Dvoudenního semináře v Trutnově
zaměřeného na problematiku průmyslových
práv se zúčastnila řada
odborníků z výzkumných pracovišť,
firem, odborných škol. I to byl důvod
zeptat se jaké poznatky si z tohoto
setkání odnášejí?
Prof. dr. Jiří Pavelka, předseda
Českého svazu vědeckotechnických
společností: Se zaměřením i obsahem
semináře jsem velice spokojen. Čeho si
však cením, je přítomnost mladých lidí
- i když jsem předpokládal, že jich zde
bude víc. Vždyť tato problematika těsně
souvisí s rozvojem vědy a techniky, o které
se sice hodně mluví, ale uskutečnění
cílů značně pokulhává. Proto je třeba dát
prostor cílevědomým kreativním lidem,
kteří jsou schopni i přes překážky dotahovat
myšlenky do úspěšného závěru
- získání patentu. My tu organizaci, legislativu,
úředníky máme, ale co nám schází
jsou vynálezci, lidé nejrůznějších profesí,
kteří by přicházeli s originálním, unikátním
řešením. Domnívám se, že je to stálý
a naléhavý úkol pro vědeckotechnické
společnosti motivovat tyto lidi, vytvářet
jim podmínky pro práci.
Na naši otázku proč je firma Siemens
organizátorem tohoto semináře odpovídá
Ing. Roman Schiffer, generální ředitel
firmy Siemens, Nízkonapěťová spínací
technika Trutnov: Naše nadnárodní
společnost Siemens zaměstnává v řadě
zemí přes 440 000 pracovníků. Máme
47 000 vývojových a výzkumných pracovníků
a 150 výzkumných center ve
více než 40 zemích a 53 000 udržovacích
patentů. Už jenom tyto údaje něco
předznamenávají. Proč jsme se spolupodíleli
na organizování tohoto semináře?
Vycházíme ze strategie, kterou společnost
Siemens zastává i vůči České republice.
ČR není totiž jenom zemí, která je zajímavá
z pohledu nízkých výrobních nákladů,
ale zejména proto, že je zde obrovské
intelektuální i materiálně technické zázemí,
dané historicky a rozvíjené - byť
s potížemi - i v současné době. Jsou zde
střední odborné i vysoké školy na velice
dobré úrovni, srovnatelné s vyspělými
zeměmi. I to je důvod, proč právě do České
republiky dostáváme zakázky v rámci
vývoje. Tudíž nejen výroba, ale i vývoj
technologií máme zásluhou našich,
zdejších odborníků, na světové úrovni.
Abychom však udrželi tempo, ve srovnání
s konkurencí, není jiného zbytí než
intenzivně, všemi způsoby, podporovat
vývoj a sledovat trendy ve světě. A to těsně
souvisí s problematikou uplatnění průmyslového
práva. Pro naši trutnovskou
firmu Siemens - konstruktéry, vývojáře
- to znamená pracovat aktivně s rešeršemi.
Aby věděli, co je pasivní, aktivní přístup
k patentnímu řízení. Čili i zde, díky
semináři, se naučíme nacházet odpovědi.
Pokud se objeví nějaký problém pak bychom
měli vědět, kde najít prvky, které si
kdokoliv patentoval. Pokud ne, pak najít
způsob, jak ten patent přihlásit a realizovat.
Ing. Silvie Štanclová, Centrum
transferu technologií VŠB - TU Ostrava:
Protože se trochu orientuji v zákonech,
těšila jsem se na konfrontaci, jak to
funguje v praxi u odborníků z průmyslu
či z vysokoškolského prostředí. Informace,
které jsem zde získala, pokládám
za velice zajímavé a podnětné. Ve mně
to evokovalo samozřejmě i další otázky
v oblasti, kterou bych chtěla více obsáhnout.
Například - jak motivovat vysokoškolské
výzkumníky k vyšší patentové
aktivitě. Prostor je zde značný.
Ing. Jan Valíček, Ph.D., Institut
fyziky VŠB - TU Ostrava: Důvod,
proč jsem na tomto semináři, má genezi
v tom, že v roce 2005 jsem získal od
firmy Siemens už druhou cenu. Ta prvá
- v roce 2001 - byla stipendijní podpora
Siemensu pro doktorandy, kde jsem uspěl
a v roce 2005 již za doktorskou práci pod
titulem: Snímání kvality povrchu materiálů
pro různé technologie kapalinného
paprsku. Zde chci zdůraznit těsnou spolupráci
s Ing. Jiřím Winklerem, CSc.,
ze Siemensu (Automatizace a pohony),
který mně systematicky napomáhal až ke
konečnému řešení.
Ing. Josef Zima, manažer R&D
Vývoj a výzkum trutnovské firmy
Siemens, stál u zrodu tohoto, v pořadí
již třetího semináře. I na něj směřovala
otázka - ne však k samotnému průběhu,
ale spíše k účasti pozvaných. Následující
odpověď si zaslouží nejen hlubší zamyšlení.
Z předchozích zkušeností vím, jak
jsou semináře tohoto typu žádoucí pro
naši technickou veřejnost. Kde jinde, než
právě na těchto seminářích se mohou
dovědět potřebné informace. O to víc
mně zaráží místy až lhostejný přístup
některých vedoucích pracovníků institucí,
firem i škol, že nereagovali na takovou
nabídku. Budu i konkrétní. Zatímco
někteří účastníci neváhali přijet na toto
setkání i ze vzdálených míst republiky,
jmenovitě až z Ostravy, pak to bylo
zřejmě "velice obtížné" pro pozvané lidi
z východočeského regionu, ba dokonce
ze samotného místa konání semináře.
Co říci na to, že pozvaní ředitelé
středních technických odborných škol
nepovažovali za užitečné zúčastnit se
buď sami nebo vyslat odpovídajícího
pedagoga? Z osmi oslovených škol
vyslala své dva učitele pouze jediná
- SPŠ strojní a elektrotechnická Hronov.
To mně vede k otázkám: Má absolvent
české střední odborné školy s maturitou
vůbec představu o průmyslových právech?
Má nějakou povědomost o tom, že
při řešení jakéhokoliv technického zadání
by svou práci mohl velice zefektivnit,
zkvalitnit, kdyby si na jeho počátku provedl
"náhled" do stavu techniky v dané
oblasti? Má nějakou představu, že svým
řešením se může dostat do kolize s cizím
chráněným řešením s vážnými právními
a ekonomickými důsledky? Může tušit,
že se nekvalifikovaným "zveřejněním"
svého vlastního originálního technického
řešení (a tu ambici by v něm škola
měla pěstovat) připravuje o výhodu
monopolního postavení na trhu a může
se dokonce dostat za určitých podmínek
i do problémů? Takových otázek může
být i víc.
Nezvratným faktem je, že technický
pokrok a efektivita průmyslové výroby
jsou přímo závislé na technických inovacích,
kreativních řešeních a jejich aplikaci
ve výrobcích a výrobních technologiích.
Tyto parametry jsou v globalizovaném,
přetechnizovaném světě i klíčem
k udržení a růstu životní úrovně, k zajištění
pracovních míst. Zvládnout tento
úkol je posláním i pro nastupující generací
odborníků. A školy, střední i vysoké,
by měly studenty - krom jiného - vybavit
je i potřebnou mírou informovanosti
o průmyslovém právu a jeho uplatnění
v každodenní praxi.
PŘIPRAVIL OLDŘICH HOUŠKA
Ing. Silvie Štanclová, Ing. Jan Valíček
Ing. Roman Schiffer