Přítomnost plastů v prostředí představuje problém zatím nedostatečně popsaný. Je ovšem nepochybné, že tyto užitečné látky budeme produkovat ve stále větších množstvích, a bude tedy přibývat i plastového odpadu. A s tím poroste i otázka: Kam s ním?
Preferovaným řešením, minimálně politicky, je recyklace. Ta by, v kombinaci s finanční motivací jako u jiných materiálů, měla udržet materiál v oběhu déle a snížit množství, které se dostane do prostředí. Plasty ovšem nejsou pro recyklaci úplně vhodné. Jejich výroba je levná, cena přepracování se často může blížit ceně výroby tzv. panenského plastu. Nejde tedy o tak zajímavý byznys jako u recyklace kovů, ke které lidstvo sahalo od nepaměti. Minimálně některé potíže lze překonat, tvrdí nedávno zveřejněné výsledky výzkumu z posledních let. Skupina vědců z univerzity v Toulouse a francouzské společnosti Carbios, která se specializuje na výzkum recyklačních technologií, se domnívá, že má k dispozici výrazně účinnější postup recyklace pro velmi oblíbený PET, známý především jako surovina pro plastové láhve. Díky novému postupu, přesněji díky nové látce na rozklad PET, by snad mělo být možné proces recyklace výrazně zlevnit a zefektivnit. Výsledky vědci představili v práci pro špičkový vědecký časopis Nature. Odolný, někdy až moc PET (polyethylentereftalát) tvoří zhruba 20 % ročně vyrobených plastových materiálu (zhruba 70 milionů tun z celkem 360 milionů). Je složen z velmi dlouhých řetězců. Materiál s kratšími řetězci je z hlediska mechanických vlastností podstatně horší a například na výrobu láhví je nepoužitelný. Místo na láhve může pak sloužit k výrobě technických textilií, na různé výplně, v lepším případě i na oděvy. Recyklace probíhá tavením materiálu, takže nastavit celý proces správně tak, aby se „obnovený“ materiál dal znovu použít stejně jako panenský plast, není jednoduché. Z ekonomického hlediska přitom právě recyklované materiály s vlastností toho původního mají největší naději na uplatnění. Při recyklaci PET materiálů se také musí dbát na pečlivé třídění odpadu, tedy „suroviny“. Nejlepší jsou bezbarvé PET láhve (samotné, bez příměsí jiných barev), s ostatními typy obalů je proces náročnější. Kdybychom měli být důslední, u velké části PET proto neprobíhá recyklace v plném smyslu slova, protože vzniklý materiál je méně kvalitní a je určen pro jiné využití než původní PET. Nový výsledek, který by mohl údajně poměr recyklace výrazně zvýšit, vychází z výzkumu uskutečněného na univerzitě v Ósace. Tam byl před necelými deseti lety popsán enzym označovaný zkratkou LLC. Našel se na kompostu, kde ho bakterie používaly k rozrušení ochranné voskové vrstvy na listech rostlin. Kromě toho LLC také dokáže rozštěpit PET na dvě základní suroviny: etylenglykol a kyselinu tereftalovou (to je úplně základní složka PET; v jedné tuně PET je jí 836 kg). Bohužel se enzym rozkládá poměrně rychle a nesnese teploty, které jsou pro recyklaci nejvhodnější. Francouzská skupina původní látku úspěšně vylepšila. Nejprve čistě matematicky modelovala různé uspořádání atomů a molekul v enzymu, aby identifikovali varianty, které by mohly být účinnější a lépe odolávaly větším teplotám. Postupným zkoušením a dalším vývojem vznikl enzym, který je mnohonásobně účinnější. Také odolává o něco vyšším teplotám, při kterých už se PET pomalu začíná tavit (nový enzym vydrží zhruba 72 °C místo původních 65 °C). Vyšší teploty jsou výhodné, protože plast je za běžných okolností vůči enzymům velmi odolný: PET je tak kompaktní materiál, že enzym se těžko dostává dovnitř materiálu, a rozklad je velmi pomalý. Při vyšších teplotách se materiál „otevírá“ a celá reakce je výrazně rychlejší. Snad dostatečně rychlá, aby se dala použít na recyklační lince, myslí si autoři. V malém laboratorním pokusu vylepšený enzym rozložil během 10 hodin 90 % z PET, které mu vědci „předhodili“ do reakční nádoby. Vzniklé suroviny pak autoři využili k výrobě nového materiálu, který měl údajně stejně dobré vlastnosti jako panenský PET. Enzym také dokáže vytvářet kvalitní surovinu ze směsi PET různých barev, protože nereaguje na přítomnost barviv. V posledních letech se ve zpravodajství několikrát objevily informace o objevu slibných látek pro „novou generaci“ zařízení pro rozklad plastů, v některých případech včetně PET. Podle publikovaných údajů se ovšem zdá, že vylepšený LLC enzym je svými vlastnostmi překonává. Například díky tomu, že údajně dokáže čistě „rozstřihnout“ PET na znovupoužitelné vstupní suroviny. Zdá se tedy být nejblíže praktickému nasazení. Zajímavý výsledek samozřejmě může ještě před praktickou realizací narazit. Společnost Carbios, která se na vývoji podílela, staví demonstrační zařízení, u kterého se očekává, že ročně zrecykluje stovky tun PET. Na něm se ukáže, jak si technologie poradí mimo laboratoř. Pokud se osvědčí, naděje na její uvedení do praxe nejsou malé. Opravdu kvalitní recyklát (tj. například bezbarvé láhve) se dnes v EU prodává za ceny srovnatelné s novým plastem. Na trhu je ho nedostatek, přitom evropské zákony volají po navyšování podílu recyklovaného plastu v prodávaných obalech. Pokud by technologie založená na vylepšeném LLC enzymu dokázala zvládnout přepracovat na dostatečně kvalitní materiál i třeba směs lahví různých barev, na trhu by si v současnosti mohla najít své místo. Samozřejmě, v tuto chvíli nikdo přesně neví, jak bude trh vypadat za rok. /jj/