kotelnám. Není pochyb o tom, že pro životní prostředí je lepší větší výroba tepelné energie v jednom centrálním zdroji, než velké množství malých zdrojů emitujících škodlivé zplodiny s dopadem přímo ve městě. Proto je pro podporu systémů CZT nutné provést řadu opatření od zlepšení osvěty přes novelu zákona o ochraně životního prostředí a narovnání ekologické daně, aby spravedlivě zatížila všechny zdroje, až po případné prolomení limitů těžby uhlí, nebo jiné opatření, které by zajistilo potřebné množství uhlí pro výrobu tepelné energie. V současné době se z uhlí vyrábějí přibližně dvě třetiny tepelné energie a toto množství nebude možné nahradit biomasou. Mnohde ani zemním plynem. Pokud by docházelo k odpojování od CZT, znamenalo by to svým způsobem likvidaci teplárenských systémů a podle mého názoru by se již nepodařilo tyto v minulosti vybudované systémy obnovit. n Zatímco Evropa buduje své alternativní zdroje, někteří naši experti nemohou přijít této strategii na jméno. Až to někdy vyvolává dojem, že jedině v ČR žijí ti praví odborníci na energetiku… Národní strategie téměř všech vlád podporují alternativní zdroje až nezdravě ustanovením o vyšší ceně vykupované elektřiny a jejím přednostním odběru. Tím se hodně zkresluje mapa skutečného přínosu a hlavně, neřeší se technické problémy spojené s provozem kupř. větrných farem. Jaké by bylo podle vás optimální postavení alternativních zdrojů - z hlediska celonárodního i celoevropského? Není technicky a ekonomicky schůdnější vyrovnat se s větrnou energií než budovat drahé paroplynové cykly s plynovými turbínami, u nichž si výrobci diktují ceny, rozsahy oprav, odstávky atd.? Předně bych chtěl upřesnit, že se nejedná o alternativní zdroje. Tyto zdroje jsou a budou pouze zdroji doplňkovými. Na vaši otázku ohledně optimálního postavení obnovitelných zdrojů v rámci energetického mixu neexistuje jednoduchá odpověď. Z pohledu většiny zemí jsou obnovitelné zdroje pouze doplněk ke klasické energetice založené na využívání fosilních paliv a jádra. V současné době nejsou schopny v ČR nahradit klasickou energetiku, a to zejména kvůli geologicko-klimatickým podmínkám. V některých zemích je ale situace jiná. Existují státy, kde se vyrábí z obnovitelných zdrojů až 70 % spotřeby energií. V ČR je to kolem 6 %. Cílem EU je dosáhnout v roce 2020 výroby 20 % energií z obnovitelných zdrojů energie, vztaženo k celkové konečné spotřebě. Jeho dosažení by mohlo napomoci Evropě k určité míře energetické nezávislosti. Lze předpokládat, že v rámci celé Evropy budou obnovitelné zdroje platnou součástí energetického mixu. Budování velkých větrných farem by možná přišlo levněji, než instalace paroplynových cyklů. Avšak z hlediska stanovených standardů na dodávku elektřiny, kdy všichni zákaznicí vyžadují dodávku přesně daného množství elektřiny v daný čas, se nejedná o nejlepší řešení. Větrné elektrárny mají velmi proměnný diagram výroby elektřiny a spolehnout se pouze na ně, to by znamenalo odebírat elektřinu jen v době, kdy pro ně existují příznivé klimatické podmínky. Aby byla zajištěna spolehlivost dodávek, je nutné držet tzv. teplou zálohu, která je při aktuálním poklesu schopna doplnit chybějící elektřinu do sítě. Nejvhodnějším typem zdrojů pro takové podporování soustavy jsou (vzhledem ke své flexibilitě) právě plynové zdroje. Mohou najet na 100 % svého výkonu v řádu minut. Klasická uhelná elektrárna v řádu desítek minut a jaderná v řádu hodin. S větrnými parky je také spojena jiná problematika, a to problematika sítí. Větrné farmy se budují na místech, které mají pro tyto zdroje příhodné podmínky. V ČR na horách, či vrchovinách a v zahraničí na pobřeží. Kumulace těchto zdrojů na jednom místě znamená značný problém z hlediska provozování elektrizační soustavy. V okamžiku plné výroby elektřina protéká celou soustavou a ovlivňuje chování soustavy. Když dojde k náhlému poklesu výkonu, musí elektřinu doplňovat uvedené rychlé zdroje, které jsou však lokalizovány jinde a dochází k přetokům energie a zbytečným ztrátám. Podpora zdrojů využívajících obnovitelné zdroje energie vznikla z několika důvodů. Jedním z nejzásadnějších byla predikce budoucího zmenšování zásob neobnovitelných paliv (uhlí, ropy atd.). V případě větrných elektráren je pro mnohé odborníky zásadní i ekologický důvod - využívání nevyčerpatelného zdroje. Na straně druhé je samozřejmě nutné vidět i negativní dopady větrné energetiky, a to zejména na elektrizační soustavu: kolísání napětí a v případě masivního využití větrných parků v době vhodných podmínek i tzv. kruhové toky, které přinášejí velké problémy v oblasti regulace soustavy. Jsou nepredikovatelné a reálně vedou ke snížení kapacit pro mezinárodní obchod s elektřinou v důsledku omezené kapacity přeshraničních propojení. Obnovitelné zdroje, pokud je chceme stavět, bezesporu potřebují ekonomickou podporu. Jinak nejsou konkurenceschopné a nikdo je na své vlastní náklady stavět nebude. Optimálním cílem by podle mého názoru bylo podpořit tyto výrobny, dokud by nebyl vyčerpán jejich potenciál. Pak už další podpora nemá smysl, protože by se stavěly zdroje „za každou cenu“, aniž by měly smysluplné využití a výrobu. Otázka potenciálu je však velice složitá. Závisí na každém typu doplňkového zdroje a k této problematice se musí přistupovat zodpovědně. n Energetiku ČR čeká zásadní přestavba zdrojů. Od jádra až po větší využití plynu. Mnozí pamatujeme snahy po privatizaci ČEZ kuponovou metodou. Poté jednání o prodeji ČEZ za 150 mld. Kč atd. Dnes tu máme silný ČEZ působící na velké ploše a jsme rádi, že takovou společnost máme. Mezitím jsme ovšem těžce „zreorganizovali“ výrobce energetických zařízení a je zřejmé, že rekonstrukce našich zdrojů bude obtížné zajistit vlastními silami. Je naše výrobní základna energetických zařízení podle vás připravena na takový nápor a na vysoké požadavky, anebo předpokládáte, že v zájmu „vnitřní ekonomiky“ budou naši výrobci nuceni slevit z vysokých požadavků na účinnost přijetím starších koncepcí? Nejenom pro ČR, ale pro všechny státy Unie, je jedním z nejdůležitějších a zároveň i jedním z nejtěžších úkolů zajistit dostatek elektrické energie, její dostupnost, bezpečnost dodávek a přijatelné ceny. ČR je v současnosti jedním z mála států, které jsou ve výrobě elektřiny soběstačné. Tato situace však nemusí trvat dlouho a budeme muset elektřinu dovážet. Z tohoto důvodu a v souladu se stanoviskem EK je třeba rozhodnout o palivovém mixu ČR. Je nutné přijmout rozhodnutí co nejdříve. Myslím si, že je nezbytné využít v plnosti našich přírodních zdrojů, tzn. přehodnotit stanovisko k limitům těžby uhlí a dát zelenou přípravě a výstavbě jaderných zdrojů. Lhůty přípravy a výstavby jsou totiž poměrně dlouhé. Pokud nebude jasná koncepce ČR ohledně palivového mixu, potencionální investoři s výstavbou, příp. s rekonstrukcí nových zdrojů, nezačnou. n Jaká je podle vás predikce cen elektřiny a tepla s ohledem na vývoj ceny primárních zdrojů a technické možnosti výrobců energetických zařízení. To nikdo nevěděl, že bude-li uhlí spalováno tímto tempem tak nevydrží a náhrada za něj není? A proč je energetika, tak drahá záležitost, řízena spíše jakýmisi módními trendy než racionální úvahou a fyzikálními zákony? Výše ceny tepelné energie je nejvíce závislá na ceně paliv nutných pro její výrobu. Pokud budou nadále tímto způsobem růst ceny primárních zdrojů, bude se to odrážet i v cenách tepelné energie. Racionalizace vlastních nákladů dodavatele a zvýšení účinnosti výroby a rozvodu zlepší konkurenceschopnost systémů CZT. Avšak na utlumení neustále se zvyšující ceny paliv a energií to nemůže dostačovat. Je nutné budovat nové kogenerační či trigenerační zdroje, aby při nejlepší účinnosti výroby byly nejlépe využity primární zdroje energií. Co se týká cen elektrické energie, na jejich zvyšování má vliv nejen růst cen primárních zdrojů, ale i její nedostatek. Proto někteří obchodníci, kteří si chtějí zabezpečit elektřinu pro další období, jsou ochotni platit vyšší cenu. Pro zastavení růstu cen je proto nutné zajistit urychlenou výstavbu nových zdrojů tak, aby nabídka a poptávka byly v rovnováze. Tento úkol se týká nejenom ČR. Je to problém celé Evropské unie. /bal, bs/