Jako plus a mínus

Ovládání veřejného života politickými stranami až do detailů, vyloučení veřejnosti z rozhodování a pohrdání voličem v době mezi volbami, jsou jevem současnosti. A bohužel nejsou v Evropě ničím novým, trápí vesměs všechny demokracie, jen jsme je dopracovali do důkladnosti. V Polsku znechucení chováním politiků způsobilo až lidový extrémismus. Důkladní Němci si nechali udělat politologickou analýzu, z níž vyplývá, že řádění politických stran v průmyslu a státní správě s jasným cílem pomoci především svým partajím a jednotlivcům, je cesta do pekel. Musí skončit éra ministrů, jejichž jedinou kvalifikací je příslušnost k té či oné partaji. Poslanci už nemohou být laici papouškující psané direktivy. A nebyli by to Němci, kdyby ihned nezkoušeli ve vybraných městech nové formy demokracie, především větší podíl veřejnosti na rozhodování, například i o veřejných zakázkách týkajících se života v komunitě. Je snad nutné nadále dělat v době internetu a širokých možností komunikace z lidí prosté figurky na šachovnici? Pro mnohé politiky v této zemi bude šílená představa veřejných referend k většině rozhodování a dokonce stanovování částí rozpočtů, která doposud hrdě bojkotují s tvrzením, že mají mandát rozhodnout jinak. Výsledek známe. Průzkumy hovoří o vysoké znechucenosti lidí politikou, jsou obavy z počtu voličů, a tím reprezentativnosti voleb. Předchozími řádky jen velmi stručně reagujeme na některé ohlasy našich čtenářů, zvláště k oslavám 15 let budování kapitalismu a politickým předvolebním slibům, které od ledna ostatně pokročily tak daleko, že to musí zarazit každého soudného člověka. A jde to zleva i zprava, ruku v ruce, ve vzácné shodě přípravy předvolebních gulášů. Zkreslují se fakta, vyzvedávají se dílčí úspěchy, potlačují se obavy. Reakce, které dostáváme do redakce, bohužel jen podtrhují to, co vidíme na politickém poli. Nejde o fakta, nejde o skutečnosti, nejde o nejlepší řešení, jde velmi často jen o prezentaci tzv. politického postoje. Bez ohledu na fakta. Až to člověka děsí. JAN BALTUS