Je systém výuky CNC na středních školách dostatečný?

Otázka, zdali vyučujeme oboru CNC programování v úrovni středoškolské a učňovské dobře by zřejmě měla znít jinak: Zajímáme se vůbec o mladé adepty strojírenské výroby? Zástupci firem tvrdí, že ne. Jisté je, že kdys propracovaný systém průmyslových škol dostal těžký zásah na solar zavedením bakalářského studia na vysokých školách. Dalším zásahem bylo zrušení učňovských středisek v gesci velkých podniků, leč ve světě ta střediska najdeme dodnes. Přitom je zřejmé, že naše firmy potřebují především lidi schopné vyrábět a obsluhovat stroje vysoké složitosti. Dá se dokonce říci, že dnes už neexistuje výrobní stroj 21. století bez numerického řízení. Nabízí se otázka na autory školských reforem, kteří dovedli školství až do dnešního stavu: Když chceme, aby naše firmy našly uplatnění, co jiného, než perfektní znalost technologie a technologických postupů můžeme proti konkurenci nabídnout? Tento článek vznikl na podporu akce pořádané Svazem strojírenské techniky, jejíž propagační leták vidíte na této stránce. Nebudeme zakrývat, že akce je počinem, jež má vyprovokovat odpovědné osoby k tomu, aby středoškolské studium opět pozvedly na úroveň, která je potřebná. Je až trestuhodné, jakým způsobem stát přistupuje k výchově mladé generace, která nastoupí do podniků v nejbližších letech. Českému průmyslu se nedostává střední technicky vzdělané pracovní síly. O tomto faktu se hovoří již léta, proto nás zajímalo, jak se vyučuje CNC programování v současné době. Zdali se něco změnilo. Na doporučení SST, tedy Svazu strojírenské techniky, jsme navštívili Vyšší odbornou školu a Střední průmyslovou školu v Jičíně, jež patří mezi aktivní a úspěšné. Mimo jiné i tato instituce by se ráda připojila k akci pořádané SST na Mezinárodním strojírenském veletrhu a IMT Brno 2010, soutěže v CNC programování. Přijala nás trojice vyučujících, ředitelka školy Ing. Alena Žalská, zástupkyně ředitelky Mgr. Lea Šikýřová a vyučující i autor projektů výuky CNC Ing. Jiří Vraštil. n Můžete v krátkosti popsat, jaké máte vybavení pro výuku CNC na vaší škole? V podstatě máme 9 počítačových stanic, na nichž můžeme vyučovat práci s řídicím systémem Heidenhain nebo Siemens. Učebnu jsme vybavili v roce 2005 a s její pomocí se snažíme reagovat na požadavky pracovního trhu. Řečeno těmito slovy to vypadá velmi jednoduše, ale největším problémem současnosti je samozřejmě strojní vybavení a především propojit programování přímo s řízením stroje. Abychom získali peníze na soustruh s CNC řízením, museli naši vyučující zpracovat projekt, na základě něhož jsme obdrželi od EU peníze na realizaci. Jinak z běžných školních prostředků bychom takové vybavení získat nemohli. n Říkáte v roce 2005. Jak se vyučovalo programování CNC předtím? Tato škola byla zaměřena na výuku CNC. V roce 1993 jsme získali relativně výhodně na MSV v Brně horizontální frézku s Heidenhainem 407, všechny třídy se dělily na skupiny, ty postupně přicházely k tomuto jedinému stroji s CNC řízením a na něm se učily. To samozřejmě nebylo optimální, teorie byla společná a poté se dělily třídy po 10 žácích na skupiny. n Proč se vyučuje programování až ve třetím ročníku? Mladší žáci nejsou ještě na takovou práci dost připraveni? Žáci pochopitelně musí mít nejdříve základy vědomostí a dovedností pro programování. Dnes jsou pro nás závazné školské vzdělávací programy, kde musíme dodržet přidělené hodinové dotace dané RVP na jednotlivé předměty. Dále jsme vázáni strojním vybavením, které máme k dispozici. Posledním, ale nesmírně důležitým limitem, je počet vyučujících, neboť zvláště na tento předmět je málo odborníků ochotných učit ve škole. V praxi si samozřejmě mohou vydělat mnohem více. n Domníváte se, že tímto systémem jste schopni připravit vaše žáky na skutečné požadavky praxe? Když od vás odejde student, umí se postavit, nebo alespoň vyrovnat s různými systémy programování? Vzhledem k tomu, že máme k dispozici dva nejdůležitější a nejrozšířenější systémy na našem trhu, tak se domníváme, že dobře studující žák musí zvládnout praxi po zaučení dobře. Navíc se snažíme probrat i ISO programování, takže se pak studenti dokáží rychle zorientovat i na jiné systémy. n Vy tak hezky učebnicově říkáte, že se snažíte vyhovět požadavkům trhu, ale převedeno do praxe, zajímají se podniky o to, co a jak a do jaké hloubky vyučujete CNC programování a snaží se s vámi spolupracovat? Škola spolupracuje s firmami z okolí a ty zájem mají. Dokonce nám i pomáhaly finančně, což je dnes samozřejmě omezeno. Já bych ale spíše apeloval na větší propojení firem s námi. My bychom určitě zvládli i nějaké jednodušší práce pro firmy. Studenti by měli vidět více do praxe, aby věděli, co je čeká a k čemu je to dobré. Jistě, je to organizačně dosti náročné, ale výhodné by to bylo. Už proto, že mnohé firmy nám umožňují exkurze do nástrojáren i do výroby a my vidíme, že práce i pro studentskou úroveň by se našla. n Vraťme se k materiálnímu vybavení. Jak jsem pochopil, z provozních prostředků nový stroj pořídit nelze. Jste tedy odkázáni na sponzorství nebo na ony projekty? Jsou dva, řekněme s nadsázkou moderní stroje, pro výuku 150 studentů v ročníku, dostatečným vybavením pro výuku? Vzhledem k tomu, že zde je oněch 9 pracovišť, na nichž může samostatně praktikovat 9 studentů v reálném čase, není situace až tak kritická. To se ovšem netýká strojů, ty moderní rozhodně nejsou, snad soustruh DMG, to ano, ale frézka rozhodně ne. Navíc, když jsme pořizovali frézku, byla dost na úrovni a se sondou na snímání tvarů, což jsme využívali i ve styku s některými zákazníky. (Dotyková sonda s drátovým přenosem TS 120, frézka FNG 40 CNC s řídicím systémem Heidenhain TNC 407, rok výroby 1991, nadstandart digitalizace 3 D tvarů. Soustruh CTX 310, řídicí systém Siemens 800 D, Shop Turn, C osa a 6 p. nástrojů.) Dnes je to však už vybavení staré a navíc, například 3D sondu již nelze opravit. Jak ji pořídít, to opravdu nevíme. Heidenhain nám oznámil, že tento typ sondy se už nedodává a také neservisuje. Frézka je zastaralá, ale nová, byť jednoduchá, představuje investici asi 70 000 EUR, a to je pro školu nemyslitelné. n Mohly by v tomto podniky pomoci tím, že by dovolily studentům absolvovat část výuky na jejich modernějších strojích? To by pomohlo určitě, i když prakticky je to dost těžké, neboť každý stroj je nějak vytížen, je tu plán práce atd. Podniky na takovou výuku nejsou zařízeny. n Dovolte netaktní otázku, co budete, paní ředitelko, dělat, když přijde firma a nabídne panu Ing. Vraštilovi zaměstnání? Chodí sem k vám například vyučující ze závodů? Vyučující ze závodů máme, má to ale svá omezení. Časová, finanční a další. Není to tedy vždy úplně optimální řešení, má to ovšem i své výhody – např. propojení teorie a praxe. Samozřejmě nejlepším řešením je odborník – pedagog na plný úvazek. A co se týká pana Vraštila, to by záleželo především na něm, jak by reagoval. Doufám, že peníze nejsou vždy jedinou motivací. V každém případě bych musela najít odpovídající náhradu. n Máte dostatečný přísun informací? A jak s vámi spolupracují zahraniční firmy, tedy mám na mysli dodavatele programů? Určitě ano, v dnešní době informace problém nejsou. S hlavními dodavateli CNC programů máme velmi dobré zkušenosti, dá se říci, že nám vycházejí velmi vstříc. Můžeme s nimi i konzultovat různé příklady, s tím nemáme problém. n Zatím jsme se nedotkli problematiky vyššího odborného vzdělání. Jak se vám osvědčilo? U nás poskytujeme 6 semestrů pomaturitního vzdělání a zde problémy prakticky nejsou. To už jsou studenti, kteří mají zájem a často jsou už vysláni podniky. Navíc, mají jeden semestr povinnou praxi v podnicích, což už samo o sobě určuje jejich zájem a podmínky ke studiu. Praxi jim sice můžeme sjednat, ale necháváme to na jejich iniciativě. Dostane se jim však dobrých rad, aby vyhledávali firmy, které mohou vyjít při svých požadavcích z našich základů, aby tím mohli využít nabytých znalostí. Ve spolupráci s firmou vypracovávají i diplomové práce, obhajoba je společným aktem školy a firmy. Protože oponentský posudek vypracovávají lidé z praxe, z podniku, je to velmi funkční systém. Firmy si převážně také všímají schopných studentů a snaží se je posléze získat. Má to ovšem jednu podmínku, firmy musejí využít studenty tak, aby mohli složit závěrečnou zkoušku v oboru, tedy ne z pomocných prací. Zpravidla doporučujeme studentům i firmám postupné seznámení s pracovišti podniku a posléze zaměření na skutečné prohlubování znalostí z CNC. n Pokud bychom to shrnuli, jaký je váš názor na současnou výuku CNC programování? Jste spokojeni vy, jsou spokojeny firmy? Snažíme se v rámci daných podmínek dělat to nejlepší, co lze. Je to dáno i tím, že počet studentů, kteří se k nám hlásí, je odvislý od pověsti, kterou si škola vydobyla ve veřejnosti. Jsme školou, která má dát základy znalostí. Takže nějakou vyšší specializaci nevidíme jako účelnou, samozřejmě mluvíme o Střední průmyslové škole, u Vyšší odborné je to jiné, ale tato výuka se dá dobře provázat s praxí. Lepší strojní vybavení by mělo být základem i pro to všeobecné seznámení s problematikou. Co nás trochu brzdí je skutečnost, že veřejnost stále vnímá strojařinu jako špinavou práci ve srovnání například s IT, ale lidé si neuvědomují, že dnes i ta strojařina je vlastně práce s počítačovou technikou. Tato představa se veřejnosti drží i přesto, že dobří strojaři najdou uplatnění prakticky vždy. Ale zde jsme závislí zcela na společenském povědomí. /bal/