Dne 26. května 2008 tomu bylo
už 80 let, co se slavnostním zahájením
Výstavy soudobé kultury
v Československu poprvé otevřely
brány brněnského výstaviště. Touto
významnou akcí se propojily snahy
o reprezentativní počin k 10. výročí
vzniku Československé republiky
společně s úsilím o vybudování stálého
zemského výstaviště v Brně.
Chceme-li přemýšlet o podnětech,
které k tomu vedly, musíme nejdříve
uvažovat o proměně mapy střední
Evropy, k níž došlo o jedno desetiletí
dříve. Události spojené s rozpadem
Rakouska-Uherska a následným
vznikem nástupnických států zasáhly
i do osudů mnoha velkých středoevropských
měst, které začaly hledat
svou novou identitu. Brnu s novou
orientací k hlavnímu městu republiky
Praze se naskytly možnosti, které
se nikdy předtím, ale už ani nikdy
potom neopakovaly.
O vzestup kulturní úrovně města
ve 20. letech se zasloužila zejména
nově založená univerzita pojmenována
po prezidentu Masarykovi.
Krátce před jejím vznikem zde byla
vytvořena Vysoká škola zvěrolékařská,
v roce 1919 i Vysoká škola
zemědělská. Brno se tak stalo městem
vysokých škol, přičemž čtyři
byly české a jedna (technika) německá.
Stalo se i hlavním sídlem Země
moravskoslezské; byl zde umístěn
Nejvyšší soud republiky. Výrazným
činem je vytvoření tzv. Velkého Brna,
které vzniklo připojením 23 předměstských
obcí. Logickým důsledkem
se pak stalo vypsání několika
regulačních soutěží, kde se řešily
problémy, jež jsou mnohdy patrné
do dnešních dnů.
Pro rozmach města se ukázala
jako nesmírně důležitá činnost jedné
generace architektů, která dokázala
dát Brnu novou podobu. Skupina
tvůrců, jakými byli Bohuslav Fuchs,
Jindřich Kumpošt, Ernst Wiesner,
Jiří Kroha, Jaroslav Grunt, Josef
Polášek, Otto Eisler a mnozí další,
zde vytvořila prostředí, které přitahovalo
i renomované architekty ze
zahraničí. Od poloviny 20. let se
stala evropsky významnou a známou
zdejší funkcionalistická architektura,
jejíž dynamický rozvoj Brno
katapultoval mezi nejvíce se rozvíjející
středoevropská města.
Právě počátkem 20. let v Brně
zesílily snahy po vybudování stálého
zemského výstaviště. Vzorem se
staly velké výstavy, které se uskutečnily
v 90. letech 19. století v Praze
– především Zemská jubilejní výstava
v roce 1891 a Národopisná výstava
v roce 1895. Po jejich zhlédnutí
podal roku 1899 Jan Máša, sekretář
České hospodářské společnosti,
návrh na zřízení stálého výstaviště.
Tuto žádost i přes snahy některých
zemských poslanců příslušné úřady
ve Vídni razantně zamítly. O trvající
aktivitě propagátorů brněnského
výstaviště svědčí hledání vhodné
plochy a konání 14denního trhu –
Brünner Messe – v Brně-Pisárkách
v roce 1907. Další iniciativu přerušila
válka, po níž vznikla Československá
republika. Roku 1921 se
v lužáneckém parku a v přilehlých
blízkých školách konala úspěšná
Zahradnická výstava s prodejním
trhem.
Krátce po této výstavě se schází
přípravný výbor pro výstavbu stálého
výstaviště. Zisk ze Zahradnické
výstavy se stal základním kapitálem
Brněnských výstavních trhů. Ty byly
pořádány od roku 1922. Vytvořila
se každoroční srpnová tradice
výstavních trhů – až do roku 1927 se
postupně uskutečnily výstava zemědělská,
elektrotechnická, výstava
lesnictví a myslivosti, výstava stavebnictví
a bytové kultury, výstava
zdravotnictví a výstava strojírenství
a kovových výrobků.
Úspěch výstavních trhů výrazně
zvýšil naděje na vybudování stálého
výstaviště. Pro tuto myšlenku se
podařilo získat zemského hejtmana
dr. Ladislava Pluhaře. Zemský
výbor pak zakoupil od brněnského
průmyslníka dr. Victora Bauera 60
ha pozemků za cenu 7 841 090 Kč.
Získáním prostor na tzv. Bauerově
rampě v Brně-Pisárkách byl položen
základ k vybudování výstaviště. Průmyslník
a filosof Bauer (jeho jméno
nese ulice na jižní straně výstaviště),
jenž byl nadnárodně uvažující osobností,
později uvedl, že k rychlému
a pro něj i nevýhodnému prodeji
pozemků ho vedl záměr postavit se
loajálně k republice.
Zemský výbor moravský vypsal už
10. listopadu 1923 ideovou soutěž
na řešení výstaviště a stavbu hlavního
obchodně-průmyslového paláce.
Ze soutěže vyšel vítězně návrh architekta
Josefa Kalouse. Organizaci
a financování výstavby poté převzala
Výstavní akciová společnost s kapitálem
6 mil. korun, v níž měly účast
stát, země, obec, obchodní a živnostenská
komora, zemědělská rada
a Brněnské výstavní trhy. Akciová
společnost uspořádala ustavující
valnou hromadu 10. listopadu 1927.
Do té doby vedl, za předsednictví
dr. Pluhaře, celou agendu stavební
výbor, skládající se z týchž korporací.
Stavební výbor také zadal 5.
října 1926 stavbu hlavního paláce
a postupně i ostatní práce.
Prvním výstavním podnikem,
který se měl na novém zemském
výstavišti uskutečnit, měla být podle
návrhu náměstka starosty Jana
Máši celostátní výstava na paměť
desetiletého trvání republiky. Tuto
myšlenku přednesli u vlády i představitelé
Brněnských výstavních
trhů. Přípravy jubilejní výstavy tak
mohly začít.
Někteří organizátoři se od počátku
obávali příliš velkolepě pojaté
výstavy, a tak se snažili její program
redukovat. Dr. Jindřich Chylík,
generální jednatel výstavního výboru,
přišel s myšlenkou spojit síly
s ministerstvem školství a národní
osvěty, jež dosáhlo pěkného úspěchu
na pařížské Výstavě dekorativního
umění v roce 1925. Současně navrhl,
aby se vystavovaly také ostatní obory
soudobé československé kultury.
Tímto způsobem vznikla základní
idea výstavy: expozice tří kulturních
složek – vědy, školství a umění - které
se vzájemně prolínaly a doplňovaly.
Koncepci výstavy propracovával
Výstavní výbor, v němž pracovali
především profesoři Masarykovy
univerzity a dalších brněnských
vysokých škol. Na přípravných pracích
se podílely i ministerstva školství
a národní osvěty, zemědělství
a obchodu; Svaz československého
díla v Praze, německé umělecké
sdružení Werkbund v Liberci a další
korporace.
Výstava soudobé kultury byla
slavnostně otevřena 26. května
1928 v 11 hodin dopoledne. Událost
přenášel přímým přenosem Radiojournal
a jubilejní výstavě věnoval
velkou pozornost prezident T. G.
Masaryk, jenž ji třikrát navštívil.
Jednou návštěvou poctil moderní
výstaviště i Edvard Beneš.
Hlavní dominantou Výstavy soudobé
kultury se stala bezesporu
architektura výstavního areálu,
coby reprezentativní přehlídka českého
funkcionalismu. Výstaviště
zaujalo odborníky i běžné návštěvníky.
Pocity lidí při procházkách
výstavním areálem se pohybovaly
od prostého uspokojení až k euforii.
Jasně to rozpoznáváme například
při listování dobovými novinami
a časopisy. Stěžejní složkou VSK
se stala expozice Věda, duchová
a technická kultura a školství vysoké.
Péčí o její vytvoření byla pověřena
Masarykova univerzita, kde
pod vedením prof. Přírodovědecké
fakulty Vladimíra Úlehly pracoval
výstavní odbor. Práce v něm se
účastnili zástupci vysokých škol,
akademií a kulturních společností
– Češi, Slováci i Němci. Expozice
byla vnitřně rozčleněna do oddílů
Člověk a příroda živá (A), Člověk
a příroda neživá (B), Právo a stát
(C) a Duchovní život člověka (D).
Cílem nejdůležitější tematické části
výstavy bylo poukázat na význam
vědecké práce v životě společnosti
i jednotlivého člověka.
Pozornost návštěvníků poutaly
i další stěžejní expozice. Z dnešního
pohledu je nesporně zajímavé
připomenout třeba expozici Samosprávy
s výstavními pavilony země
Moravy, města Brna a města Prahy.
Obsáhlý výstavní odbor Školství
byl zaměřen k představení struktury
tohoto důležitého vzdělávacího
odvětví. V expozici byly představeny
všechny typy škol, které v Československu
existovaly. Ti náročnější
bezpochyby se zájmem navštěvovali
výstavní odbory Umění a Umělecký
průmysl. Hlavní pozornost odboru
Zemědělství a zahradnictví poutala
expozice Elektrostatku. Představily
tu tehdejší technické novinky, anebo
různá zařízení, která nebyla v hospodářských
objektech i domácnostech
příliš obvyklá.
Miroslav Jeřábek
