Odborníci před časem zjistili, že když dají do Petriho misky křemíkové nanodrátky společně s určitými typy buněk, tak ty buňky mohou křemíkové nanodrátky pozřít. Velmi je to zaujalo, protože bychom tento proces mohli využít k manipulaci nebo i léčbě buněk zevnitř. Jednou by takový postup mohl vést ke vzniku hybridních biologicko-elektronických systémů, které by nabízely velmi široké uplatnění. Tým vědců Chicagské univerzity proto vyvinul technologii umožňující zaznamenat a pak prostudovat proces, díky němuž mohou buňky křemíkové nanodrátky pozřít. Použili k tomu kombinaci dvou zobrazovacích technologií – elektronovou mikroskopii a optický nástroj založený na fázovém kontrastu (scatter- -enhanced phase contrast), který si vyvinuli speciálně pro sledování pohybu nanodrátků v experimentu. Takto vybaveni mohli výzkumníci pozorovat, jak se nanodrátek dostane ke vnější membráně buňky. Membrána poté nanodrátek obalí a vytvoří váček s nanodrátkem uvnitř. Když se takto buňka nanodrátku zmocní, tak ho pak zatáhne dovnitř, kde v oblasti poblíž buněčného jádra nanodrátek obklopí různé vnitřní struktury buňky. Podle badatelů je celý proces prakticky shodný s takzvanou fagocytózou, tedy běžným mechanismem, při němž například buňky imunitní obrany aktivně pohlcují cizorodé patogeny. Pokud by měl někdo obavu, že křemíkové nanodrátky buňce ublíží, tak se podle všeho nemusí bát. Ukázalo se totiž, že konzumace takových nanodrátků buňkám nezpůsobí žádnou pozorovatelnou újmu. Vše nasvědčuje tomu, že by upravené nanodrátky mohly v budoucnosti fungovat jako elektrické vodiče uvnitř buněk, z nichž by se tak staly bioelektronické komplexy. Pak bychom mohli regulovat nebo ovládat procesy uvnitř buňky anebo například detailně zkoumat reakce vnitřního prostředí buňky na rozmanité vnější podněty, například při testování nových léků a léčených postupů.
