Jaká je budoucnost teplárenství?

Pojmy energie, elektřina a teplo mají v poslední době zvýšenou frekvenci užívání. Společnost si konečně začíná uvědomovat, že na spolehlivém a dostatečném zásobování energií jsme v podstatě závislí. Na druhé straně začíná energie „ubývat“, její ceny rostou a už nám také není lhostejné, jaký má vliv získávání energie na životní prostředí. Z pohledu této optiky je jasné, že teplárenství je jednou z mála cest, jak se s nastoleným trendem efektivnějšího využívání primární energie paliv vypořádat. Tomu nadčasově odpovídá moto Teplárenského sdružení České republiky: „Přijatelná tepelná pohoda za přiměřenou cenu při zachování rovnováhy v přírodě.“ Teplárenství jako jeden z mála oborů může při správném nastavení podmínek jeho dalšího rozvoje splnit všechna tři základní kritéria, která uvedené moto vystihuje. Zabezpečit dodávku energie, stabilizovat její cenu a chovat se šetrně k životnímu prostředí. Současný politicko ekologický pohled už ale tak optimisticky nevypadá. Ekologické spotřební daně zvýhodňují domovní kotelny před plynovými výtopnami a neekologické individuální vytápění uhlím před uhelnými výtopnami. Systém obchodování s emisními povolenkami nebere ohledy na specifické podmínky teplárenství. Bez prolomení limitů nebudou mít teplárny palivo. Krátkodobě výhodná řešení dostávají přednost před dlouhodobou perspektivou. Teplárenství ale může díky kombinované výrobě elektřiny a tepla pokrýt přírůstky poptávky po elektřině v několika následujících letech. Už dnes se díky kogeneraci získá zhruba 12 TWh elektřiny a možností společné výroby elektřiny a tepla v již existujících soustavách dálkového zásobování teplem nejsou ještě plně využity. Přitom se ve společném cyklu s elektřinou získává už více než polovina tepla pro soustavy dálkového zásobování teplem. Ze soustav dálkového vytápění a z blokových kotelen jsou u nás zásobovány teplem dvě pětiny domácností. Přičteme-li k tomu i domovní kotelny, pak má ze zdrojů mimo byt teplo plných 49 procent bytů. Pro ně se zhruba dvě třetiny tepla získávají spalováním uhlí, třetina tepla je z plynu. Tento poměr se bude v příštích letech pomalu vyrovnávat. Dominantní úlohu při využití zemního plynu v dálkovém zásobování teplem zatím hrají především plynové kotle ve výtopnách. Nejbližší budoucnost však ukazuje, že bez kombinované výroby elektřiny a tepla nelze v delším časovém horizontu dále toto ušlechtilé palivo v monovýrobě tepla efektivně a pro odběratele tepla ekonomicky únosně využívat. Zatímco u výtopenských zdrojů pouze s výrobou tepla bude s rostoucími cenami paliva růst i cena tepla, u kogeneračních teplárenských zdrojů s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla bude růst ceny paliva do značné míry kompenzován prodejem elektřiny za vyšší cenu. Neboť při růstu cenové hladiny paliv bude zákonitě růst i cena elektřiny z těchto paliv vyráběná. Teplárenské zdroje, včetně plynových, jsou tedy z hlediska růstu ceny tepla do budoucna méně rizikové, než individuální vytápění. Energetika je provázaný organismus, proto další rozvoj teplárenství je úzce spjat i s dalšími energetickými odvětvími. Elektroenergetika Vedle výroby elektřiny jsou teplárny připraveny řešit i problémy související s nerovnoměrným odběrem a rostoucím požadavkem na regulační výkon. Z hlediska ekonomiky, ekologie a úspor primární energie je výhodné využívat pro regulační účely výkonový potenciál plynových teplárenských zdrojů. Další možností je využití několika desítek i stovek menších kogeneračních zdrojů s pístovými spalovacími motory zahrnutých do systému dálkového dispečerského řízení jako tzv. decentrální elektrárna. Plynárenství Vyššího využití energetického obsahu plynu je možné dosáhnout zejména při společné výrobě elektřiny a tepla v motorových a paroplynových teplárnách. Pouhé spalování zemního plynu v domovním kotli pro vytápění není příliš efektivním využíváním tohoto ušlechtilého zdroje energie. Soužití teplárenství a plynárenství přináší řadu neopomenutelných synergických efektů. Vhodné použití dvoupalivových teplárenských systémů přispívá ke zrovnoměrnění roční poptávky po zemním plynu a zmírňuje požadavky na kapacitu sezonních zásobníků. Obnovitelné zdroje energie V teplárenství se dají dobře a ekologicky přijatelně využít i taková paliva a energetické zdroje, jež v decentralizovaných a individuálních zařízeních nepřicházejí v úvahu buď vůbec, nebo jen velmi omezeným způsobem. Jsou to místní obnovitelné a druhotné zdroje energie od biomasy, bioplynů a skládkového plynu, přes dostatečně vydatné zdroje geotermálního tepla Země či energie Slunce až po odpadové teplo z průmyslu. Snížení spotřeby jak na straně výrobců a distributorů tepla, tak i u jejich konečných uživatelů přispívá ke zvýšení podílu využití obnovitelných a druhotných zdrojů bez navýšení jejich kapacity. Pokud tedy chceme dosáhnout hodnot indikativních cílů v jejich využití, jde to i tímto způsobem. Co lze tedy očekávat jako vývojové tendence v teplárenství? Ve zvýšené míře budou v teplárenství využívány vedle tradičních paliv i obnovitelné a druhotné zdroje energie, kogenerace, akumulace, měření a regulace. Technicky budou nové systémy provozovány při nižších teplotách a tlacích, budou celkově pružnější, jejich doby výstavby či likvidací budou podstatně zkráceny. Budoucnost teplárenství lze charakterizovat slovy intenzifikace a kvalita. Aktuálně se o tom může odborná veřejnost přesvědčit na XIV. Teplárenských dnech, které se konají od 22. do 24. dubna v Hradci Králové a jejichž mediálním partnerem je i Technický týdeník. Pavel Kaufmann Teplárenské sdružení České republiky