Premiér Bohuslav Sobotka (plnící dočasně úkoly za odvolaného ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka) se počátkem března sešel s vládním zmocněncem pro jadernou energetiku Jánem Štullerem. V mnoha jiných zemích by na podobné schůzce nebylo nic zajímavého. Nejenom laická veřejnost by ji ignorovala. Nikoliv u nás. Základní otázka byla a je nabíledni: pokročíme v úvahách o výstavbě 7. tuzemského reaktoru, anebo se současný kabinet v dané cause definitivně pohrouží do předvolebního „bobříka mlčení“? Oba pánové potvrdili známá fakta: ČR chce tři nové reaktory. První v lokalitě JE Dukovany, jejíž životnost spěje do finále. Tamější výstavba by měla odstartovat nejpozději v roce 2025. S připojením k síti se počítá nejpozději do roku 2035. Hodnota díla překročí 100 mld. Kč v dnešních cenách techniky, materiálů a vynaložené lidské práce. Oběť vlastních paragrafů? Tak v čem spočívalo novum? Oba tituláři mj. dospěli k zdánlivě nejaderné a neenergetické úvaze: aby bylo možné realizovat (resp. urychlit) přípravu výstavby 5. dukovanského bloku (o cca tři roky), neobejdeme se bez pozměňovacího návrhu u novely stavebního zákona. Ano, máme nový Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky i nový atomový zákon. Disponujeme dostatečným množstvím technických, technologických i provozních analýz a rovněž zkušeností pro tak zásadní rozhodnutí. Řada tuzemských firem se aktivně podílí na projekci, výstavbě a zprovozňování nových jaderných zdrojů (byť jen v cizině). České školy připravují mladé specialisty pro tento náročný obor – ale na dukovanské pláni kopnout do hlíny (kvůli stávající administrativě) v rozumných lhůtách nelze… Kdo a kolik zaplatí? Parlament, senát i prezident si vážnost situace nepochybně uvědomují a citované břímě bude sejmuto. Tím ale problémy nekončí. Ceny nově pořizovaných jaderných kapacit rostou. Doma i ve světě. Aby bylo možné výstavbu nových reaktorů odsouhlasit, bude si třeba definitivně ujasnit nejvhodnější projekty i způsob jejich financování. Tady schůzka Sobotka-Štuller žádné exaktní plody nepřinesla. Podle premiéra-politika je důležité, aby pracovní skupina vedená ministerstvem financí nejdříve přišla s variantami financování. Koaliční kabinet neupřednostní žádný soukromý subjekt s požadavky na garance výkupní ceny elektřiny. Podle zmocněnce-technika a ekonoma: bez určité míry zapojení státu si náročný projekt lze představit jen stěží. Ani v jaderné energetice se nevěští z křišťálové koule. Zkušenosti z blízkých i vzdálenějších stavenišť však naznačují, že žádný dodavatel a realizátor jaderného projektu nehodlá za současných turbulentních stavů na evropském i globálním energetickém trhu investovat bez státních garancí. Jako minimum se jeví veřejné přiznání státu, že exaktní projekt je pro něj prioritní a dotyčný stát bude v případě určitých (rozuměj: nepříznivých) podmínek za něj integrovat. Mnohé čtenáře v této souvislosti nepochybně napadne: a co slovutné a neměnné principy tržní ekonomiky? Co na to jaderně rozpolcený Brusel? Případně: co zelené iniciativy, které neoceňují bezemisní parametry jádra? Opakované dotazy na funkčně dožívající kabinet i na úřad vládního zmocněnce, kdy přesně se na dukovanské pláni rozjedou bagry, jsou do vyřešení základních problémů zbytečné. Pokud dukovanský a temelínský projekt uzná za prioritní i nová vláda vzešlá z podzimních voleb, bude muset problémy pojmenovat a především řešit. Pouhá soupiska legislativních úkolů nebo prezenční listina zájemců o toto investičně zajímavé dílo jsou fajn. Samy o sobě však světla nerozsvítí a stroje nerozběhnou. /lav/
