Titulek této stati je možná čtenářsky
atraktivní, leč nikoliv zcela
korektní z pohledu dalšího vývoje
energetického mixu ČR. Důvod:
ještě řadu let se budeme muset
(kéž by co nejracionálněji) opírat
o obojí. Lze však pochopit ony čtenáře
zklamané a dostatečně poučené
strmým růstem ceny zemního
plynu i lednovými obtížemi v jeho
dodávkách. Pro ně a letité stoupence
jádra je odpověď jednoznačná.
Pokud Česká republika přistoupí
po vzoru Finska, Francie a dalších
členských zemí EU k renesanci
jaderného sektoru a k posílení jeho
podílu v již vzpomenutém energetickém
mixu (výhledově až na 75-77
%), existují minimálně dvě varianty,
kde a jak s tímto technicky, investičně
i kapacitně náročným procesem
započít.
První představuje dostavba JE
Temelín. Po roce 2013 by zde bylo
možno zahájit stavbu zbylých dvou
bloků a první z nich zprovoznit „již“
v roce 2020. Citovaná lokalita je
k tomu připravena i co se týká nezbytné
infrastruktury: mj. disponuje rozvody
veškerých sítí. Provozovatel
současné JE-TE energetický gigant
ČEZ už vloni podnikl první administrativní
kroky a celou dostavbu je
připraven finančně pokrýt vlastním
kapitálem a bankovními úvěry. Když
je jeho management tázán na výši
celkové pořizovací sumy, exaktní
odpovědi se vyhýbá s logickým poukazem
na nutnost nejdříve absolvovat
příslušná výběrová řízení a dohodnout
finální kontrakt. Znalci však
nevylučují, že dostavba dvou bloků
se může ČEZ prodražit, a to prý až
na dvojnásobek částky za dosavadní
segment. Opomenout nebude moci
ani nevraživé reakce ze strany domácích
i zahraničních odpůrců jádra.
Prodejci energie budou muset rovněž
navázat přátelštější a faktografičtější
diskusi se samotnými obyvateli jižních
Čech: třebaže na svém teritoriu
hostí první dva temelínské bloky,
zdražování elektřiny na ně dopadá
snad nejtíživěji.
ČEZ se při renesanci jádra také
ocitne pod razantnější kontrolou
efektivity náběhu a každodenního
fungování jednotlivých bloků. Jen
pro ilustraci: vloni měly dva temelínské
bloky vyrobit více než 13
mld. kWh elektrické energie. Zvládly
„pouze“ 12,1 mld. kWh. Byly
odstaveny celkem 191 dní a některé
poruchy (zvláště na 1. bloku) - netěsnost
primární části, nebo odlomená
lopatka na nízkotlakém generátoru,
nálepku „dětských nemocí“ si už
dlouho nepodrží. Zdejší úkol pro
příští roky – bezpečně a efektivně
vyrobit a dodat do sítě 15 mld. kWh
– je bezpochyby náročný.
Specifickou pozici v dalším rozvoji
české elektroenergetiky zaujímá
JE Dukovany. Její čtyři bloky, spuštěné
do provozu před rokem 1987, se
postupně blíží k časové hranici své
životnosti a do roku 2045 je bude
třeba odstavit, příp. nahradit novými,
sofistikovanějšími. Třebaže management
ČEZ i elektrárny samotné
přijímají řadu opatření ke zvýšení
výkonu a k prodloužení doby provozu
stávajícího reaktorového kvarteta,
podle expertů si tu výstavba a vyladění
nové elektrárny vyžádá nejméně
15-18 let. Aby odpadly výrobní problémy
a v předstihu se eliminovalo
riziko výpadků dodávek do sítí, pak
by měly první nové reaktory naběhnout
už po roce 2035. Minimální
výkon každého nového reaktoru by
měl činit nejméně 1200 MW.
Pokud tato či příští vlády přehodnotí
svůj postoj k jaderné energetice,
vedle variant dostavby, resp. náhrady
starých bloků za nové, na již existujících
jaderných objektech, odborníci
se seriozně zamýšlejí i nad několika
novými lokalitami, ať už pro výstavbu
zcela nové jaderné elektrárny (s největší
pravděpodobností již s reaktory
IV. generace), nebo pro zřízení dlouhodobého
úložiště vyhořelého paliva
a jaderného odpadu. Do posledně
jmenované kausy však notně promluví
dynamický výzkum a vývoj v oboru.
Nové generace jaderné techniky
absorpčně vyřeší i zatím svazující
problém, jak naložit s odpady jaderné
energetické produkce. /uai/
