Jak to bude (či nebude) v České republice s jádrem a uhlím?

Odstoupivší pravicová vláda se v palivo-energetické politice mj. řídila zásadou, že nepovolí další těžbu uhlí z ložisek za územními limity v severních Čechách. Avšak v návrhu chystané nové energetické politiky do roku 2050 s těmito zásobami „tiše“ počítala. Jaderná energetika byla ve Strakově akademii i na Bursíkově MŽP oficiálně tabu. Ale první kroky k dostavbě dalších jaderných bloků a k těžbě uranu, jehož zásoby se odhadují na minimálně 50 let, si vynucuje život sám. Polemické premisy a la „maximálně zvýšit dostupnost domácích energetických zdrojů“ znamenají v pohledu zúženém na fosilní zdroje přestat si už konečně přehazovat horký brambor v dlani a rozhodnout s definitivní platností o dostavbě JE Temelín a o osudu tuzemských zásob hnědého uhlí, přednostně za limity vytýčenými v 90. létech. Fischerův úřednický kabinet žádná průlomová rozhodnutí nepřijme. Logicky. Další odsunutí tohoto problému až na bedra kabinetu, jenž vzejde z výsledků říjnových voleb, je však jen organizační intermezzo, další kolo boje s časem. Lidé a obce na severu Čech chtějí naději, aspoň minimální garance. Žádný soudný politický subjekt jim je však (tváří v tvář zhoršující se situaci s energetickými zdroji v Evropě) nedá. A podle expertů daleko už není doba, kdy bude zapotřebí se stejnou naléhavostí vyřknout ortel nad pokračujícím zakonzervováním, anebo naopak nad otevřením ložisek černého uhlí v Podbeskydí. Ano, jaderná renesance i vyuhlení ložisek, jež by se slušelo zachovat pro příští pokolení, je technicky složité a lidsky bolestné rozhodnutí. ČR ovšem neoplývá jinými surovinovými zdroji pro velkovýrobu energie a tepla. Fakt, že obojího momentálně spotřebováváme méně, je jen dočasný. S překonanou hospodářskou krizí opět nastoupíme na trajektorii rostoucí poptávky po elektřině, teplu, páře i chladu. A pokud si je nedokážeme co nejekologičtěji a zároveň co nejefektivněji opatřit z domácích obnovitelných zdrojů, pokud se budoucí vláda, těžaři a energetici nedokáží po vzoru ciziny solidně dohodnout s lidmi, jimž velkorýpadla zlikvidují jejich domovy, sami sobě (resp. 10 milionům občanů této země) připravíme drahý black-out. Politologové se shodují: nadcházející volební kampaň bude mimořádně ostrá. Velmi zajímavé je v této souvislosti sledovat postoje jednotlivých politických subjektů k dalším perspektivám české energetiky a teplárenství. Ani občany, ani podniky nad novými a ještě dražšími fakturami už nezaujme pusté tlachání. Není a nebude možné plytce agitovat proti další těžbě uhlí, proti výstavbě nových jaderných bloků a zároveň garantovat bezvýpadkový chod české energetiky a teplárenství. Nikdo nenamítá proti promyšleným úsporám ve využívání domácích i zahraničních zdrojů paliv, proti aktivnějšímu, technicky i ekonomicky akceptovatelnému prosazování obnovitelných zdrojů, proti zavádění moderní a základní surovinu lépe využívající techniky, proti zkvalitňování ovzduší a určitě nikoliv proti zlepšování zdraví populace. Jenže voliči přemýšlejí. Pustými mediálními kampaněmi a ideologickými frázemi, jež se rozcházejí se základními technickými reáliemi a nutně by přivedly ke kolapsu českého palivo-energetického komplexu, je získat nelze. A stejně neblaze při jejich rozhodování nad volební urnou skončí úhybné manévry vyhnout se ožehavým problémům perspektiv české energetiky a teplárenství v podobě svolávání nových komisí odborníků, či alibistických odkazů na nejrůznější direktivy z Bruselu. Ve finále by volič volal k odpovědnosti za zhasnutá světla, za vypnuté výrobní linky, za studené radiátory ve školách, bytech, či nemocnicích - české politiky. Příslovečné karty nejsou rozdány spravedlivě. To nikdo nezpochybňuje. Finančně zatím nejlépe „padají“ tuzemským těžařským firmám, importérům a prodejcům fosilních paliv ze zahraničí. Nedostatek domácích zdrojů (zejména zemního plynu) eskaluje růst cen jejich produktů a služeb už dnes. Brojit za energetickou bezpečnost, za spolehlivost dodávek a souběžně se spoléhat, že energii či paliva si kdykoliv a levně opatříme v jakési vždy bezpečné cizině, byla a je naivita. Viz letošní novoroční memento s výpadky dodávek ruského zemního plynu přes Ukrajinu, či loňské odchylky v harmonogramu transportu ropy z téže světové strany. Kauzu „jádro“ a „uhlí“ opětovně nenastoluje pouze náš nový (rozmařilý?) životní a pracovní styl, nýbrž naše letitá pohodlnost nehledat a nerealizovat s předstihem jiná, technicky, ekonomicky i ekologicky progresivnější řešení. Pokud bude i nová vláda pokračovat v pštrosí politice a vyhýbat se kategorickým rozhodnutím v obou kausách, první razantní úder může očekávat nejenom od energetické a teplárenské sféry. Řadě tamějších podnikatelských subjektů vyprší smlouvy na uhlí již v období 2010-12. Přebudovat jejich produkční zdroje „ze dne na den“, navíc na nejistý zemní plyn, není fyzicky proveditelné. A dokonce ani v horizontu čtyřletého působení budoucí vlády. Pokud bychom se po krizi s ropou, či s plynem zvenčí (nedej bůh!) dožili zimy, v níž bude chybět také uhlí a koks z domova, pak by to novou vládu v očích voličů-občanů i podnikatelských subjektů nutně deklasovalo. Minimálně na úroveň její předchůdkyně, parlamentem odvolané. Váhavý kabinet, jenž by se zdráhal přijmout včas správná inženýrská rozhodnutí, také znechutí a odradí investory. Nic si nenalhávejme: energii a teplo nepotřebujeme v současné Evropě pouze my. V Eurozóně i mimo ni existuje řada států, které už mají v další orientaci své energetické a teplárenské báze jasno. Volný kapitál není charitativní spolek. Cílevědomě směřuje vždy tam, kde nalezne optimální podmínky pro realizaci vhodných projektů a nikoliv rozhádané politiky. Akademicky lze polemizovat, zda každá ekonomická krize je, či není negací předchozích politických a hospodářských projektů a aktivit. Mimo jakoukoliv diskusi je ovšem fakt, že při svém zdolávání a nástupu na novou vývojovou linii přeje připraveným. Státům i podnikatelským subjektům s promyšlenou strategií dalšího postupu, s novými technickými idejemi, s připravenými lidskými, legislativními i organizačními kapacitami. Bude to za několik málo měsíců platit také pro energetickou budoucnost české kotliny? /uai/