Je to mezi 12? a 15%?

Nelze už více komentovat daňový batoh, neb za celé období hádek zřejmě jen dva ekonomové řekli na rovinu, o co jde. Prostě nejsou peníze. Ale odměna pravicovým voličům hořkne v ústech ne pro těch pár stovek či tisícovek, které lidé odevzdají navíc (podle posledních zpráv je to asi 6 mld. Kč), ale při pomyšlení, že uplynul téměř rok od voleb a nikdo v této zemi nemá jasno, jaké bude postavení země v EU, jaké bude její postavení v globální ekonomice a především, jakým způsobem se mezi vyspělé země dostaneme. Daněmi? Jedním z hlavních argumentů proč byl hozen batoh na záda občanů byl údajně strach z odlivu firem do lepších daňových podmínek. Například prezident Hospodářské komory J. Drábek se zřejmě inspiroval rozhovorem s Petrem Kellnerem, nejbohatším Čechem, který definoval podmínky podnikání v ČR jako nestabilní, aby zdůvodnil, proč zapsal své firmy v Nizozemsku. Lze si jen těžko představit, že by tak vzdělaný člověk, jakým jistě pan Drábek je, nevěděl, že podnikání v zemi neohrožuje ani tak výše daní, jako nevymahatelnost práva a neurčitost dalšího vývoje legislativy, postavení k euru a vývoje ekonomiky. Od dob Václava Klause je slovo vize či plán v této zemi tabu. Nikdo nesměl hovořit o zásazích státu do průmyslového vývoje. Jenže zásah má jiný význam než regulace, a je prostým vyhodnocením situace možností na trzích a vytvoření legislativních nástrojů k zajištění potřebného vzdělání budoucích odborníků. Díky tomuto nesmyslnému stresu z jednoho, mimochodem velmi omylného člověka, jsme propásli dobu a nevíme, jak vlastně reorganizovat vědu, výzkum a vývoj tak, abychom vyhověli potřebám těch investorů, jejichž odchodu se pan prezident Hospodářské komory tak bojí. A to už nemluvím o vzdělání, od učňovského až po doktorandské. Nejsou to tedy občané, jimž se měl hodit batoh na záda s heslem drž hubu a plať. A navíc. Už zesnulý historik Dušan Třeštík ve svém posledním TV rozhovoru na otázku, týkající se vnějších ekonomických ohrožení poznamenal, že ropná krize 70. let nesmírně posílila kapitalistické ekonomiky, jež dokázaly vyvinout nové technologie. Je otázkou, řekl, jestli si to uvědomujeme a poučili jsme se. Globální ekonomika dnes stojí před podobnou výzvou, umocněnou nutností hledat nové zdroje energií a snížit emise skleníkových plynů. Přijetí eura mohou politici pozdržet, ale na globální strategii vyspělých zemí nemá V. Klaus vliv. V tomto měřítku náhledu na naše problémy se handrkování o procenta našich daní mění na zbytečné politické harašení. JAN BALTUS