JIMTOF 2006 Pro Japonce jsou jejich firmy národním bohatstvím – o směřování k 5 osám

Japonská výstava obráběcích a tvářecích strojů a příslušenství JIMTOF, letos s pořadovým číslem 23, je považována za jednu ze čtyř největších světových akcí v oboru. Právem budí pozornost odborníků, zvláště těch, kteří v zemi vycházejícího slunce nikdy nebyli a nedovedou si v reálu představit výrobu opředenou výrazy jako kaiban či kaizen, jimiž se zaklínají vykladači ekonomických snů o superprecizní a levné výrobě. Skutečnost však bývá mnohem prozaičtější, jak se pokusíme popsat co nejvěrněji v této a následné reportáži z Japonska. Ale o překvapení přesto není nouze. Jedno si můžeme dát jako moto: V nacpaném voze vlaku monorail, který vozí ostentativně vyhlídkovou trasou všechny návštěvníky veletrhu s příznačným názvem Big Sigh nad moderní a ukázkovou architekturou, neodoláte a hodláte fotografovat všechny ty reprezentační budovy stojící dnes v Tokio Bay, kde ještě před 26 lety bylo skladiště odpadů. Monumentální budova Panasonic, kamenný monolit vjezdu do podmořského tunelu spojujícího Tokio obou břehů s odbočkou do Yokohamy, most Rainbow, to vše z výše monorailu, usazeného nad střechami domů, je nesmírně lákavé. Ale ten Japonec vedle mne se usmívá nějak moc do široka, neadekvátně k situaci a zcela mimo japonskou etiketu. „Čemu se smějete pane?“ „Nic nic, jen tak. Odkud jste?“ „Z České republiky.“ Očekávám nutné doplnění původního názvu soustátí a případné informace o Věře Čáslavské. To zabere vždy i u mladších. Japonec kupodivu odpoví: „Znám.“ „Ale?“ „Jezdili jsme roky do Brna, ke Šmeralům,“ a zubí se při tom ještě více. Začíná mi svítat. Je to už jistě 20 let, možná více, co Japonci koketovali s nákupem našich valivých lisů tak dlouho, až je prostě okopírovali a ještě je pak zástupcům Strojimportu ukázali. Nedalo jim to, měli takovou radost! „Tím bych se moc nechlubil, pokud máte na mysli valivé lisy, kolik jich berete dnes?“ Odpovědí je ještě větší úsměv. „Proč? My je dnes vyvážíme. Ve velkém.“ Pak už jen následuje několik slov o dobrých vztazích, vynikajícím pivu a dobrých konstruktérech. Konečná, vystupujeme. Takové setkání dokáže zaranžovat jen život. ZÁZEMÍM JE ODBORNOST Pokud návštěvník očekává na výstavišti všechno v desetinásobném měřítku oproti naší zemi s 10 miliony obyvatel a japonskými 100 miliony, může být zklamán. Pouze 50 000 m2 výstavní plochy a 800 společností, počítáme-li i spoluvystavovatele těch velkých. Ale jména vyrážejí dech. Yamazaki Mazak, Mori Seiki, Brother Industries, Okuma, Mitsubishi, co jméno to poj em, na němž si Japonci nesmírně zakládají. V této zemi se už tradičně velké jméno společnosti považuje za národní bohatství, rodinné štěstí pro zaměstnance a z hlediska ekonomického pak za nositele a investora nejrozsáhlejších výzkumů. Nad značkami je už jen klub vizionářů složený z majitelů těchto gigantů a velkých bank, kde se rozhoduje o takových maličkostech, jakými jsou třeba ustanovení nového rychlostního rekordu nového rychlíku D 700, tzv. kačeny, nebo o dalším tunelu pod mořským dnem či nové trati metra a podobně. Ale veletrh začíná impozantně, otevírají jej roboty společnosti Toyota s trumpetami, zahajovací řeč je rozdělena mezi reprezentanty společnosti Toyota a Honda. Oba projevy prý pojednávaly o školení lidských zdrojů a vizích, vždy ve spojitosti s člověkem – pracovníkem. Asociace výrobců obráběcích strojů ví, kdo určuje hlavní trendy vývoje obráběcích strojů v Japonsku, ale i ve světě. Automobilový průmysl. Jaksi v kontrastu k tomu je výstava vysokých škol a výzkumných úkolů umístěná ve foyer chodby, spojující obě křídla výstaviště Big Sight. Ale zase je třeba říci, že na stánku tokijské university sice neměli ani vodu a židli, ale o obchody prý nebyla nouze. Každý nějak začíná a snaha zpeněžit každý objev začíná odzdola. Prostě - Japonci. I jinak je to veletrh, jaký si dokážete představit také doma. Včetně doprovodného programu evropských firem, které se zde prosazují, jmenujme například Heidenhain nebo Ranishaw, a hlavně náborového programu pro studenty. Včetně placených autobusů. Prostě takový normální nábor mladých lidí, jaké vídáme všude kolem nás, jen doma ne. Ale ještě k úrovni veletrhu. Více než 50 % plochy obsadili výrobci strojů a v pěti případech softwarové firmy zaměřené na vývoj programů. Zbytek dodavatelé dílů a nástrojů. Vystavovaly se celé stroje i té největší hmotnosti, neboť 150 000 návštěvníků (nepočítají se vícenásobné vstupy) si vše hodlalo osahat. A jedna informace, která svrbí na jazyku nejvíce. V této vřavě se našel jen jediný český výrobce, Pramet Šumperk. Poleje vás horko a už víte, proč na vás koukají jako na exota. Klobouk dolů před Prametem, i když vystavoval přes svého Japonce – zato šikovného zástupce pana Hiroshi Nomuru.. CO SE PODÁVALO Milovníci japonských jídel by byli zklamáni, i v tomto JIMTOF vyznívá jako ryze pracovní prostředí, podává se polévka-udong, sobu a jiné nudle, chlapi z podniků s rukama od oleje si kupují tradiční krabičky s přihrádkami, v nichž jsou různé kousky zeleniny a kopeček kóhanu-rýže za 750 yenů (asi 7 USD). Okázalost se zde netrpí ani v business centru, kde vám k myši pro serfování přidají i vteřinový budík. To aby byli přesní ve fakturaci. Ale vážně. Podle znalců počet vystavovaných strojů v 5osém provedení a strojů s víceúčelovým použitím od loňského roku výrazně stoupl. Tedy výrazný trend. Ten se ovšem projevil už na výstavě IMTS, konané v září letošního roku v Chicagu. Japonci považují americký trh pro sebe za rozhodující, kromě domácího, samozřejmě. Export, a úspěch na těch nejvyspělejších zahraničních trzích pokládají Japonci za nejdůležitější ukazatel hodnocení. Co není dobré pro USA či Británii, není dobré ani pro ně. Samozřejmě se projevila opět tendence směstnat pracovní prostor strojů do co nejmenšího objemu, aby se snížily nároky na základy strojů. Integrace soustružnických a frézovacích operací nabírá na síle, a k nim se přidává i broušení, laserové řezání a další operace, jako samozřejmá odezva na požadavek zákazníků snížit počet mezioperací. Stroje začínají být, tedy i ty vystavované na JIMTOF, složené i z různorodých prvků navzájem provázaných konstrukcí i obslužným zařízením. Právě snaha po integraci různých operací vnucuje 5osé řízení a k tomu přistupuje i snaha odclonit operace od zdrojů tepla, vibrací a umožnit rovněž přesné odměřování inteligentními systémy. Přímo ve stroji. V souvislosti s 5 řízenými osami byl na JIMTOF dokonce uspořádán seminář, nazvaný Nová éra obráběcích strojů založená na 5osém obrábění. Znalci tvrdí, že je čím dál těžší najít pro programování takového stroje skutečného programátora. Ale seminář byl natřískaný jako česká hospoda v parném dni. Podávaly se i nové technologie na opracování supertvrdých materiálů a slitin, tedy odezva na požadavky, které dnes přicházejí z leteckého průmyslů a výroby lékařských pomůcek. S tím se opět zvýšily požadavky na přesnost, některé materiály uvádějí řád nano, ale to je opravdu trochu uspěchané, neboť bychom se dostávali na úroveň 10-9 mm! Tedy jen o řád výše než je atomární struktura. Nicméně velký nárůst potřeby opracovávání tvrdých materiálů pro medicínskou praxi, včetně broušení, vedl ruku mnoha konstruktérů a odborníci na JIMTOF tvrdili, že dnes není problém opracovat materiál jakékoliv tvrdosti v požadované přesnosti. Kromě několika dalších trendů, jakým je například důkladné využití IT technologií na strojích, včetně optimalizace CAD/CAM systémů se zde hovořilo o úsporách energií. Není výjimkou, že výrobce pro zákazníka namontuje na stroj měřiče spotřeby elektřiny, která se pro velké výrobce obrovských sérií, například v automobilovém průmyslu, stává prioritou. Společně s úsporami energií je zde snaha po zvládnutí ekologických a bezpečnostních požadavků, které kromě Evropy, kde díky předpisům WEEE jsou již v platnosti, přijala i Čína, jeden z největších zákazníků asijských výrobců obráběcích strojů. Co je pro Japonce příznačné, srovnávat se s nejlepšími. Proto ve dvou dnech uspořádali semináře s největšími dovozci strojů, s německými a švýcarskými firmami. Jsou to jejich největší konkurenti, a ty je třeba prostudovat důkladně! Stejné, chtělo by se říci revoluční, i když kritici samozřejmě řeknou, to známe, prodělávají části strojů, z nichž povětšinou jsou vyráběny velkými dodavateli ve vlastní režii. Včetně kuličkových šroubů, motorů a vřeten jsou téměř samozřejmostí. Včetně lineárních, hybridlineárních motorů a DD motorů. Například kuličkové šrouby. Kromě toho, že mají v japonských strojích bezpodmínečně vnitřní chlazení (viděli jsme později u Mazaku na vlastní oči jejich výrobu) olejem, ale i jejich matice - převaděče přímého pohybu, dosáhly vysoké přesnosti vynucené nasazováním stále více strojů při výrobě plazmových a LCD obrazovek v elektrotechnickém průmyslu, stejně tak jako při výrobě strojů obráběcích. Vysoká přesnost polohování je podmínkou. Kuličkové šrouby se v japonském provedení stávají subtilnější a jsou připravené na velmi vysoké rychlosti. Podobně vývoj vřeten směřuje k subtilnosti s vměstnáním pohonu do konstrukce tělesa. Jejich hřídele vykazují vyšší torzní tuhost při přenášení stále vyšších rychlostí. Vlastně všechny části strojů, včetně stolů a čelistí upínačů, se stávají díky své konstrukci subtilnější, ale vysoce odolné. Samostatnou kapitolu tvoří nové systémy ochrany proti vyšší teplotě pracovní části strojů, tendence, jaké jsme viděli například i na některých českých strojích v průběhu MSV Brno, ale především proti vibracím. Některé firmy systémy ochrany proti kmitání části strojů prostě otevřely zvědavým návštěvníkům, jiné postupovaly decentněji. Zmínit bychom se měli o obslužných zařízeních. Strategie Japonců byla od dob zmrtvýchvstání jejich firem po 2. světové válce vždy orientována na roboty.