Na podporu ekonomiky zasažené negativními důsledky pandemie covidu-19 aktualizovala Jižní Korea vládní opatření Korean New Deal (MOEF, 2020). V rámci nové „zelené“ dohody chce vláda do roku 2025 investovat 38,2 miliardy dolarů do urychleného přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku, ve které sází také na vodík. Jižní Korea v současnosti patří mezi lídry ve využití vodíku v dopravě. Již dnes mají v provozu 10 tisíc osobních vozidel a 27 autobusů s vodíkovými palivovými články (FCEV), které mohou natankovat u 52 vodíkových stanic (IPHE, 4/2021). Ovšem do konce roku 2022 chtějí mít v provozu 81 tisíc vodíkových automobilů a 1 000 autobusů, které budou mít k dispozici 310 vodíkových čerpacích stanic. Pro srovnání, to je o čtvrtinu více, než je cíl České republiky v roce 2050. Očekává se, že do roku 2030 budou vodíková a elektrická vozidla tvořit třetinu všech nových aut prodávaných na domácím trhu. A do roku 2040 by mělo Jižní Koreu křižovat 2,9 milionu osobních, 30 tisíc nákladních aut a 40 tisíc autobusů poháněných vodíkem. Pro takové množství vozidel plánují vybudovat síť 1,2 tisíce stanic na doplňování vodíku. Novým cílem je, aby do roku 2025 jezdilo na korejských silnicích 200 tisíc vodíkových vozidel (vláda Korejské republiky, 2020). Hlavní podporu v budování vodíkové ekonomiky získá město Ulsan, které se má stát do roku 2030 největším vodíkovým městem na světě.
Jasný cíl, konkrétní kroky
Aby Jihokorejci naplnili takto ambiciózní plány, již několik let podnikají cílevědomé a koordinované kroky. V rámci svých plánů využívání vodíku Jižní Korea buduje pět klastrů vodíkového průmyslu v Ulsanu, Incheonu, Gangwonu a v provinciích Severní Jeolla, Severní Gyeongang. Uvedená místa budou používat vodík jako zdroj energie pro dopravu, na výrobu elektřiny, na vytápění i chlazení a rovněž na testovací projekty, podle kterých bude vytvořen vodíkový ekosystém na celostátní úrovni. Budování vodíkové infrastruktury vyžaduje velké investice, které vláda letos meziročně navýšila o 40 % na částku 738 milionů dolarů. Jestli se pilotní provozy osvědčí, do roku 2040 by třetina všech jihokorejských měst měla přejít na vodík. Největší centrum vodíkového průmyslu v severovýchodní Asii vzniká ve městě Ulsan, které je historicky průmyslovým centrem. Vedle rozsáhlého automobilového a loďařského sektoru je zde významně zastoupen petrochemický průmysl, který dnes vyrábí více než 50 % celkové produkce vodíku v Koreji. Budovaný vodíkový uzel o rozloze téměř 5 km2 bude zahrnovat výrobnu vodíkových palivových článků, továrnu na díly pro vodíková vozidla a centrum pro výzkum a vývoj vodíkových technologií. V roce 2030 by měl zaměstnávat 76 tisíc pracovníků. Výběr Ulsanu s více než milionem obyvatel byl logický, protože tamní vývoj a průmysl má s palivovými články bohaté zkušenosti. Společnost Hyundai zde zahájila sériovou výrobu automobilů na vodíkový pohon již v roce 2013 a od té doby platí za světové centrum výroby vodíkových palivových články. Do roku 2030 jich plánuje vyrábět 700 000 ročně. Kromě domácích firem, jako je Hyundai, Donghee Industry, Hanwha Research Center a Hyosung Corporation, se do projektu zapojují i zahraniční firmy, jako je Kiwa, Bloom Energy nebo Riken. Celý projekt si do roku 2030 vyžádá náklady 4,8 miliardy dolarů od domácích společností a přibližně 200 až 500 milionů dolarů od zahraničních investorů (UFEZ, 2020).
Ulsan budoucí vodíkovou metropolí
Město plánuje mít do roku 2030 15 % osobních vozidel a 40 % městských autobusů poháněných vodíkem. Na doplňování paliva chce zřídit celkem 60 čerpacích stanic. Zatím v pořadí devátou stanici pro veřejnost zprovoznila ve svém závodě na průmyslové plyny společnost Air Products. Je to první stanice ve městě postavená a provozovaná soukromým sektorem v rámci dotačního programu jihokorejské vlády. Ve spolupráci vlády a soukromého sektoru by v budoucnu měla vznikat řada dalších vodíkových projektů. Využití vodíku v energetice, průmyslu a mobilitě je součástí plánu jihokorejské vlády na snížení emisí skleníkových plynů a jemných prachových částic, které jsou mimořádně škodlivé pro lidské zdraví. Vědecké studie ukazují, že pokud se podaří naplnit plány, tak jen čistá mobilita by mohla v roce 2040 snížit emise polétavého prachu o 2 373 metrických tun a emise skleníkových plynů o 27,28 milionu tun ročně. Budování vodíkového průmyslu ale není motivováno pouze snahou o snižování emisí a ochranu životního prostředí. V případě, že na vodík přejde byť jen 10 % globálního automobilového průmyslu, nový trh s vodíkovými vozidly by měl hodnotu kolem 125 miliard dolarů. Jde tedy o obrovskou obchodní příležitost, kterou si Jihokorejci nechtějí nechat ujít. Jestliže bude vodík v roce 2040 pokrývat zhruba 5 % spotřeby energie Jižní Koreje, do ekonomiky by měl ročně přinést 38,5 miliardy dolarů a vytvořit na 420 000 nových pracovních míst. /Zuzana Janatová, Hydrogen Development Manager Air Products/
