O tom, že nejekonomičtější a nejekologičtější je ta energie, která nebyla vyrobena, se ví samozřejmě dávno. Ale přesto se v celosvětovém měřítku stále vydává obrovské množství lidského snažení na hledání nových energetických zdrojů. Stále se skloňují pojmy jako ropa, plyn (nyní hlavně břidlicový), biomasa, slunce, voda, vítr… A v závěsu se k nim přidávají nové technologie. Vyrábí se stále víc energie. A stále víc se jí spotřebuje. O nových cestách, způsobech a postupech se radí ekologové, ekonomové, politici. Slétávají se z celého světa, tu na jedno atraktivní místo, tu na druhé neméně turisticky přitažlivé a vedou úmorné debaty o slovíčka a procenta. Kolik se jen na těchto summitech spotřebuje energie! A pak se přijímají rozhodnutí, jimiž se jednotlivé země stejně neřídí. Nebo se jim nějaké názory navelí rozkazem s pohrůžkou trestu, a později se ukáže, že ten příkaz nejen nic pozitivního nepřináší, ale je dokonce ekologicky škodlivý. Výsledkem jsou pouze vyhozené peníze. Naštěstí se do zmíněného hlavního myšlenkového proudu dostávají i jiné názory. Ozývají se totiž stále hlasitěji ti, kteří si myslí, že by se na počátku 21. století měl brát v potaz selský rozum. Ten říká – omezte plýtvání, snižte spotřebu energie. Nejde samozřejmě o svícení loučemi nebo o vaření u táborového ohně. Dnes, díky stále se rozvíjejícím technologiím, můžeme žít v komfortu při nízké energetické náročnosti. To je podstata inteligentního bydlení. Stále více se staví rodinné domky i kancelářské a průmyslové budovy, které jsou od prvopočátku koncipovány tak, aby nezvyšovaly spotřebu energie a přitom se v nich žilo příjemně.
