Počátkem roku 2015 začala platit nová povinnost pro topenáře dle zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií, která ve zkratce zavádí toto: Pokud jsem montážník jakýchkoliv tepelných zdrojů, které využívají obnovitelnou energii, a montuji tato zařízení pořízená z veřejných prostředků nebo dotací, musím projít speciálními profesními zkouškami pro daný druh zdroje: pro kotle na biomasu, kamna na biomasu, tepelná čerpadla, fototermické a fotovoltaické systémy. Jak se s novou povinností topenářská obec vyrovnává a jak zkoušky fungují v praxi, popíši na konkrétním příkladu v následujícím textu. To, jestli kvůli relativně přísné povinnosti, která se počátkem roku 2015 vyklubala v zákoně 406/2000 Sb., nebude mít kdo montovat tepelné zdroje OZE nejen pro kotlíkové dotace, na které je přislíbeno rekordních 9 miliard korun, mi nebylo jako zakladateli národní asociace lhostejné. Na tuto situaci jsme ihned zareagovali a stali se první autorizovanou osobou pro zkoušení montážníků z profesních kvalifikací. Dosud u nás úspěšně prošlo zkouškami asi 1000 topenářů a vedle detailního popisu průběhu zkoušek se s Vámi podělím i o osobní zkušenosti, které u mě vedly ke změně názoru – od prvotního rozčarování kvůli „obtížné“ byrokratické povinnosti až po poznání, že jisté síto na velmi proměnlivou vědomostní úroveň českých topenářů je velice potřebné. Průběh zkoušek Každá profesní zkouška se skládá z praktické a teoretické části, přičemž teoretická část sestává z písemného testu a ústní zkoušky. Trvání kompletní zkoušky pro jednu profesní kvalifikaci je obvykle celodenní a trvá 6 až 8 hodin podle druhu profesní kvalifikace. Ve zkušebně v Heřmanově Městci probíhají komplexní zkoušky z profesních kvalifikací na kotle na biomasu, teplovodní kamna na biomasu, solární systémy a tepelná čerpadla. Uchazeč zde kromě vlastní zkoušky také projde školením a je seznámen s novinkami v oboru a s aktuálními podmínkami kotlíkových dotací. Toto školení je pro uchazeče dobrovolné, samotná Národní soustava kvalifikací tuto část nevyžaduje. Výstupem při úspěšném absolvování zkoušky je vydání státního osvědčení o absolvování zkoušky a řada přidaných bonusů. Obecně se dá říci, že pokud má uchazeč dostatečnou praxi v oboru a není vyloženým nováčkem, má vysokou pravděpodobnost na úspěšné absolvování kompletní zkoušky. Příprava na zkoušku může spočívat např. v prostudování základních norem vztažených k příslušné kvalifikaci, seznámení se s nejčastějšími typy zapojení zdrojů do tepelné soustavy, vysvětlení standardních servisních úkonů a v orientaci v bezpečnostních prvcích z hlediska správného provozu tepelné soustavy. Na co systém zapomín á Povinnost zkoušek vychází z evropské Směrnice č. 2009/28/ES o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie. Záměrem Směrnice je především to, že každý stát by měl vytvořit systém odborných školení vztahující se k novým trendům v oboru a předcházet tak nekvalitně provedeným instalacím. Český nástroj – zákon 406/2000 Sb. – však ukládá pouze montážníky zkoušet. Uchazeče o tyto zkoušky proto nejdříve školíme v daném oboru, dále z podmínek kotlíkových dotací, a teprve poté následuje vlastní státní zkouška. Další opomenutí spatřuji v nemožnosti dohledat absolventy, kteří těmito zkouškami prošli a mezi kterými mohou lidé vybírat vhodného topenáře pro montáž dotovaného zdroje. Žádný takový seznam jednoduše neexistuje, proto jsme pro naše absolventy vytvořili prezentační pomůcku na adrese www.topenaridotace. cz, kde jsou všichni zapsáni a lidé si svého topenáře mohou vyhledat podle vzdálenosti od místa montáže. Topenáři se zde mohou naopak na zkoušky přihlásit. Písemn ý test Písemná část zkoušky sestává z 25 testovacích otázek. Uchazeč v nich nejčastěji vybírá z možností a-b-c, někdy je obsažen i jednoduchý výpočet. Základní témata testových otázek pro kvalifikaci „Topenář – montér kotlů na biomasu“ jsou: » orientace v technické dokumentaci kotlů na biomasu a v navazující projektové dokumentaci otopné soustavy » orientace v napojení kotle na biomasu do systému vytápění » volba postupu montáže ochranných a bezpečnostních prvků teplovodních kotlů na biomasu » orientace v palivech pro kotle na biomasu » zapojení akumulační nádrže a zařízení na ohřev teplé užitkové vody. Za úspěšné splnění testu se považuje 75 % správně zodpovězených otázek. Praktick á část zkoušky Praktická část zkoušky se odehrává na autorizovaném zkušebním pracovišti, které musí být vybaveno požadovaným materiálním a technickým vybavením. Jedná se především o základní typy kotlů na biomasu (dřevozplynovací, odhořívací/prohořívací a automatický kotel), základní typy tepelných čerpadel (voda- voda, vzduch-voda, země-voda), teplovodní kamna na biomasu, solární systémy s plochými i trubicovými kolektory, a řadu dalších prvků pro funkční zapojení zdrojů, provádění servisních úkonů a simulace a odstraňování závad. Pracoviště musí být vybaveno funkční otopnou soustavou se všemi předepsanými regulačními a bezpečnostními prvky. Uchazeči zde pod dohledem zkoušejícího předvádějí vybrané základní činnosti při spouštění, čištění, uvádění do provozu a odstraňování běžných závad na zdrojích využívajících OZE. Teoretick á ústní část zkoušky Teoretická ústní část zkoušky je posledním stupněm před vydáním státního osvědčení o absolvování zkoušky z profesní kvalifikace. V této části zkoušky se ověřují především teoretické znalosti uchazečů. V případě kvalifikace „Topenář – montér kotlů na biomasu“ to jsou oblasti: » vyhodnocení potřeb uživatelů z hlediska vytápění objektu kotli na biomasu » orientace v jednotlivých systémech kotlů na biomasu » umísťování kotlů na biomasu a jejich uvádění do provozu » provádění topné zkoušky kotle na biomasu a připojeného otopného systému » regulace kotle na biomasu a připojené otopné soustavy » provádění servisních úkonů pro kotle na biomasu. Jednotlivá témata se mohou mezi praktickou a teoretickou částí zkoušek prolínat. Při zakončení zkoušky dostává absolvent osvědčení o úspěšném splnění státní zkoušky s platností na 5 let. Kdo zkouškou neprojde I tací se najdou. Úspěšnost topenářů je u nás 99,3 %, při celkovém počtu více jak 400 absolventů se jedná o 3 uchazeče, kteří zkouškou napoprvé neprošli. Pokud k tomu dojde, je topenáři zdarma nabídnut další opravný termín a dostatek času na samostudium. Obecně mám vypozorováno, že uchazeči z řad topenářů svůj obor zvládají uspokojivě, orientují se v daném typu zapojení, se kterým nejčastěji pracují, a jsou pro zkoušky dobře připraveni. Mezery se projevují převážně v orientaci v technických normách a v moderních způsobech podávání a skladování paliv nebo v regulaci a řízení vícezdrojových soustav. Neznalost těchto sofistikovanějších procesů určitě nevede k „vyhození“ ze zkoušky. K tomuto krajnímu řešení jsme byli nuceni přistoupit teprve tehdy, když nám uchazeč zarytě tvrdil, že solární kolektor je možno připojit natvrdo na teplovodní okruh stejně jako např. kotel, nebo jiný „expert“ netušil, že v tepelném čerpadle se nachází něco jako kompresor a nebyl schopen ani rozeznat splitové a kompaktní provedení. Tito topenáři pak mohou být nebezpeční jak sobě, tak svému okolí. Česká peleta, z. s. p. o. Ruská 294, 252 29 Dobřichovice www.ceska-peleta.cz facebook: www.facebook.com/ ceskapeleta