JE Dukovany: modernizace škodováckých turbín

ODPAD JE (mimo jiné i) CENNÁ ENERGIE V České republice každoročně vyprodukujeme na 30 mil. t odpadu, a to včetně popílku z elektráren, stavební suti, pozůstatků z demolic budov a odpadů z průmyslu, zemědělství a potravinářství. Jenom komunálních odpadů „zplodíme“ cca 4 mil. t. Přepočteno na osobu a rok: každý můžeme za 400 kg odpadů. Dobrá zpráva pro skeptiky: oproti jiným hospodářsky vyspělým státům Evropy je to relativně málo. Špatná zpráva pro notorické optimisty: lze důvodně očekávat, že množství odpadů (a nejenom komunálních) dále poroste. Zaměřme tentokrát jen segment komunální odpady: představují necelých 15 % z globální kvóty českých odpadů. Technologicky je s nimi nejvíce problémů. Jsou velmi různorodé: zahrnují zbytky z chodu domácností (vytříděné složky i směsný zbytkový odpad), obsahy odpadkových košů ve městech, zbytky po údržbě trávníků a městské zeleně aj. Většina komunálních odpadů se v ČR momentálně skládkuje. To sice je úspěch, ale z rodiny Pyrrhových vítězství. Tím, že energeticky využíváme jenom desetinu citované kvóty (cca 400 000 t), ČR v rámci EU27 výrazně zaostává. Podle expertů na odpadové hospodářství České republiky musí již v průběhu několika nejbližších let rozšířit třídění komunálního odpadu natolik, aby masa vytříděných složek (hlavně papíru, skla, plastů, nápojových kartonů apod.) dosáhla 50 % celkového objemu odpadu. Pokud nedokážeme odpad efektivněji třídit a recyklovat, pak je ekonomicky i ekologicky prozíravější jej zpracovávat termicky, nikoliv skládkovat. Stoupenci Zelených a s nimi mnoho starostů a členů zastupitelstev v minulých letech přehlédlo fakt, že podíl skládkovaných komunálních odpadů u nás radikálně stoupá. Téměř veškeré směsné komunální odpady putují na skládky za městy. Snížení hmotnostního podílu takto ukládaných komunálních odpadů o 20 % do roku 2010 (ve srovnání s rokem 2000) a výhled na jeho další postupnou eliminaci jsou – v nedohlednu. A co je vůbec nejhorší: zatím se nevyprofiloval ani technický a organizační trend k nezbytnému snižování skládek komunálních odpadů. Třebaže existuje Plán odpadového hospodářství ČR schvalovaný vládou, na regionální úrovni dosud nevznikly integrované systémy nakládání s odpady. A kde se odpad promyšleně netřídí a nerecyklovaná frakce termicky nezužitkovává, tam se skládkuje ostošest. Nikoliv náhodou pak musíme v Bruselu (a nejenom tam) vypadat jako skládková velmoc. PROJEKT „ODPAD JE ENERGIE“ Zdá se, že se už blýská na nové časy. Díky finanční dotaci MPO ČR ze Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie EFEKT se rozvíjí projekt „ODPAD JE ENERGIE“. Tato osvětová akce si klade za cíl informovat širokou veřejnost o významu energetické exploatace odpadů. Obsahově je v souladu s vydanou „Strategií měst a obcí ČR“ pro nakládání s odpady. Energetické a termické využívání odpadů je aktuální, a to z mnoha příčin: l Odpad je ideální náhradou (event. i alternativou) fosilních přírodních energetických zdrojů. Výhřevnost směsného komunálního odpadu totiž dosahuje výhřevnosti hnědého uhlí. l V době odbytové krize druhotných surovin je energetické a termické využívání odpadů ideální řešení pro frakce, které nelze uplatnit na trhu a jež nelze využít jinak. Odbyt energií není v podstatě limitován. l ČR hrozí od roku 2013 sankce za to, že nesnižuje množství skládek biologicky rozložitelných odpadů podle Směrnice 99/31/ES o skládkách odpadů. l ČR zaostává za vyspělými evropskými státy ve využívání odpadů jako zdroje energie. Podle ČSÚ se v roce 2007 uložilo na skládky více než 80 % komunálního odpadu a pouze 10 % bylo využito k výrobě energie a tepla. Naproti tomu: podíl skládkovaných odpadů nadále vzrůstá. Zastánce energetického využití odpadů nemá smysl strašit Europarlamentem. Právě naopak: i ten považuje tuto metodu efektivní exploatace předtříděného odpadu za potenciální, vysoce efektivní způsob získávání energie, který lze spolehlivě použit k nepřímému snižování emisí skleníkových plynů a dokáže nahrazovat fosilní paliva. Samozřejmě: pokud budou odpady zpracovávány odpovídajícím způsobem a v odpovídajících zařízeních. Ve své rezoluci ze 4. února 2009, v bodě 149, dokonce vyzývá Evropskou komisi k vypracování studie týkající se zahrnutí odvětví odpadů do obchodování s emisemi. S nesmířlivým odmítáním spaloven odpadu dlouho neobstojí ani ortodoxní Zelení: vršící se skládky zabírají významné části krajiny a přes veškerou péči z nich uniká skládkový plyn, metan. Ten je pro naši atmosféru podstatně škodlivější než oxid uhličitý. Donekonečna nelze argumentovat ani proměnlivou skladbou komunálního odpadu. Zastoupení jednotlivých frakcí v něm je sice ovlivněno různými faktory (velikost sídla, skladba obyvatel, způsob vytápění). Pro termickou exploataci odpadů však detailní skladba směsného komunálního odpadu není směrodatná. Spalovna komunálního odpadu je z tohoto pohledu univerzální zařízení. Můžeme se někde přiučit? Nepochybně, třebaže s komunálními odpady si musí každá země (a nejenom člen EU27) poradit sama. Existují různé přístupy a řešení. Obecně však platí, že rozvinuté země odpad převážně recyklují, zbytek využívají energeticky a skládkují ho jen minimálně. Jak je vidět z přiloženého grafu, v SRN a ve Švýcarsku se téměř neskládkuje, protože odpady se využívají energeticky a termicky. V Nizozemsku, Rakousku, Belgii a Dánsku putuje na skládky jen minimum odpadu. Ze „starých“ zemí EU se hodně skládkuje pouze v Norsku a Finsku, které mají řídké osídlení. Také ve Velké Británii bylo vybudováno velké množství skládek. Avšak s novou evropskou legislativou se tam situace mění a ve výstavbě je několik spaloven. Během příštích 10 let na ostrově vznikne okolo 50 moderních spaloven odpadů. Laťka je nastavena vysoko EU požaduje po členských státech, aby skládkování odpadů radikálně omezily a posléze je vůbec nepraktikovaly. Za neplnění evropské směrnice 99/31/ES nám hrozí (kromě mezinárodní ostudy) také citelné finanční postihy. EU stanovila i termíny a kvóty pro redukování množství odpadu určeného ke skládkování: l 2010 - o 25 % méně biologicky rozložitelných odpadů než v roce 1995; l 2013 - o 50 % méně biologicky rozložitelných odpadů než v roce 1995; l 2020 - o 65 % méně biologicky rozložitelných odpadů než v roce 1995. ČR je s těmito požadavky zatím na štíru. Přitom: kdybychom už dnes zbytkový komunální odpad (po vytřídění všech využitelných složek) neodesílali na skládky, ale energeticky a termicky jej využívali, nemuseli bychom si s citovanou evropskou směrnicí dělat těžkou hlavu. Konkrétní závazky plynoucí z této směrnice pro ČR přibližuje názorně následující tabulka: Závěry z uvedené bilance nejsou lichotivé: po separaci a materiálové exploataci odpovídajícího množství využitelných složek komunálního odpadu (podle POH a závazků ČR vůči EU), nebude možno už v příštím roce 2010 v souladu se závazky Směrnice č. 99/31/ES uložit do skládek cca 900 000 t komunálního odpadu. Jediným a urychleným řešením je proto jeho energetické a termické využití v příslušných zařízeních. Jenže celková kapacita současných českých spaloven komunálního odpadu na toto množství nestačí. Iniciativa musí přijít i zezdola Spalovnu komunálního odpadu chce v areálu bývalého dolu Barbora vybudovat rovněž Karviná. Měla by zlikvidovat na 200 000 t směsného komunálního odpadu nejenom ze zdejších domácností, ale i z jejího širšího okolí, z přilehlých obcí a měst v Moravskoslezském kraji. Ty ho každoročně vyprodukují bezmála půl milionu t. Problém s její výstavbou je i tady standardně dvojí: přesvědčit v Bruselu o ekologičnosti projektu a načerpat prostředky z evropských fondů, a zároveň na svou stranu získat místní obyvatele. Ne sliby, ale konkrétními důkazy, že zrod a fungování spalovny automaticky nezhorší zdejší už beztak nevalné ovzduší. Stačí nahlédnout do libovolného zpravodajství o počasí a Karviná v něm jen těžko hledá soupeře ve statistice překračovaných emisních limitů: SO2, NOx, CO i prachových částic. Pro budoucí spalovnu se počítá výlučně s nejmodernější technikou a technologiemi. Odpad v ní shoří při teplotách přesahujících 800 0C. Každý rok si v této nejvýchodnější výspě ČR vyrobí z odpadu více než 1 mil. GJ tepla a 23 000 MW elektrické energie ročně. To umožní nejenom efektivně vytápět připojené karvinské domácnosti a zásobovat je teplou vodou, ale i o více než 60 % snížit množství skládkovaného odpadu. Karvinští získají díky nové spalovně také čistší ovzduší: kupř. jen u prachu by poklesy stávajících emisí mohly činit až 50 %. Jak ven z to hoto zdá nlivě začaro vaného kr uhu? Co nejrychleji a na všech úrovních se v ČR oprostit od chytlavého, leč technicky a organizačně nereálného přesvědčení, že pyramidy komunálního odpadu lze ekologicky snižovat hlavně tříděním. Ačkoliv jsme na špičce Evropy v třídění komunálního odpadu, stále to nestačí a jako jediný a k tomu ještě univerzální instrument to ani do budoucna dostačovat nebude. Globální kvóta odpadů z domácností permanentně roste. Množství zbytkového komunálního odpadu už dislokovaného na skládkách se nezmenšuje a ve většině regionů dokonce stoupá. Přitom zbytkový komunální odpad nelze vytřídit úplně. Vždy zůstane určitý podíl, z něhož se už žádné recyklovatelné suroviny získat nedají. Pouze jej spálit. Touto cestou se musíme urychleně vydat i u nás. Podle zákona o odpadech se za energetické využívání považuje jen spalování takových odpadů, které hoří samy, tj. nepotřebují ke svému hoření podpůrné palivo (kromě krátkého stadia zapalování). Druhou podmínkou je, aby se vznikající teplo použilo pro potřebu vlastní nebo dalších osob. Pokud tyto dvě základní podmínky nejsou splněny, nedá se mluvit o energetickém či termickém využívání odpadů. Směrnice EU o odpadech novelizovaná v červnu 2008 klasifikuje spalování odpadů s minimální energetickou účinností 65 % jako zařízení k využívání odpadů. Nedosáhne-li zařízení této hodnoty, bude klasifikováno jako opatření k odstraňování odpadu. Všechna tři česká zařízení splňují stanovený požadavek minimální energetické účinnosti. A další k nim mohou časem přibýt. V EU se v roce 2006 vyrobila energie z cca 59 mil. t zbytkového odpadu. Díky tomu nebylo nutné spálit od 6 do 32 mil. t fosilních paliv - v závislosti jaký druh paliva byl tím nahrazen (plyn, ropa, uhlí). Zařízení na energetické a termické využívání odpadů zpracovávají zbytkový komunální odpad, který není možné využívat látkově. I tyto skutečnosti by neměly unikat těm rádoby ochráncům přírody, kteří nekriticky horují za další ohyzdné a nebezpečné skládky v české krajině. A brzy by na ně měly zareagovat i ony podnikatelské subjekty, které v době nynější hospodářské krize hledají nové a perspektivní možnosti pro své investiční aktivity. Nehledejme opět naši specifickou českou cestu. Nezdržujme se zbytečně našimi výlučně vlastními řešeními. Technicky vyspělý svět za šumavskými hvozdy už je v branži energetického a termického využití odpadů našel a úspěšně využívá v praxi./uai/