Tým vědců v čele s Davidem Norrisem ze Spolkové vysoké technické školy v Curychu objasnil dlouho hledaný mechanismus vzniku nanodestiček. Svou teorii také potvrdili s použitím pyritu. Už od 80. let odborníci studují nanokrystaly, kterým se říká kvantové tečky (anglicky quantum dots). Postupně se staly běžnou součástí každodenního života. Výrobci elektroniky je využívají pro zlepšení vlastností LCD displejů. Kvantové tečky jsou sférické nanokrystaly z polovodičového materiálu, obvykle o velikosti 2 až 10 nm. Pokud je vybudí světlo, tak září určitou barvou. Před pár lety nanoinženýři víceméně náhodou objevili nový typ nanokrystalů, nanodestičky (anglicky nanoplatelets). Stejně jako kvantové tečky jsou i nanodestičky velké sotva pár nanometrů. Na rozdíl od kvantových teček jsou ale ploché a mají tvar obdélníků či čtverců. Jsou extrémně tenké, jejich tloušťka odpovídá sotva pár vrstvám atomů. Právě díky tomu mají extrémně čistou barvu, což je jedna z jejich nejvýraznějších vlastností. Doposud bylo záhadou, jak vlastně nanodestičky vznikají. David Norris a jeho spolupracovníci dokázali, že v tom není žádná magie. Pozorovali vznik nanodestiček ze selenidu kadmnatého (CdS) a vyvrátili dosavadní představu, že nanodestičky potřebují ke svému růstu nějaký podklad a rozpouštědla. Nanodestičky jim vznikaly jednoduše skládáním příslušných atomů během tavení surovin pro tvorbu selenidu kademnatého. Vědci navrhli model mechanismu, kterým vznikají nanodestičky, a poté ho prověřili experimentálně. V laboratoři vytvářeli nanodestičky pyritu (FeS), které jim vznikaly pěkně podle modelu, z iontů železa a síry. Výzkum nanodestiček je teprve na začátku, časem by ale mohl přinést zajímavé nové materiály. Nanodestičky by se mohly stát alternativou kvantových teček, oproti nimž mají některé přednosti. Lépe vyzařují některé barvy, a také energii, díky čemuž by se mohly uplatnit v solárních článcích anebo laserech.
