Možná jste v českých médiích zaznamenali zprávičku o tom, že havárie japonské jaderné elektrárny Fukušimy má svou první „jadernou“ oběť. Japonské ministerstvo zdravotnictví a práce a sociálních věcí v jednom vydalo rozhodnutí, podle kterého nejmenovaný pracovník fukušimské elektrárny zemřel na rakovinu plic, již vyvolalo radioaktivní záření. Muž pracoval v jaderných elektrárnách více než 25 let, bylo mu přes 50 let a v areálu elektrárny se podílel na monitorování radioaktivity. Nemoc u něj byla diagnostikována v roce 2016. Datum, ani přibližné, jeho úmrtí neznáme, protože si ho rodina nepřála zveřejnit. Muž nikdy neporušil pracovní předpisy a vždy pracoval v předepsaných ochranných pomůckách, ani dávky záření, kterým byl vystaven, nebyly nijak výjimečné. Celkem byl za celý život vystaven 194 milisievertům (mSv), ve Fukušimě od nehody v roce 2011 dosáhla celková dávka jen 74 mSv. Pravidla přitom říkají, že roční expozice by neměla přesáhnout 50 mSv, a kumulovaná dávka více než 100 mSv za pět let je důvodem pro uznání zvýšeného rizika vzniku nemoci z povolání. Ale ani v takových případech neexistuje způsob, jak spolehlivě předpovědět, zda dotyčný onemocní. A stejně tak neexistuje způsob, jak poznat, zda případně vypuklá nemoc vznikla v důsledku zvýšené expozice záření, nebo z nějakých jiných příčin (v důsledku jiných environmentálních vlivů či třeba životního stylu dotyčného, například kouření atd.). Statisticky řečeno je riziko vzniku rakoviny u takto nízkých dávek velmi malé. Přípustné dávky jsou stanoveny velmi konzervativně a hluboko pod hranicí skutečně prokazatelného vlivu. V tomto případě tedy nepochybně zvítězila ohleduplnost a politická opatrnost nad čistě vědeckým přístupem. Autor nechce rozhodně tvrdit, že je to tak špatně; práce ve fukušimském areálu nepochybně není jednoduchá a rodina předčasně zemřelého finanční kompenzaci, která je s uznáním nároku spojena, dobře využije, neměli bychom ovšem zapomínat, že i tento přístup má svá nebezpečí. Jaderná část fukušimské havárie totiž jinak prakticky žádné jiné škody na zdraví veřejnosti nezpůsobila. Nevedla ke zvýšenému výskytu rakoviny ani jiných potíží. Jiné příčiny byly mnohem smrtelnější; podle zprávy japonského ministerstva zdravotnictví stres, přerušení či zanedbání zdravotní péče a sebevraždy mají na svědomí 2 022 životů.
