Jedenapadesátá hornická těžní věž padla

Za 138 let provozu bylo na Dole Doubrava v karvinské oblasti vytěženo na 112 mil. t uhlí. Hrubé propočty říkají, že toto množství by zaplnilo více než 2 mil. železničních nákladních vozů. Z nich sestavený vlak by měl délku více než 27 000 km. Oficiálně se však na Doubravě už nevytěží ani tuna, ač je v podzemí ještě okolo 7,5 mil. t vysoce kvalitního černého uhlí. Těžit se na tomto dole sice už běžně nebude, ale uložené uhlí se využije. Uhlí, koncentrované nyní již jen v tzv. ohradnících, je totiž dostupné ze sousedícího Dolu ČSA. Podle propočtů bude vytěženo vše, a to v průběhu příštích 10 let. Počátkem letošního listopadu se tu odstřelila těžní věž. Jednalo se o jedenapadesátou likvidaci věže v rámci OKD během postupného útlumu těžby, přičemž v chodu zůstávají ještě doly a jámy další. ZÁSYP A UZAVŘENÍ JÁMY Jáma Doubrava II (o likvidaci její setry Betiny jsme psali v TT před rokem) byla určena s funkcí - především jako jáma úvodní. Sloužila k přivádění čerstvých větrů, dopravě osob a materiálu a měla hloubku 958 m při průměru 7,5 m. V provozu zde byla dvě těžní zařízení se čtyřetážovými klecemi, které umožňovaly přepravu až 12 t s rychlostí 12, resp. 16 m/s. V říjnu 2006 bylo zastaveno jedno těžní zařízení jámy a začalo se s montáží staveniště, které bylo nutné k následné likvidaci zařízení. Druhé těžní zařízení ukončilo provoz v letošním lednu. Od dubna probíhala likvidace jámy řízeným zásypem, a to nejprve speciálně zpevněným (různé mixy hlušiny a zemin s přídavky, zajišťujícími potřebné zpevnění) a následně nezpevněnými materiály. V letošním srpnu byl zásyp ukončen provedením ohlubňové zátky z betonu, ale mezitím již probíhaly také demoliční práce nejrůznějších objektů na povrchu. ZÁSADNÍ OŘÍŠEK – LIKVIDACE VĚŽE V odborné terminologii byla těžní věž Doubrava II ocelová svařovaná (příhradová, kozlíková) s výškou 49 m a hmotností okolo 300 t. Její likvidace odstřelem byla stanovena na 2. listopadu 2007 na 13 h. Již hodinu předtím se u hlavní brány dolu soustředily desítky novinářů a fotografů, kterým byl umožněn přístup na vzdálenost zhruba 250 m od věže. Sám jsem po zjištění, že všichni přítomní budou mít všechny fotografie stejné, volil variantu rychlého přesunu (zhruba 1 km) na místní silnici, odkud bylo možné odstřel pozorovat ze vzdálenosti 300 m, ovšem z boční strany věže, kdy byl zřetelný profil obou spojených těžních zařízení. Bohužel, začalo pršet a intenzita deště se zvyšovala. Přesně 15 min před odstřelem se ozývá varovná siréna, neklamný znak toho, že vše běží podle předpokladů a akce skutečně proběhne. Totéž se děje pět minut před odstřelem. Napětí se stupňuje, když se siréna ozývá naposled – je minutu před 13. hodinou. Jenže v přesných 13 h – nic. Minuty běží, ruce s fotoaparátem, zaostřeným přesně na věž, se začínají třást. Fotoaparát, nyní bez stativu, nelze ani na chvíli odložit, protože jakmile dojde k výbuchu, je pád věže na zem otázkou 3 – 4 s a je nutné fotografovat rychle a průběžně celý pád. Zhruba 4 minuty po 13. hodině to začalo. Ozývá se ohromná detonace a šířící se tlaková vlna i přes 300metrovou vzdálenost mi lehce podsekává nohy. Vzápětí se valí z paty věže oblaka prachu a kouře a věž se pomalu začíná naklánět. Při nějakých 30 stupních náklonu se z mého pohledu jakoby nic neděje, věž se ale hroutí přímo proti mně. Při 45 stupních náklonu se již objevuje plocha krycí střechy a pád se zrychluje. K žádným viditelným prostorovým deformacím věže ale stále nedochází, konstrukce zůstává kompaktní. Zhruba 4 s po výbuchu se ozývá další dutá rána – konstrukce je na zemi. Celý prostor vůkol i samotná ležící konstrukce je zahalena neproniknutelnou vrstvou prachu, který po pár minutách mizí. Rychlý přesun na místo odstřelu a zblízka mohu (přes protesty ochranky) fotografovat ocelové torzo věže, která s nadsázkou připomíná na boku ležící zvíře. Mezitím nadchází možnost pohovořit o celé akci se zainteresovanými lidmi včetně šéfa firmy, která odstřel provedla. ZAZNAMENALI JSME Podobné akce jako byl odstřel těžní věže Doubrava II probíhají v Ostravsko- karvinském revíru nyní poměrně často. Vždy souvisejí s ukončením těžby černého uhlí v dané lokalitě, kterou je nutné alespoň v rámci možností uvést do původního (spíše přijatelného) stavu a předat k dalšímu užívání. K těmto procesům nám řekli: ? Zdeněk Dombrowski, předseda přátel klubu Hornického muzea: „V souvislosti s celkovým ekonomickým vývojem můžeme jen nostalgicky registrovat nutnost dalších likvidací dolů společnosti OKD a jejich dominant – těžních věží. Na Dole Doubrava II se jedná o jedenapadesátou likvidaci těžní věže od zahájení útlumu těžby v oblasti. Kdysi zde pracovaly více než tři tisíce lidí, nyní je konec. Zdejší věž prošla poslední rekonstrukcí v šedesátých letech. V chodu je nadále dalších šestnáct těžních věží na dolech a jejich jamách, hlavně v oblasti Paskova, Suché či Petřvaldu.“ ? Věra Breiová, tisková mluvčí OKD: „Obec Doubrava získala díky těžbě uhlí hodně výhod, ale zároveň byla hornickou činností hodně poznamenána. Těžilo se zde od roku 1822. Postupně vznikly jámy Eleonora, Bettina, Jindřich a Františka. Poté byly založeny Důl Karel, Důl Jan a Důl Hlubina a následně byl z většiny z nich vytvořen Důl Čs. Armáda, nakonec Důl ČSA. V důsledku poddolování se odtud lidé stěhovali pryč, ale při nynějším doznívání nepříznivých vlivů se sem život postupně vrací, zejména do míst, kde vznikají nové lokality pro rozvoj a zachování životaschopnosti obce.“ TEN, KTERÝ VEDL BOURÁNÍ Inženýr Jiří Eliáš je specialistou na demolice, trhací práce, demontáže ocelových konstrukcí a soudní znalec. Boural před rokem první těžní věž Dolu Doubrava, v počátku letošního listopadu i věž druhou. Technickému týdeníku sdělil řadu podrobností, které takovou akci provázejí: ? Co vše předchází odstřelu hornické těžní věže? Prvotní je prohlídka objektu, zejména všech jeho nosných prvků a situování vůči okolí. Na základě toho je stanoven způsob provedení odstřelu. Šrouby, nýty a podobné spoje nás nezajímají. Důležité jsou hlavně parametry sloupů, jejich půdorysné uspořádání a kvalita – často jsou narušeny povětrnostními vlivy nebo špatnou údržbou. V úvahu bereme také rozměry a uspořádání vodorovných a šikmých výztuh nebo konstrukce stropů. Výkresová dokumentace není většinou k dispozici nebo je neúplná, ale také často neodpovídá skutečnosti. Proto musíme hlavně spoléhat na vlastní zaměření objektu. Pak následuje zpracování technického projektu trhacích prací velkého rozsahu. Ten musí obsahovat kompletní technické řešení odstřelu – často je odstřelů několik. Patří sem i výpočty a počet náloží, druh trhavin a rozněcovadel, bezpečnostních opatření a věci další. To vše pak směřuje na Obvodní báňský úřad, který svolá jednání všech zainteresovaných. Patří sem majitelé okolních objektů, správci inženýrských sítí a všichni, kteří se nacházejí v okruhu možného ohrožení. Nakonec je vydáno povolení k odstřelu. ? Podle čeho volíte typ použité výbušniny? V tomto případě jsme použili hlavně Ekodanubit, což je plastická trhavina, vhodná do vývrtů pro likvidaci občanských a průmyslových budov, postavených z nejrůznějších materiálů. Tuto trhavinu jsme použili jednak jako pomocnou nálož na potlačení přerušených ocelových konstrukcí, jednak jako příložné nálože na přerušení těchto konstrukcí na střih. Bylo to hlavně u sloupů stolice těžní věže. Semtex 1 A, který byl také použit, je trhavina s větší účinností. Je to především trhavina plně plastická, a proto je také nejvhodnější pro konstrukci kumulativních náloží. Jde o nálože s průbojným účinkem – stejně jako například u vojenské protipancéřové munice. Tam proud žhavých plynů s teplotou okolo 10 000 °C a výkonu okolo jednoho milionu wattů doslova vypaří ocel, která mu stojí v cestě. ? Jak se vůbec spočte množství trhaviny, která je pro odstřel potřebná? Vzorce pro výpočty velkých náloží jsou prakticky empirické, takže spíše musíme vycházet z dlouhodobé praxe. Používám vlastní vzorec již od počátku sedmdesátých let. Konstrukce kumulativních náloží konzultuji s kolegou, který má v tomto směru bohaté zkušenosti s likvidací obřích strojů v hnědouhelných revírech. Podrobnosti si samozřejmě ponechám. ? Kam je nutno výbušninu osadit, jaká je časová náročnost akce, co musíte zajistit souběžně? Kumulativní nálože slouží k přerušení přírub nebo stojin ocelových nosných prvků. Veřejnosti není známo, že kumulativní nálože slouží k přerušení přírub nebo stojin ocelových nosných prvků. Tento úkon je neúnosný ke svému okolí, protože prvním faktorem bude obrovská tlaková a zvuková vlna. Proto je nutné provést různé úpravy řezáním nebo pálením na nosných konstrukcích, zejména svislých, kde poté dojde k úplné destrukci výbuchem. Někdy je třeba pálením narušit až čtyři pětiny konstrukce. Poté umístíme přítlačné nálože nad destrukční řez a ty slouží k vybočení daného prvku ze svislice. Někdy také umísťujeme příložné nálože na střih, kdy jsou nálože z obou stran příslušného ocelového profilu. Při odstřelu se nic nezvedne – jsou použita rozněcovadla bez zpoždění a vytlačením prvků ze svislice dojde ke statické neurčitosti celé konstrukce, jejímu naklonění a pádu žádaným směrem. Přípravné práce prováděli v tomto případě dva lidé celý týden za mého osobního dozoru a samotný odstřel jsme chystali v pěti lidech po dobu pěti hodin. ? Jak zajišťujete výbušniny? Výbušniny může nakupovat jen subjekt s oprávněním k provádění trhacích prací na základě povolení k opětovnému předávání výbušnin, které může vydat jen příslušný Obvodní báňský úřad. ? Co takový odstřel stojí? Ceny jsou rozdílné v závislosti na rozsahu prací a jsou zcela srovnatelné s cenami běžných stavebních prací. ? Odstřel se o pár minut zpozdil – proč? Musela být narušena izolace alespoň jednoho ze dvou vodičů přívodní dvoulinky, což nebylo zběžnou prohlídkou vedení objevitelné. To spolu s deštěm způsobilo při iniciaci zkrat v místě narušení (napětí je cca 1200 V) a propálení obou vodičů. ? A pár zajímavostí závěrem? V tomto případě šlo o zcela výjimečnou dvojkonstrukci pro uložení lanovnic, které zároveň plnily funkci vzpěr, protože běžně jsou lanovnice uloženy na stolici věže. Stolice tvořila samostatnou konstrukci a zároveň nesla obslužné plošiny a schodiště. Problém dělala i celá jámová budova, kterou nebylo možné likvidovat předem mechanicky, protože prolínala všemi třemi částmi vlastní věže. Jámová budova měla s ohledem na oběh vozů nejmohutnější nosné prvky, u nichž musel být vytvořen systém tří kloubů u každého sloupu. Odstřel prokázal, že navržená koncepce byla správná a vše dopadlo podle záměru. /sas/