Jak jsme na tom s plynem?

V době lednového dodavatelskoodběratelského konfliktu ruského GAZPROMu a ukrajinského NAFTOGAZu se řada čtenářů obrátila na redakci TT s dotazem, jak velké jsou světové zásoby této suroviny a nakolik jsme schopni zabezpečit sami sebe zemním plynem z našich vlastních zdrojů. Zde je hrst faktů: Odhad existujících a vytěžitelných ložisek zemního plynu ve světě se pohybuje v řádu 400 bilionů m3. Pokud se to v budoucnu potvrdí, pak by je lidstvo mohlo s využitím současných dobývacích a skladovacích technologií a při nynější úrovni spotřeby čerpat a využívat po příštích cca 190-200 let. O teplo a energii by tak měly celoživotně postaráno nejméně 3-4 generace. České zásoby zemního plynu jsou naproti tomu (s ohledem na nezměnitelné geologické podmínky) mizivé. Omezují se de facto na několik podzemních rezervoárů na jihovýchodní Moravě. Tamější Moravské naftové doly jsou s to každodenně vytěžit max. 300 000 m3. Přitom současná denní spotřeba celé ČR se v zimním období pohybuje okolo 50 mil. m3. Třebaže v úsilí o objevení nových ložisek nepolevujeme a na průzkum se každoročně vydávají značné částky, odborníci by považovali za úspěch, pokud by se nynější těžbu podařilo objemově udržet alespoň v horizontu příštích 10-15 let. Zemní plyn má ve struktuře spotřebovávaných paliv nezastupitelné (nikoliv však dominantní) postavení. Komparace struktury spotřeby primárních paliv v ČR a ve světě je výmluvná – viz tabulka ČPU (vyjádření v procentech). Stoupenci zemního plynu často operují s jeho výhřevností. Není pochyb. Zemní plyn doopravdy patří mezi paliva s vysokou výhřevností. Jen pro ilustraci: 1 m3 zemního plynu (tj. 10,5 kWh) při vytápění plně nahradí 3 kg hnědého uhlí. Tato cenná surovina však nemusí výlučně končit v kotlích. Dosud ne zcela vyčerpané možnosti má rovněž při zabezpečení zvětšujících se transportních potřeb lidí. Odpověď na otázku mnoha zákazníků plynárenských podniků, zda je pro ně i nadále výhodné zemní plyn draze kupovat a podstupovat řadu rizik z titulu jeho nespolehlivých importních dodávek, je složitá. Definitivní rozhodnutí „Plyn: ano či ne?“, musí do budoucna učinit nejenom politici, ale i každý podnikový manažer, pracovník regionální exekutivy, či občansoukromník sám./lav/