Vysokopevnostní ocel, která se dnes používá pro svou vysokou pevnost a nízkou hmotnost u nejrůznějších konstrukcí, včetně skeletů automobilových karosérií, má jednu nevýhodu. Čím je ocel pevnější, tím je více náchylná na vznik rysek při chladnutí po svařování. Podle výzkumu ve Fraunhoferově institutu IWM nejčastěji kolem teploty 200 °C. V kritickém stavu pak může dojít až k trhlinám ve svaru. Protože tato náchylnost ke vzniku rysek závisí na celé řadě faktorů, je v praxi před svařováním obtížné odhadnout, jak který svařenec dopadne. Prozatímní metody, které by zjisti ly alespoň přibl ižně, jak může být materiál proti vzniku rysek po svaření odolný, a které spočívaly na zkouškách tažnosti materiálu, jsou nákladné a nemají ani stoprocentní vypovídací schopnost. V IWM proto vyvinuli metodu na bázi počítačové simulace, kde přiřadili všechny v úvahu přicházející materiálové faktory k návrhu geometrie konstrukce. Počítačovou simulací zjistili při kombinaci vlastností materiálu ve vztahu ke geometrii tvaru svařované konstrukce možná riziková místa svaru, kterým je tak možné ještě včasnou úpravou konstrukce předejít.
