Dlouhou dobu před tím, než vědci otestují nové léky a léčebné postupy na zvířatech, tak jejich účinky pečlivě prostudují v buněčných kulturách na Petriho miskách. Problém je v tom, že 2D vrstvy buněk v laboratorním skle jsou jenom chabou náhražkou komplexních 3D tkání či orgánů v lidském těle. Nanoinženýři a lékaři z Harvardu proto vyvinuli nový postup, jak vytvořit 3D uskupení buněk pro testování nových léků. Použili k tomu 3D tiskárnu, s jejíž pomocí vyrobili „papírové“ orgány s umělými krevními cévami. Papírové orgány pak mohou být osídleny lidskými buňkami, které postupně vytvoří požadovanou 3D tkáň. V lidském těle jsou buňky a tkáně podobných funkcí uspořádány do orgánů, jako je například mozek, srdce anebo žaludek. Orgány rovněž obsahují tkáně podpůrných buněk, včetně nervů, cév a pojivových tkání. 3D architektura tkáně nebo orgánu významně ovlivňuje růst a chování buněk v těchto strukturách, ať už biologicky, nebo mechanicky. Proto se 3D architektura podílí i na tom, jak buňky reagují na testovaná léčiva. Aby vytvořili 3D model nádoru prsu, tak Yu Shrike Zhang s kolegy naplnili 3D tiskárnu inkoustem s vazelínou a parafinem. Tímto inkoustem tiskli do hydrogelu s bakteriální celulózou. Tento polysacharid je levným materiálem, z něhož je možné vyrobit papír. Následně pak hydrogel vysušili, takže se stal vysoce porézním a připomínal papír. V dalším kroku výsledný materiál zahřáli, takže se použitý inkoust rozpustil a odtekl pryč. Zůstaly po něm mikroskopické kanálky. Do těchto mikrokanálků Zhang a spol. umístili endoteliální buňky, které z nich udělaly cévy. Do zbytku papírového orgánu badatelé vložili buňky z nádoru prsu pacienta, které nakonec vytvořily 3D model nádoru. Výhodou papírových orgánů je i to, že mohou být vysušeny a poté uskladněny na dlouhou dobu. Po opětovném zavlažení jsou takové modelové orgány znovu použitelné k výzkumu i pro účely léčby pacienta.
