Všechny dosud ve světě schválené vakcíny proti viru SARS-CoV-2 zajistí lepší ochranu, a tedy i reakci na virus, až po podání druhé dávky. Režim jejich aplikace je tak však samozřejmě složitější pro zdravotnický systém i pro očkované. Jednodávková vakcína by boj s pandemií zjednodušila a urychlila.
Vakcína, kterou vyvíjí a připravuje společnost Johnson & Johnson (označovaná jako JNJ-78436735 či Ad26.COV2.S.), oproti ostatním, které jsou, nebo v dohledné době budou k dispozici, má šanci, že ji bude možné aplikovat v jediné dávce. Firma však zatím nemá dokončené testy, na jejichž základě by mohla požádat o schválení k nasazení vakcíny, byť i jen v nouzovém režimu. V polovině ledna zveřejnila alespoň podrobné výsledky spojené s 1. a 2. fází klinických zkoušek, během nichž se na dobrovolnících testuje bezpečnost, a částečně už také účinnost vakcíny. Jde o zkoušky v poměrně malém měřítku – ve dvou hodnocených skupinách bylo po zhruba 400 lidech. I kvůli rozsahu nejsou tyto zkoušky spolehlivým ukazatelem účinnosti v reálném světě. Tu má prověřit až 3. fáze zkoušek, která už probíhá od září 2020 a jejíž výsledky by snad mohly být během několika málo týdnů.
Předběžně dobré zprávy První dobrou zprávou je, že vedlejší účinky nebyly nijak zásadní. Občas se projevily horečky, bolest v místě vpichu, únava, naštěstí ale nic závažnějšího. Slibné jsou také údaje o reakci imunitního systému. Jediná dávka vakcíny vedla k vytvoření specifických protilátek proti SARS-CoV-2 u více než 90 % očkovaných. Studie trvala zhruba dva a půl měsíce (poslední měření u dobrovolníků proběhlo po 71 dnech od očkování), ale po celou dobu sledování byly hladiny protilátek stabilní. Důležité také je, že vakcína vedla k vytvoření odpovědi buněčné imunity, konkrétně mobilizaci T-buněk. Jejich aktivita je pro obranu proti virové infekci je velmi důležitá. T-buňky se při kontrole 14 dní po očkování měřitelně aktivovaly zhruba u 80 % očkovaných ve věku pod 65 let a necelých dvou třetin (60 až 67 %) účastníků starších 65 let. U starších lidí byla jejich aktivita nižší, jak se obecně očekává (to je zřejmě i jeden z důvodů, proč u starších lidí mívá infekce horší následky). Tyto hodnoty bychom neměli zaměňovat s procentuální mírou ochrany před infekcí, která bývá uváděna u již schválených vakcín. Ta bude u vakcíny Johnson & Johnson zkoumána až ve třetí fázi zkoušek. Jistá souvislost se ovšem očekávat dá. I proto už hlavní vědecký šéf vývoje vakcín Warp Speed Moncef Slaoui před novináři uvedl, že by míra ochrany před infekcí i po jedné dávce mohla být mezi 80 až 85 %.
Ani dvě dávky nejsou vyloučeny Johnson & Johnson v experimentu testuje také režim dvoudávkový. Pro firmu je to pojistka pro případ, že by jedna dávka neposkytovala dostatečnou ochranu, ale řeší i možnost, že by dvoudávkový režim mohl mít i jiné výhody (například by taková ochrana vydržela podstatně déle). I když se však ukazuje, že druhá dávka výrazně zvyšuje množství protilátek v krvi očkovaných, a to zhruba dvoj- až trojnásobně, není zatím ještě jasné, zda se tento rozdíl projeví v míře poskytované ochrany. Režimy jedné i dvou dávek se tedy budou ověřovat i v dalších fázích. Zkoušky 3. fáze jsou dvě, přičemž dvoudávková běží až od listopadu, takže výsledky budou mít za jednodávkovou zpoždění týdny, možná měsíce. Pomalý rozběh Firma se americké vládě zavázala, že pro ni bude mít k dispozici 12 milionů dávek ke konci února a 100 milionů na konci června. Dodávat ve velkém by měla také do EU, podle původního harmonogramu od dubna. Jen Česká republika měla v uvedený měsíc dostat 185 tisíc dávek (podle verze očkovací strategie z 22. prosince 2020, která je zatím poslední dostupnou verzí dokumentu). Podle nejmenovaných zdrojů NY Times má však společnost dvouměsíční zpoždění v přípravě a rozběhu výroby. Není tedy jasné, kdy bude moci začít plnit všechny své závazky. Spojené státy budou mít navíc v prvních dodávkách podle všeho přednost. I proto, že vývoj vakcíny byl do velké míry financován z programu Warp Speed (který mimochodem i řada kritiků Trumpovy administrativy považuje za vydařený). Ja k funguje Vakcína společnosti Johnson & Johnson se v principu velmi podobá dvoudávkovým vakcínám společnosti AstraZeneca či ruskému Sputniku. Stejně jako ony obsahuje upravený jiný virus, tzv. adenovirus (konkrétně adenovirus 26, od něj Ad26 v názvu vakcíny Ad26. COV2.S.). Adenoviry jsou běžné viry, které u člověka (ale nejen u něj) způsobují poměrně často lehká respirační onemocnění. Jejich použití ve vakcínách vědci zkoumají po desetiletí, ale do praxe se začaly dostávat až v nedávné době. První taková vakcína, schválená v červenci 2020, byla zaměřena proti ebole. Výrobcem je právě Johnson & Johnson. Adenovirus ve vakcíně je geneticky modifikován (možná by bylo lepší v tomto případě napsat „zmrzačen“) tak, aby se nedokázal v buňkách množit. Stále však do nich dokáže proniknout. Když tedy narazí na tělní buňku, chová se jako běžné viry: pokusí se přichytit na povrch buňky, nechat se vtáhnout dovnitř a vložit do jádra buňky vlastní DNA (nejsou to RNA viry na rozdíl od SARS-CoV-2 a koronavirů obecně). Za běžných okolností by virus do buňky vložil „návod“ na výrobu sebe samého – dalších kopií viru. Ve vakcíně obsažené viry to ovšem neumějí. Jediná smysluplná informace, kterou mohou buňce dát, je „návod“ k výrobě jednoho dílu (jedné bílkoviny), který je součástí charakteristického „hrotu“ koronaviru SARS- -CoV-2, podle kterého ho imunitní systém dokáže poznat. Jádro začne podle virem dodaného návodu vyrábět další „zprávy“ s návodem pro zbytek buňky, aby se pustil do výroby bílkoviny ze SARS-CoV-2. Tyto „zprávy“ se označují jako mRNA („messenger“ RNA); jde tedy přesně o ty molekuly, které už přímo v sobě obsahují mRNA vakcíny firem Pfizer/BioNTech a Moderna. Adenovirové vakcíny se ke stejnému cíli dostanou tedy trochu oklikou. /jj/
