Jaderné inovace nabírají na tempu

Jaderná energetika a strojírenství obživly: Rusko hodlá vyrábět plovoucí jaderné elektrárny, v USA vyvíjejí minielektrárny nevyžadující údržbu, ve Francii se zabývají výzkumem přespříští generace reaktorů. Nebudou vyrábět pouze elektřinu, ale také pitnou vodu a dodávat vodík. Po celém světě je dnes v provozu 444 jaderných reaktorů v 31 zemích. Další jsou ve výstavbě. A tucty nových se plánují. Jen samotná Čína hodlá do roku 2020 uvést do provozu 32 nových reaktorů. Také Izraelci uvažují o výstavbě jaderné elektrárny vyrábějící proud v Negevské poušti. Dokonce papež Benedikt, otevřený vědeckým poznatkům, podpořil ve svém nedávném kázání v Římě rozvoj mírového a bezpečného využívání jaderné energie PLOVOUCI JADERNE ELEKTRARNY Z RUSKA Co se týká Evropy, přední pozici s 59 jadernými reaktory patří Francii. Rusko s 31 reaktory je na druhém místě a podíl nukleárního proudu v rámci jeho energetického mixu se má ještě zvýšit: ze současných 17 na 25 %. Zvláštní pozornost vyvolalo poslední prohlášení provozovatele elektráren Rosenergoatom o vývoji plovoucích jaderných elektráren, které by byly umístěny na pobřeží Bílého moře; odsud by zásobovaly města Dálného severu elektrickou energií. Lodě by mohly být umístěny také u pobřeží dalších zemí a mohl by to být velice výnosný obchod. Rovněž v USA vyvíjejí mobilní atomové elektrárny. Výzkumníci v Lawrence Livermore National Lab. je (na rozdíl od ruských modelů) lokalizují na pevnině. Kompaktní a zapečetěné jaderné minielektrárny by mohly sloužit i v zemích třetího světa. Během příštích 30 let by měly být zcela bezobslužné a s výkony od 10 do 100 MW. Největší minielektrárna má mít průměr 3 m a výšku 15 m. Bez problémů by se mohla přepravovat lodí, nebo nákladním vozem - de facto na libovolné místo ve světě. Podle amerického ministerstva energetiky první prototyp mobilní jaderné elektrárny by se mohl prezentovat již v roce 2015. Aby byly v provozu více než 3 desetiletí bez výměny paliva, třeba použít princip množivého reaktoru. V hrubé zkratce to znamená proměnit pomocí neutronů neštěpitelné izotopy jako uran-238 v štěpné. Na tomto principu měl pracovat rychlý množivý reaktor v Kalkaru na dolním toku Rýna. Hrubá stavba sice vyrostla, pak se ovšem Němcům zdála tato metoda ožehavá. Na jeho místě je nyní areál pro využívání volného času. Ve vývoji určitých typů reaktorů, kupř. vysokoteplotních, měla SRN technologický náskok. I v tomto případě bylo nakonec rozhodnuto techniku Made in Germany ve vlastní zemi raději nevyužívat. Zčásti byly výsledky výzkumu prodány do Číny, kde je dokáží využít. Po rozhodnutí ukončit provoz německých jaderných elektráren byl vývoj nových typů tabu. SRN současně pociťuje i nedostatek odborníků, kteří by ve vývoji mohli pokračovat. NOVE GENERACE REAKTORŮ V USA a Francii mezitím vyvinuli moderní a ještě bezpečnější reaktory, označované za III. generaci. Konkrétně European Pressurized Water Reactro (EPR) se už staví, a to ve dvou elektrárnách: ve finském Olkiluoto a ve francouzském Flamanville. Reaktory IV. generace, jejichž technologií se zabývají kupř. v jihofrancouzském Cadarache, by měly zahrnovat řadu nových prvků. Jednak mají být schopné radioaktivní odpady pomocí ozařování proměnit v substance, které zůstanou radioaktivní podstatně kratší dobu. Pomocí tzv. transmutace by se mohl zmírnit také problém konečného skladování. Reaktory IV. generace by měly kromě elektrického proudu pomoci vyrábět a dodávat vodík, a to jako náhradu za benzín,či kerozin. Mají být provozovány jako vysokoteplotní (cca 900 °C). Klasický způsob výroby vodíku – elektrolýza vody proudem – by byl mnohem méně efektivní. Odpadní teplo plánovaných vysokoteplotních reaktorů lze využívat také k odsolování mořské vody. Mohly by přispět ke snížení nedostatku pitné vody. Proud, pitná voda a vodík z jedné elektrárny – tato technická vize zní lákavě, ovšem za předpokladu, že ji neposuzuje odpůrce jaderné energie. Deset evropských zemí sdružených ve smlouvě Euratom podporuje vývoj reaktorů IV. generace. V současnosti si konkuruje 6 různých koncepcí, které se odlišují především v metodě chlazení. Dosud také není definitivně vyřešena otázka, v jaké podobě se bude nukleární palivo do reaktoru vkládat. Diskutuje se o nových, hranatých palivových článcích, či o palivových kuličkách, které mají pouze milimetrový průměr. (eb) Zdroj: Welt Online Foto:PA