Exkluzivní stavba Big Sight na
břehu Tokijské zátoky byla hostitelem
JIMTOF, výstavy obráběcích
strojů s převahou japonských
výrobců. Probíhala v atmosféře
světové finanční krize.
Pro zahraniční návštěvníky visel
nad výstavou i otazník v podobě
víkendu prodlouženého o další dny
volna připadající na oslavu narozenin
japonského císaře. Evropa
a Amerika takové dny volna umějí
využít a ekonomové to spočítají
v poklesu tvorby HDP.
Japonci překonali očekávání.
Návštěvnost výstavy, veskrze
pracovní, bez efektů a možnosti
zvláštního občerstvení, ve všech
dnech překonala rekordy roku
2006 a mezi stroji se pohybovalo
denně na 20 000 odborníků.
Takový zájem samozřejmě vzbudil
zvědavost zahraničních novinářů.
Odpověď byla šokující.
Japonsko očekává recesi, neboť
je postižen především americký
i evropský trh, proto přichází
období zvýšené aktivity. Recesi se
dát čelit jen intenzivnější prací za
nižší platy. Je třeba seznámit se
s nejnovější technikou, tou nejefektivnější
a nejúspornější. Snaha
po vyšší úrovni technologií byla
zřejmá. Japonci neznají jiné cesty
než vpřed a neustálé technické
vylepšování strojů, už tak robustních
a přesných, že je vyhánějí
pomocí elektroniky do mikronů.
Samozřejmě hlavní námitkou
oponentů je určitá uzavřenost
japonského průmyslu před světem.
To má několik způsobů vysvětlení,
z nichž ten nejzajímavější vybírám:
zapojením co největšího
počtu lidí a firem do technického
vývoje vychováváte nové generace
techniků a zvyšujete vzdělanost
národa. A my chceme být vzdělaným
národem, abychom dělali
nadále nejlepší stroje světa.
Je to prostě jiný svět, jiné
uvažování, a pokud se Václav
Klaus shlédl v ideálech irského
supernacionalisty Declana
Ganleye vytvořit tzv. vůdcovskou
Evropu, měl by honem a urychleně
přehodnotit své pseudoekonomické
teorie banánové
pralesní ekonomie založené na
minimu kreativity. Takto si o tom
bude moci jen povídat u večeře.
Do Tokia se odvážila přijet pouze
jedna česká firma, Pramet,
nepřijel ani Svaz výrobců strojírenské
techniky. Jan Baltus
