Vyhodnocování spotřeby hybridu vyvolává dlouhodobě řadu sporů. Automobilky udávají její hodnoty spíš z říše snů a zákazník pak může být zklamán z toho, jak rychle mu palivo z nádrže ubývá. Existuje norma, která předpokládá, že tento v podstatě dílčí elektromobil má spotřebu paliva závislou na jeho čistě elektrickém dojezdu, takže je zapotřebí ji redukovat. Tak např. dojezd na energii trakčních akumulátorů 25 km snižuje spotřebu spalovacího motoru na 50 %, zvládnutím dojezdu na vzdálenost 50 km se spotřeba snižuje na 33 %. Jestli tedy Mercedes udává u svého hybridu třídy C spotřebu 2,1 l/100 km, která je dojezdem prostřednictvím akumulátorů snížená na 40 %, vyjde nám základ spotřeby paliva na 5,25 l/100 km. A jak je známo, hodnota spotřeby podle normy a v reálném provozu se zvyšuje kolem 15 % a už jsme na spotřebě přes 6 l/100 km, a to tak zhruba odpovídá skutečnosti. Ale je tu ještě jeden zádrhel, který se týká hodnoty skleníkového plynu CO2, který se dostává do ovzduší hořením paliva ve spalovacím motoru. V uvedeném příkladu s normovanou spotřebou 2,1 l/100 km jde o pouhých 48 g CO2/km. U hybridů si ale navíc můžeme zjistit, kolik elektrické energie vůz spotřeboval pro elektrický pohon. A protože výroba elektrické energie je většinou spojená s hořením při vzniku CO2, je i tady třeba tuto položku zahrnout do provozu vozidla. Pokud vezmeme v úvahu průměrný energetický ekvivalent, tzn. kolik CO2 se dostane do atmosféry při výrobě 1 kWh elektrické energie všemi realizovanými způsoby, udávaný v Německu hodnotou 559 g CO2/kWh (tento ekvivalent je u nás těžko zjistitelný), pak se situace výrazně změní. Pro celkovou energetickou bilanci spotřeby se u Mercedesu jedná o 2,1 l/100 km + 11,0 kWh (48 g CO2/km +61,5 g CO2/km), takže se dostaneme na 109,5 g CO2/km. Ale i při tomto hodně přísném hodnocení lze dojít k velice příznivým hodnotám, které mohou mít pro udržení současné mobility zásadní význam.
