Německý vědec Robert Koch, jehož jméno nese slavný mikrobiologický ústav a pracovníci této instituce byli v poslední době často citováni, v roce 1882 pomocí mikrofotografie pořízené světelným optickým mikroskopem poprvé ukázal světu vzhled bakterie Mycobacterium tuberculosis. Do světa virů nahlédnout nemohl, neboť schopnosti tehdejších mikroskopů se pohybovaly ještě na počátku 20. století v pásmu rozlišení 0,2 μm. Profesor Koch však stanovil už na konci 19. století pevné zásady bezpečné práce s mikroby (a viry), jež jsou platné dodnes. Tedy mezi lidmi, jež s mikrosvětem nakažlivých, ale i prospěšných miniaturních částeček života v podobě RNA či DNA pracují. Počínaje rokem 1938, kdy byla v Berlíně vyvinuta pány Knollem a Ruskem elektronová mikroskopie, započala éra zobrazování virů, tedy úplně nejmenších částic obsahujících genetickou informaci. Rozlišovací schopnosti prvních elektronových mikroskopů se pohybovaly v úrovni 0,2 nm, dnešní pak v řádu 0,12 až 0,17 nm. Prvním virem, kterého spatřilo oko člověka, byl poxvirus (virus pravých neštovic variola virus). Se zavedením negativního kontrastu u elektronových mikroskopů se s možnostmi zobrazovat viry roztrhl pytel. Proto sehrál objev elektronové mikroskopie nesmírně důležitou roli v poznání virů a jejich struktury. Je radostné, že naše země se na vývoji elektronové mikroskopie podílela díky prof. Arminu Delongovi a bezpočtu jeho žáků. A jsme v popředí výzkumu mikroskopie dodnes. Od 60. let minulého století pomáhají naše elektronové mikroskopy odhalovat svět virů. Trocha školení o virech pro techniky Virová částice je označována jako virion. Nejdůležitější částí virionu je DNA či RNA s genetickou informací, která zajišťuje reprodukci viru. Tento genom chrání před vnějším prostředím několik obalů z různých proteinů, jež jsou kódovány virovými geny. Jedná se o různé druhy polypeptidů, které se k sobě řadí podle fyzikálních a chemických afinit, a tak vytvářejí kolem genomu proteinový plášť, jemuž říkají vědci kapsida. Ty bývají povětšinou symetricky uspořádány a podle tohoto uspořádání se dělí viry do tří základních morfologických skupin. Kdybychom chtěli nyní popsat tvar kapsidy, tedy symetrii DNA či RNA, dostali bychom se ke tvarům, které technici znají, například dvacetistěny. Nám však bude nyní stačit (neboť jsme všichni viděli tvar viru SARS-CoV-2), že vytvářejí neuvěřitelně charakteristické tvary, podle nichž se snadno poznají. Navázané proteiny ovšem dnes vědcům dovolují používat i jiné metody ke sledování a rozpoznání virů, než je elektronová mikroskopie. To už bychom ale museli hovořit např. o molekulární genetice. Technologie zobrazování tedy není jedinou cestou, co se týče důkazu, nicméně stále otevírá našemu oku okno do mikrosvěta, který bychom jinak ani nezahlédli. Dnešní techniky elektronové mikroskopie navíc dokonce dokážou zobrazit i strukturu virů. Nepředstavitelné? V jakých rozměrech se pohybujeme? Nejmenší lidský vir parvovirus měří 18 až 26 nm v průměru, naopak poxvirus, tedy ten prvně lidmi viděný, měří 250 nm. Ale zrada! Existují také vláknité viry, filoviry, například viry Ebola nebo Marburg, a tvrdí se, že když je poprvé spatřili vědci pod elektronovým mikroskopem, vstávaly jim vlasy na hlavě hrůzou. Připomínají červy s průměrem 80 nm, ale dosahují délky až 20 μm. To by pro základní informaci o virech nyní stačilo, protože už jen zmínka o ebole, která se objevila znenadání v Africe v roce 2013 a je známa pod označením krvácivá horečka, nahání hrůzu. Filoviry totiž útočí na všechny vnitřní orgány a například játra roztrhají napadenému jedinci doslova na kaši. Ale dostali jsme se až k dnešním dnům a ke koronavirům a pachateli současné pandemie SARS-CoV-2. První část zkratky pochází z anglického akronymu Severe Acute Respiratory Syndrome. SARS-CoV byl popsán již 16. listopadu 2002, v čínské provincii Kung-tung. I když se rozšířil do 30 zemí, podařilo se SARS tvrdými protiepidemiologickými opatřeními zastavit. Zabil „jen“ 774 lidí. V porovnání se SARS-CoV-2 úplná maličkost, jenže už tehdy vědci varovali před jeho dalším budoucím výskytem. Virus myšlenkového selhání Jinými slovy, bylo jen otázkou času, kdy se koronavirus objeví v lidské populaci znovu. Už v době SARS-CoV se vědělo, že jde o přenos z netopýrů. Všechny nebezpečné viry mají mezihostitele, např. primáty nebo hlodavce. Jenže to samo nevytváří nebezpečí pro člověka, zvířata není třeba nenávidět, pokud s nimi člověk zachází s úctou. Přesto si někdo nedával pozor, stačilo malé zranění, kousnutí či škrábanec a naplnila se slova jednoho z největších mikrobiologů, rektora Rockefellerovy univerzity v New Yorku dr. Joshuy Lederberga, legendy mezi mikrobiology a genetiky posledních desítiletí. Ten řekl už někdy v roce 1998, že pokud něco světu hrozí, kromě válek, je to pandemie. Dr. Lederberg je však jen nejznámější z dnes nesmírně početné armády vědců, epidemiologů, mikrobiologů, virologů a imunologů, kteří se od počátku objevu virů těmito strukturami, pro člověka tak nebezpečnými, zabývají. Po léta, kdy jsme o virech moc nevěděli, nasazovali své životy, aby vyhledali původce epidemií a zachránili statisíce lidských životů. Nikdo je nevyslyšel, proč? Vždyť tu bylo varování například v podobě HIV, jež otřáslo světem nemocí AIDS. Podle dr. Lederberga bylo právě rozvinutí virové nemoci HIV jakýmsi varovným prstem, po němž se mohla lidská společnost vzpamatovat a chovat se k virovým nákazám jinak. Ale on sám vyslovil obavu, že nejen politici, kteří řídí lidské společenství, ale ani farmaceutické firmy, ba ani zdravotnictví nebudou na pandemii připraveni. Ano, HIV bylo relativně zvládnuto, i když představovalo a představuje celosvětovou hrozbu, a děsivé epidemie SARS či eboly díky včasnému zásahu nepostihly větší počet lidí. To je klíčové! Šíření viru se omezilo hned v zárodku. Proč se tak nestalo v případě SARS-Cov-2, všichni víme, proč ale reagovaly tak pozdě i ostatní země, je záhadou. Od roku 1930, tedy od doby, kdy je věda schopna viry identifikovat, prodělala civilizace 39 závažných virových epidemií. Toto číslo nezahrnuje neméně ničivé bakteriální infekce, dýmějový mor, tuberkulózu, choleru či lepru a další. Počet obětí jde do desítek, ba stovek milionů. Celá etnika Ameriky nebo Austrálie byla vyhubena neštovicemi evropské populace. Na území Koruny české proběhlo od dob písemných záznamů, tedy od 13. století, bezpočet pandemií v každém století. Opakovaně a trvale decimovaly počet obyvatel, často až na pouhou třetinu. Zcela nepochybně tyto pandemie ovlivnily vývoj lidstva. Objev optického mikroskopu a jeho nástupce – elektronového mikroskopu, společně s neobyčejnými poznatky genetiky a chování DNA a RNA daly lidské civilizaci poznatky o tom, že svět živočichů a rostlin je prostoupen viry a bakteriemi. Některé z nich se staly dokonce součástí našich buněk. Žijeme s nimi v symbióze, ale některé v zájmu zachování vlastní reprodukce genomu na nás útočí a zabíjejí nás. Vytvářejí společně s dalšími živými organismy biosféru, soubor navzájem se ovlivňujících identit. Vyčlenit člověka z tohoto vzájemného prostupování není možné. Je jen součástí vývoje biosféry. Pochopit to není tak složité, pokud máte jen minimální vzdělání. Dnes snad už každý ví, že i antibiotika, tento požehnaný lék lidstva proti bakteriím, ztrácejí svou razanci. Bakterie se přizpůsobily. Získaly rezistenci. Generace vědců toto poznání uchopily a nasazovaly životy při odhalování původců smrtelných nákaz. Další vědci zasvětili životy hledání očkovacích vakcín nebo léků proti nim. I naše, česká historie vědy je spojena s bojem proti nemocem, které zabíjely děti našich prarodičů. Ti jen s hrůzou hleděli na to, jak se jejich děti dusí třeba jen „obyčejným“ záškrtem. Mezi světové postavy imunologie patří MUDr. Karel Raška, jenž vymýtil neštovice. Osud tohoto člověka je jakoby předznamenáním přístupu naší společnosti k současné pandemii. Přístupu k odborníkům, kteří dobře věděli, co je to SARS. Opožděná reakce, která umožnila SARS-CoV-2 nabrat na ničivé síle, je dehonestací vědy a lidí, kteří zasvětili život v boji proti virům a mnozí v něm ztratili život. Odpovědnost k budoucnost i není nebezpečná ideologie Komunikační technologie nám zprostředkovávají obrazové zpravodajství o řádění nového viru ve světě, ale dodnes slyšíme pohrdavé odsudky „jakési chřipky“ z úst lidí, kteří by měli mít a jistě měli dobré informace o tom, co se děje kdekoli na světě. Čísla mrtvých však naskakují, na konci dubna je to více než 200 tisíc, počet nakažených dosahuje ke třem milionům lidí. Je otázkou, jak přesná tato čísla jsou a jak se budou vyvíjet. Jaká je skutečná promořenost obyvatel celé planety? A jaké skutečné následky vyléčení budou mít? Současná pandemie bude mít nedozírné ekonomické následky pro celý svět. Změní se jistě i struktura společnosti. Zatím nevíme ani, jak budou reagovat země třetího světa, které už před pandemií představovaly tikající bombu hladu a bídy. Vypuknutí pandemie však zvrátilo některými politiky budovanou představu o postradatelnosti občanské iniciativy. Ponechejme stranou symbol solidarity, roušky, ale všímejme si nasazení lidí z průmyslu, vysokých škol a vědeckých ústavů, kteří dnes už důrazně připomínají staré české přísloví, že nejlepší pomoc najdeme na vlastním rameni. A společnost pochopila rychle, že bez občanských organizací není možné řešit žádnou krizovou situaci a postarat se o celou škálu občanů. Odsuzovat např. Lékaře bez hranic, jak se stalo nedávno, je naprosto nepřípustné. Iniciativa lidí z výzkumu však jasně doložila, že je něco velmi špatného na organizaci přenosu nových technologií a výsledků vývoje do praxe – což je letitý problém této země. Ale nebudeme se za několik měsíců nacházet ve stejné situaci, kterou dr. J. Lederberg popsal jako lehkomyslnost? Poslední desítiletí je charakterizováno bezbřehými, ale neplodnými debatami o klimatických změnách, přechemizované zemědělské půdě, vadných potravinách a nedostatku vody. Přitom zde není žádný důvod zpochybňovat práci vědců z jiných oborů, než jsou technické vědy. Vědecký obor virologie nám dal současnou pandemií pořádnou facku za přezíravost. Politická debata se však zvrhla z potřebné diskuse o tom, jak zajistit vývoj této země, rozvoj komunikací všeho druhu, rozložení nabídky práce do více oborů a po celé ploše země, zlepšení zásobování pitnou vodou a zachování vody v zemědělské krajině, na sprosté hádání o politické ideologii a rozkrádání společného majetku. Tato pandemie mohla být mnohem méně ničivá, kdybychom se chovali jako generace lidí spoléhajících na vědu, podporujících vědu a vědou poučených. Zatím pokračujeme v tendencích, kdy byly biologické vědy ignorovány a jejich nositelé perzekvováni. Připadá vám to jako přehnané? V roce 1932 napsal prof. V. Úlehla práci „Napojme prameny“ a mohl se v ní opírat o skvělou historii naší krajiny nasycené ve středověku rybničními systémy. Namísto toho bylo více než 25 % zemědělské půdy meliorováno, zvláště v místech, kde to nebylo vůbec potřebné, ale bylo to „levné“. Pardon, stálo to miliardy, a další miliardy se budou dnes vynakládat na nové vytváření mokřadů a rybníčků, aby naše zemědělství mohlo vůbec růst. Toto není prosperující ekonomika. Naše krajina je těžce postižena kalamitou kůrovce, jenž zničil monokultury smrku, a vzniklé holiny budou mít dozajista vliv na vývoj místního klimatu a vodního hospodářství. Přitom byla naše nauka o lesnictví donedávna obdivována i odborníky z Velké Británie nebo USA. O monokulturách v ní ale nebylo ani řeči. A jejím cílem byly také produkční lesy. Dalších příkladů netřeba. I lidé z průmyslu dnes už vědí své. Zažili privatizaci a mnozí ztratili dovednosti budované léta. Tato země se měla chlubit příkladnou ekonomikou, ale to předpokládalo pokoru k vědě a někdy jen k historickým hodnotám a znalostem. To vše bylo popřeno teorií ideologického boje. Doslova hrůzný nesmysl. Podněcovaný teorií návratu na stromy. Ale lidé na stromech neměli elektronové mikroskopy a silnou vědu, která přežila období povinného vykazování zisku, a zdravotnictví, které dodnes stojí na dědictví osobností, jež zná celý svět. Proč by se tato společnost měla vracet na stromy? Nemá k tomu důvod ani chuť – chce jít spíše kupředu. Možná by k nám dnes opravdu svět vzhlížel s úctou, jako k zemi, která měla skutečné odborníky na správných místech, tedy jednoduše řečeno osobnosti, které by sledovaly alespoň dění v oborech, jež jim byly svěřeny. Nic více. Jenže, už ve chvíli snad doznívající pandemie, slyšíme: zapomeňte na zelené programy. Tedy: žijme po staru a vše bude v pořádku. Jinými slovy, onemocnění společnosti virem lehkomyslnosti a přezíravosti přetrvá. Vakcína v nedohlednu. Co je tzv. „zelené“, biologické, je ideologické. Omyl, který se nám krutě nevyplatil. Mgr. Jan Baltus
