Ovládání veřejného života politickými
stranami až do detailů, vyloučení
veřejnosti z rozhodování
a pohrdání voličem v době mezi volbami,
jsou jevem současnosti. A bohužel
nejsou v Evropě ničím novým,
trápí vesměs všechny demokracie,
jen jsme je dopracovali do důkladnosti.
V Polsku znechucení chováním
politiků způsobilo až lidový extrémismus.
Důkladní Němci si nechali
udělat politologickou analýzu,
z níž vyplývá, že řádění politických
stran v průmyslu a státní správě
s jasným cílem pomoci především
svým partajím a jednotlivcům, je
cesta do pekel. Musí skončit éra ministrů,
jejichž jedinou kvalifikací je
příslušnost k té či oné partaji. Poslanci
už nemohou být laici papouškující
psané direktivy.
A nebyli by to Němci, kdyby ihned
nezkoušeli ve vybraných městech
nové formy demokracie, především
větší podíl veřejnosti na rozhodování,
například i o veřejných zakázkách
týkajících se života v komunitě.
Je snad nutné nadále dělat v době
internetu a širokých možností komunikace
z lidí prosté figurky na šachovnici?
Pro mnohé politiky v této zemi bude
šílená představa veřejných referend
k většině rozhodování a dokonce
stanovování částí rozpočtů, která
doposud hrdě bojkotují s tvrzením,
že mají mandát rozhodnout jinak.
Výsledek známe. Průzkumy hovoří
o vysoké znechucenosti lidí politikou,
jsou obavy z počtu voličů, a tím
reprezentativnosti voleb.
Předchozími řádky jen velmi
stručně reagujeme na některé ohlasy
našich čtenářů, zvláště k oslavám
15 let budování kapitalismu a politickým
předvolebním slibům, které
od ledna ostatně pokročily tak daleko,
že to musí zarazit každého soudného
člověka. A jde to zleva i zprava,
ruku v ruce, ve vzácné shodě přípravy
předvolebních gulášů. Zkreslují
se fakta, vyzvedávají se dílčí
úspěchy, potlačují se obavy.
Reakce, které dostáváme do redakce,
bohužel jen podtrhují to, co
vidíme na politickém poli. Nejde
o fakta, nejde o skutečnosti, nejde
o nejlepší řešení, jde velmi často jen
o prezentaci tzv. politického postoje.
Bez ohledu na fakta. Až to člověka
děsí. JAN BALTUS