JIMTOF 2008: přehlídka japonské obráběcí techniky Trochu jiný svět než jaký známe

Organizátoři této od konce války již 24. výstavy se před dvěma lety rozhodli, že bude více otevřena světu než kdy jindy. To se podařilo, i když jiné, než asijské tváře rozhodně nepřevažovaly. Č inili se zde však Švýcaři a Němci. N a 3000 m2 vystavovalo 571 společností a pokud zahrneme i spoluvystavovatele, dostaneme se k číslu 869 s tím, že právě díky zájmu 169 vystavovatelů z Evropy a dalším 26 z USA musela být výstava rozšířena. P ůvodně se odhadoval počet návštěvníků na 100 000, skutečnost však předčila očekávání o 100 %. N a JIMTOF se jezdilo z Evropy vždy opatrně, ale letošní účast 7000 zahraničních zájemců dává tušit, že svět se učí jezdit shlédnout novinky největšího světového dodavatele strojírenské techniky přímo do Tokia. Nicméně čísla samá nevypovídají nic, neb vysoce exportní charakter japonských firem je nutí vystavit své novinky na významných veletrzích světových trhů. Nabídku v halách doplnil vějíř odborných seminářů, jimž vévodila už tradiční konference IMEC, Mezinárodní konference inženýrů oboru obráběcích strojů. A rovněž několik soutěží, například World Skill International nebo Cutting Dream Contest Award pořádaný společností Mori Seiki. A to není žádná legrace, neboť soutěží vlastně technologické podniky zasílajíc své komplikované výrobky-obrobky, nad nimiž se tají dech. Dá se říci, shrnuto, že duch JIMTOF je strohý, především obchodní, ale i přehlídka vysoké technické úrovně s odezvou lidí, kteří na strojích pracují. A mnozí z nich na veletrh přicházejí, aby se poučili. Je to prostě, jak se zmiňujeme v úvodníku na str. 1, trochu jiný svět, než jaký známe a v jakém žijeme. I Japonsko zasaženo finančním kolapsem Od roku 2002 až do léta tohoto roku si Japonsko libovalo v sice nepatrném, ale kontinuálním růstu HDP o 1,6 % ročně. (Představíme- li si však rozsah druhé největší ekonomiky světa, pak jde o důstojné číslo.) To se týkalo výrobců obráběcích strojů, kteří od zmíněného roku 2002 vykazovali růst a v roce 2007 dosáhli objemu zakázek v hodnotě 1,590 bilionu ?. Od poloviny tohoto roku dochází k poklesu objednávek, který představoval v září -5 %, ale podle předpokladů bude pokračovat a na konci roku vyvrcholí na -20 % objemu objednávek oproti roku 2007. Nyní se dozvídáme, že japonské hospodářství je v recesi. Co dělat? Japonští výrobci reagovali okamžitě na změny v poptávce trhu a prakticky všichni velcí vystavovatelé, jako Mazak, Mori Seiki, Okuma, Makino, Toshiba či Shin Nippon Koki nabízeli na JIMTOF objemnější stroje k opracovávání velkých obrobků pro energetiku, loďařství i dopravní prostředky a velmi přesné stroje, především víceosá centra a víceúčelové stroje k obrábění částí konstrukcí letadel. Podobně jako v Evropě i zde bylo velké soustředění na technologie obrábění titanu, který zdá se plně vytlačil hliníkové slitiny z konstrukcí letadel, kde se využívá kompozitů. Důvodem je především tuhost, ale i nešvar kompozitů, schopnost reagovat s hliníkovými slitinami a vytvářet tak místa potenciálního nebezpečí. Někteří výrobci řeší poptávku po velkých frézkách portálového typu nebo gantry prostě tím, že zvětší již stávající modely strojů v měřítku, jiní volili sázku na nové typy. Hodně se však hovořilo také o drobnějších strojích k obrábění např. medicínských prvků, které mají velký odbyt především v USA, kde jsou náhrady kloubů prováděny ve velkém (dopad hamburgerů) a medicínská technika i sama o sobě je na nejvyšší úrovni a tedy s velkou spotřebou přístrojů. Pohled na automobilový průmysl je dvojí. Ano, jednoznačně projde hlubokou krizí, ale je tu i naděje pro budoucnost. Vyrábět se budou muset nové typy aut, s jinými pohony a motory, s trvanlivějšími součástkami a s využitím jiných materiálů. Takže budoucnost ukáže. Ostatně Japoncům nemusíte vykládat o výhodách hromadné dopravy, země, kde Šinkanzen odjíždí z Tokyo station každých 10 min celý den, není co vysvětlovat. Jen se učit. Trendy V posledních letech byl kladen důraz na vývoj 5osých obráběcích center a víceúčelových strojů. Výrobci je dnes vybavili tou nejlepší technikou, kinematickou stabilitou a robustností a nabízejí je na trhu. Úspěch tohoto typu strojů je dán jejich dovybavením, např. broušením či laserovým odměřováním. Jsou ideálním krokem k naplnění představy o bezobslužných pracovištích vybavených zpětnou vazbou kontroly funkcí i přesnosti až do úrovně mikrosoučástek. Je zřejmé, že jsou dalším krokem k vysoké efektivnosti strojního času a energie. ECO, to je zaklínadlo, pod jeho zkratkou se skrývá vysoká efektivnost strojů po stránce energetické, a například jeden z výkonných ředitelů společnosti Mazak Takashi Yamazaki zařazuje úspornost výroby na jedno ze tří předních míst v pořadí požadavků na vývoj strojů. Tato trvalá snaha nevychází z „módnosti“ a nesmrdí omezováním svobody podnikání, jak tvrdí český prezident, ale z nutnosti. Japonsko nikdy nemělo dostatek fosilních paliv a muselo se naučit hospodařit s energií, čili dobře zná její závratnou cenu. Značka ECO nejde proti zisku, ba naopak. Společně s víceosým obráběním je třeba něco říci o nutném softwarovém vybavení. Prakticky všichni světoví výrobci řídicích systémů přivezli do Japonska své produkty, kde sledování skutečného stavu obrobku v reálném čase a dalších údajů nezbytných k plnému komfortu obsluhy jsou samozřejmostí. Některé komplikované stroje dokonce vyžadují zcela zvláštní způsoby programování a řízení, ale vše je zvládáno v odpovídajícím tempu, a to dokonce v korelaci s vysokou automatizací a robotickou obsluhou výrobních center. Inteligence robotů závratně roste, což umožňuje výrobcům uvažovat o víceosých a víceúčelových strojích s vybavením bezobslužné výměny palet i nástrojů a jejich kontrolou. Někteří výrobci takto už na JIMTOF považovali za nutné předvádět takové kompletní systémy, přičemž robotické systémy už nejsou programovány odděleně od obráběcího stroje, ale stávají se jeho součástí. To bylo ostatně vidět i na výstavě prací výzkumu a vývoje vysokých škol, umístěné komplexně v předsálí výstavního areálu. Pro japonské výrobce je králem zákazník, ten určuje funkcionalitu stroje a od něj se výrobce učí, na druhé straně je jasné, že zázemí vysokých škol v japonském světě je nepřehlédnutelné. Jen těžko si umíme v našich podmínkách představit, že vysoká škola jako Tokai University postaví se studenty závodní automobil, který přihlásí na 24 h Le Mans. Takový student, i když obrečel konec životnosti jím navrhované techniky nad ránem druhého dne, je pro práci v Toyotě vybaven asi jinak, než student ČVUT nebo VUT. Cesta vzhůru Podle slov prezidenta společnosti Matssura Machinery Corporation, pana Katsu Matssury třetí generace vlastníků továrny s proslulými víceúčelovými stroji Maxia, je neustále „třeba dbát na vzdělávání pracovníků“, ale společnost nepřipravuje žádné zvláštní kurzy a nepodporuje žádnou univerzitu ve smyslu výběru studentů. „Je to zcela v odpovědnosti lidí, kterým nabízíme dobrou práci ve vynikající firmě s možností technického růstu“. Jinými slovy, jsme v Japonsku, a to zatím nachází dostatek mladých lidí pro práci v oboru, i když „i zde se to mění a všeobecná bezstarostnost mladých lidí převládá.“ Je tu však i jiný pohled, aktivnější. Pan dr. Masahiko Mori, charismatický a sympatický prezident společnosti Mori Seiki, ověnčený akademickými tituly, který utáhne celou tiskovku o technických novinkách svého kolosu světového jména sám, založil a podporuje The Cutting Dream Contest Award, neobyčejnou soutěž mezi těmi nejlepšími programátory japonských podniků. Do soutěže přihlašují práce firmy, zasílají obrobky ze svého výrobního programu, o nichž si myslí, že jsou v podstatě unikátní. Soutěž je tedy se zárukou diskrétnosti a žádnému z fotografů není dovoleno zaznamenat detail výrobku. Vystavují se jen kousky staré několik let. Porotě vedené dr. Morim se tak dostávají do rukou řešení technologických rébusů a jako špička dortu je přidána volná kategorie, kdy soutěžící zašlou svůj výrobek neobvyklého tvaru, například vosu z oceli ve skutečné velikosti. Získat ocenění v této soutěži je marketingová výhra, samozřejmě se zpětnou vazbu, neboť dr. Mori dostává do rukou nejlepší, ale také nesložitější technologie, kterými jsou měřeny schopnosti strojů společnosti. Kromě toho jsou Japonci organizátory World Skill International, soutěže tak říkajíc řemeslné zručnosti, a ta jen reflektuje vlastnost, kterou si všímali již cestovatelé po této zemi v 50. a 60. letech. Obrovskou zvědavost, řemeslnou zručnost a věčnou touhu naučit se něčemu novému, zvláště něčemu, co nepatří do běžné činnosti. Je to touha po mimořádnosti, jež zřejmě také vysvětluje, proč v posledních letech roste návštěvnost JIMTOF a tradiční klišé – že Japonci jen dobře kopírují, ale nevytvářejí, prostě mizí. Je tomu přesně naopak. K vysoké řemeslnosti byla přidána kreativita a intuice. To bylo ostatně znát na výstavě a jejich exponátech. Stroje pro lodní části Jedněmi z největších portálových a mostových frézek na výstavě JIMTOF byly stroje Shin Nippon Koki. Série frézek DCRASM/ AM ve verzích 4ASM,5 ASM a 6ASM měly rozpětí mezi sloupy 2600 až 3500 mm se stejnou vzdáleností vrcholu vřetene od pracovního stolu 2300 mm. Velikosti pracovního pole se samozřejmě lišily od šíře 2000, resp. 3000 mm až po 4000 k 6000 mm stejně tak jako hmotnosti obrobku od 15 000 po 30 000 kg. Otáčky vřetene byly u všech typů udány v rozmezí 60 až 6000 mm s rozměry beranidla 430 x 430 mm. Posun stolu mohl dosáhnout až 6250 mm v ose X, rozpětí pohybu vřetene v ose Y dosahuje až 3820 mm. V ose Z je jednotný rozměr 800 mm, zatím co na ose W je to 12 050 mm. Stroje sou dodávány se zásobníkem na 40 nástrojů, ale v nabídce je i zásobník 120 nástrojů. Na výstavě byly udávány o rychlosti posuvu v osách X a Y 30 m.min.-1, v ose Z 15 a W 5 m.min-1. V pracovním režimu to byly hodnoty na osách Xa Y 1 až 15 000 mm.min-1 na ose Z 25 000 mm, min-1 a W až 3000 mm.min-1. Ze série HPS byla na výstavě frézka 120 A s rozsahem pracovního pole 3048 až 4300 mm délky a šíře 1220 mm. To však nejsou jediné typy strojů, které společnost nabízí, osvědčenou je i série FSP nebo frézka nejnovějšího typu PSR, která byla na výstavě předváděna s kompenzací tepelných podmínek. Zjednodušeně se dá říci, že stroj si sám odměřoval odchylky od optimálního nastavení vzniklé vlivem jiné teploty prostředí a podle toho sám vypočítával korekce. Stánek Mitsubishi Heavy Industry musel být velký už jen proto aby pojal vertikální frézku MVR 33 a horizontální frézky MAF RS a HHT 1618. Byly zde k vidění i zubárenské stroje, leč dominovala, jak jinak, portálová frézka MVR, jejíž největší verze dokáže pracovat s obrobkem o 35 000 kg. Firma samozřejmě patří ke stálicím japonského průmyslu obráběcích strojů s nespornou výhodou nasazení posledních verzí modulárních řídicích systémů známých i u našich podniků. Toshiba Machine, firma jež neblaze proslula skandálem s prodejem technologie na výrobu bezhlučných ponorkových šroubů někdejšímu SSSR, se stále nemůže vzpamatovat ze sankcí. Přesto je samozřejmě uznávaným výrobcem a na JIMTOF přivezla stolovou horizontální frézku BTD 110, typy R13 a R16. Výrobce se zaměřil na prosazování přesnosti strojů například zaručením ovality při vrtání v toleranci 0,005 mm. Zajímavý byl vývoj vřetene pro tyto stroje. Vřeteno neumožňuje přenos tepla, je vybaveno fixací hřídele, posílením krouticího momentu a je konstruováno pro hluboké vrtání s vnitřním chlazením. K zajištění vysoké přesnosti jsou frézky vybaveny novým čelisťovým mechanismem s přesnou detekcí v ose B. Dalších dílčích zlepšení je uváděno více, například odpadá ruční centrování obrobků, ale největším tahákem Toshiby je využití řídicího systému TOSNUC 888, a to dokonce jak pro automatické řízení CNC, tak i pro manuální ovládání. Tím samozřejmě výčet typů velkých strojů společnosti Toshiba nekončí, za zmínku by stála jistě i vertikální mostová frézka série MPC-EII s 6metrovým pracovním polem a další. Všechny tyto stroje dokládají, že japonští dodavatelé jsou ve výrobě těžkých obráběcích strojů soběstační, ba mají dostatek společností aby si tyto vytvářely silnou konkurenci. Jan Baltus, Tokio