Tato administrativní novinka v poslední době vyvolává živé debaty odborníků i laické veřejnosti. Někteří je vnímají jako náročnou, zbytečnou a nákladnou administrativu. Podle jiných štítkování budov pomůže českému stavebnictví a povede k úspoře energií. „Průkazy mohou mít příznivý dopad, který ocení i veřejnost,“ soudí Ing. Anna Cigošová, energetická specialistka společnosti Interplan- CZ, která patří mezi odborníky v oblasti projektové a inženýrské přípravy staveb. ENERGETICKÉ PRŮKAZY MOHOU ZKVALITNIT STAVBY Projektanti museli i v minulosti, kdy ještě energetické průkazy neexistovaly, respektovat řadu legislativně stanovených požadavků. Závazné normy se vztahovaly kupř. na konstrukci a tepelně technické vlastnosti stěn, podlah nebo střech. Zároveň také na úpravu větrání či topení. U energetických průkazů tedy podle Cigošové nejde o zcela nové, byrokratické požadavky. Spíše o další krok na cestě směřující ke kvalitním stavbám. Problémem jsou však úskalí, která celý proces udělování štítků komplikují. Dokud nebudou tyto potíže odstraněny, nebude moci udělování probíhat v duchu původního záměru a naplno. Výhodou udělování průkazů jsou samozřejmě zkušenosti a schopnosti vyškolených energetických specialistů. Ti dokážou poskytnout majitelům cenné informace, které jim poslouží kupř. při snižování energetické náročnosti domu a pomohou tak ušetřit peníze. Energetický specialista navíc zkoumá zdroje vytápění a ohřevu vody. Majitele nemovitosti proto může upozornit i na nebezpečí spojená s používáním plynových spotřebičů. V těchto ohledech tedy energetické průkazy smysl jistě mají. Na druhé straně však existuje řada komplikací, které činí z udělování průkazů mnohdy zdlouhavou administrativní povinnost, bez valného účinku a smyslu. Cíl, který politikové sledovali při zavedení energetických průkazů, je podle Anny Cigošové vcelku racionální a pochopitelný. Podobným způsobem postupuje vlastně celá Evropa. Spotřeba energie v budovách tvoří ve vyspělých zemích téměř čtvrtinu celkové spotřeby. EU se dlouhodobě snaží snižovat svou energetickou závislost. A jednou z možností je právě omezení spotřeby prostřednictvím snížení energetické náročnosti budov. JE NUTNÉ ODSTRANIT PROCESNÍ KOMPLIKACE Procesy ohledně zpracování průkazů energetické náročnosti budov nejsou korektně ošetřeny a řádně stanoveny, což je podle Ing. Anny Cigošové zásadní problém. V praxi se pak často stává, že energetický specialista přichází až k hotovému projektu. A to třeba jen pár dní před podáním žádosti o stavební povolení. Stavebník tím zbytečně promarní příležitost, jak využít práci energetického specialisty ve prospěch plánovaného domu. Průkaz energetické náročnosti budovy by měl (jako důležitá součást projektové dokumentace) vznikat už na začátku, a to ve spolupráci s architektem, stavařem a dalšími specialisty. Je to příležitost, jak navrhnout optimální řešení domu z technického i ekonomického hlediska. Dalším úskalím mohou být tlaky, kterým jsou energetičtí specialisté často vystaveni. Jelikož nejsou procesy udělování průkazů zcela jasně stanoveny, mohou specialisté podléhat žádostem stavitelů budov o zařazení stavby do skupiny kategorie A, či alespoň B, přestože nejsou podmínky zcela splněny. Tento problém opět souvisí s tím, že energetičtí specialisté často nejsou u počátku návrhů stavby. V tomto pojetí je pak průkaz energetické náročnosti budov často vnímán jako výmysl a zbytečné obtěžování klienta či projektanta.
