Ve středu 1. října jsem navázal na rodinnou tradici a vzal své děti poprvé na Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně. Před 56 lety bylo mému dědovi RNDr. Bohuslavu Maliňákovi 42 let (psal se rok 1959 a byl stejně stár jako dnes já). Tenkrát tento veletrh navštívil poprvé i se svým synem, tedy mým tatínkem Petrem Maliňákem, a oblíbil si jej tak, že se každý rok vracel. Mému otci bylo v té době 10 let, stejně jako dnes mému synovi Martinovi. Jaká vzácná generační shoda. A jako děda naučil mého tatínka chodit na MSV, ten to naučil mě. A já tedy v duchu této myšlenky jsem letos rovněž vyrazil na výstaviště i se svými dětmi. Bylo sice deštivé odpoledne, ale to nás nemohlo odradit. Snažím se putování zachytit z pozice 6, resp. 10letého dítěte. Byla s námi ještě dcerka Amálka, ta navštěvuje 1. třídu. A co jsme v jednotlivých expozicích viděli? Pavilon A2 Rotunda „Tatí, tady jsou i mimina,“ ukazuje Amálka na kočárek s dítětem před pavilonem, kam se chystáme ukrýt před deštěm. „Ano, ano, technice a vzdělávání je potřeba se učit od narození,“ odpovídám. První zastávka – první stánek. Vysokozdvižný vozík na velké kontejnery. Děti prozkoumávají na co je která páčka a já nestačím fotit, držet odložené bundy, deštníky a další propriety. Pokračujeme v putování – mé ratolesti přitahují další exponáty. „Jé, támhle je auto a támhle je nějaký velký stroj. Půjdeme se tam podívat?“ „A tatí, na co je ten stroj?“ Ptá se Martin. „Když se chceš něco dozvědět, tak se zeptej tady toho pána,“ zněla má odpověď. A syn se dovídá, že je to plotrovací stroj, který dokáže vyřezávat jednotlivé díly z různých materiálů dle nákresu. „A můžeme vidět, jak to pracuje ve skutečnosti?“ To se ptá zase Amálka. Neuplyne ani minuta a už máme z tvrdého papíru vyříznuté dílky na letadýlko. Děti je doma sestaví během chvilky. Jak se ta doba mění. Ještě před pár lety by trvalo mnohem déle, než by se to vytisklo, vystříhalo. Čím více se návštěva prodlužuje, tím více se děti aklimatizují, a tím více přibývá dotazů typu – na co je ten stroj, k čemu slouží, jak se ovládá, kde a jak se to montuje… Pavilon V Potomci jsou uchváceni formulemi. Jak jednoduché. Stačí brýle, sluchátka, volant, pedály a už se jede velký závod jako ve skutečnosti. Trochu mi to připomnělo automaty na starém brněnském autobusovém nádraží naproti hotelu Grand, na kterých jsem si jako dítě před 30 lety za 2 Kčs hrával. Teď je vše mnohem komfortnější a dokonalejší. Pavilon Z Roboti, robotizace. Vzpomínám, jak jsme se před 25 lety učili v automatizaci na SPŠE o robotech a ukazovali si je na obrázku. Dnes jsou k vidění nejen modely, ale skuteční, „živí“. Dokonce se na nich můžete povozit či pohoupat jako na kolotoči, houpačce. Jsem překvapen, že vystavují i střední školy s technickým zaměřením. Nacházím i svou bývalou alma mater, SPŠE. Je to velmi motivační pro studenty, vystavovat vlastnoručně navrhnuté a vyrobené prototypy, a zviditelnit i propagovat tak svou školu. O to více je zarážející, že některé technické školy mají ve svých seznamech učebních oborů takové, které s technikou moc společného nemají – kadeřník, kuchař aj. Je to důsledek nešťastného kroku slučování škol v jednu velkou, říká se tomu tzv. politika šetření. Pavilon P Jeden z nejzajímavějších pavilonů letošního MSV pro mne i pro děti. 3D je dnes in a 3D skenování prostě frčí a má velkou budoucnost. Děti uchvátilo jízdní kolo vyrobené z titanu právě touto technologií. Krásný exemplář. Pro děti je však největším hitem robot na čerpání kofoly. Stačí zmáčknout knoflík a máte kofolu přímo u nosu. Přesná míra, žádné šizení. Stále dokonalejší technika souvisí i s tím, že zanikne spousta povolání, která dnes dělají lidé, za chvíli to budou roboti či automaty – všimněte si – např. v Tesku jsou někde už pokladny, u nichž se zákazník obslouží sám, v pařížském metru přijede souprava bez obsluhy, pracuje se na autech, která jezdí sama, a řidič si přitom čte noviny… Co zbývá říci závěrem? Mezinárodní strojírenský veletrhu roku 2014 přinesl spoustu zajímavých exponátů a každý návštěvník si mohl odnést hodně zajímavých poznatků včetně našich dětí, které se přiučili komunikaci s odborníky a dostalo se jím odpovědí na věci, které je zajímají. A které by jim snad více mohly sdělovat školy. Byl také určitě dobrou propagací středních technických škol. Škoda jen, že byly zrušeny vystavovací dny o víkendu, protože by mohly přilákat mnoho potencionálních mladých zájemců, vědců a vynálezců právě v technických oborech. Možná by se organizátoři z BVV mohli zamyslet a víkendové vystavovací dny opět obnovit. Stejně tak stojí za myšlenku, aby děti v doprovodu dospělé osoby mohly mít vstup zdarma. Přineslo by to určitě více zájemců o technické obory a ušetřilo více peněz daňovému poplatníku než současná propagace technických oborů státem. Vystavovatelům to pak může z dlouhodobého hlediska přinést jak nové potencionální zákazníky, tak i nové spolupracovníky. Jiří Maliňák
