Jaderná energie je rozumnou součástí řešení problémů

V těchto dnech se opět potvrzují obavy z potenciálních důsledků vysoké míry závislosti evropských ekonomik na dovozu strategických energetických surovin, jako jsou plyn a ropa. Nedávné omezení dodávek plynu z Ruska do Ukrajiny by nás však mělo vést k důkladnému zamyšlení nad zranitelností Evropské unie z hlediska spolehlivosti dodávek energetických surovin, stejně jako nad možnostmi budoucího zajištění dodávek energie. Je nepopiratelným faktem, že tempo spotřeby zdrojů roste. Zatímco v období let 1850 až 2002 se spotřebovalo 718 mld. barelů ropy, současný trend znamená, že stejné množství bude spotřebováno za 20 let. Celkové využitelné zásoby činí 2 až 3 biliony barelů. Více než 80 mil. každodenně spálených barelů ropy, spolu s řádově stejným podílem zemního plynu a uhlí, může již v tomto století znamenat energetickou katastrofu. Nezapomínejme, že více než miliarda obyvatel planety doposud stále žije bez elektřiny. Řešením ovšem není cesta úspor, protože v tržním hospodářství neexistují omezení přístupu k energii pro občany, výrobce ani dopravce. Světová populace a energetické nároky jednotlivců rostou rychleji, než se mohou uplatňovat úsporná opatření. Podle posledních analýz Mezinárodní energetické agentury (IEA) se v období 2000 - 2030 očekává roční růst spotřeby energie asi o 1,7 %. Spotřeba energie přitom roste ve všech světadílech. K tomu se nyní přidává tlak na spolehlivost zásobování energií. Většina obyvatel vyspělých států považuje spolehlivou dodávku energie za svoje přirozené právo. Proto je aktuální otázka, jaké efektivní modely spotřeby energie lze zavést a které energetické zdroje nám nabízejí nejslibnější perspektivu. První státní energetická koncepce vznikla v USA, a to bezprostředně po krocích otevírajících trh s elektřinou a plynem. Pozadu nezůstala ani Evropská unie, kde vznikla tzv. Zelená kniha jako podklad k evropské strategii pro zabezpečení dodávek energie. I Česká republika má svoji Státní energetickou koncepci, která mimo jiné usiluje o co největší nezávislost na cizích zdrojích energie. Součástí koncepce je - mimo jiné - i podpora využívání větrné i vodní energie jako doplňkových zdrojů a výstavba nových jaderných reaktorů po roce 2020. A právě "jádro" může aspirovat na roli zdroje s nejpříznivější perspektivou. Potenciál dalšího rozvoje vodní energie v ČR je malý a prostor pro nové větrné elektrárny je také omezený. Renomované studie odhadují, že efektivně lze v našich podmínkách provozovat "větrníky" s celkovou maximální kapacitou zhruba 1000 MW, s úhrnným podílem na celkové výrobě elektřiny menším než 3 procenta. Podíl uhlí na výrobě elektřiny má přitom do roku 2030 poklesnout v ČR téměř o pětinu - a pokud zůstanou zachovány územní těžební limity, vyrobí uhelné elektrárny ještě méně. Suma sumárum, pokud nechceme riskovat cenově vrtkavou závislost na dovozu elektřiny ze zahraničí, jeví se rozvoj domácí jaderné energetiky jako nejrozumnější řešení. Ve prospěch "jádra" hovoří fakta. Za zmínku stojí, že doposud známé zásoby uranu (když pomineme nadějnou možnost recyklace použitého paliva) vystačí v lehkovodních reaktorech na 50 až 100 let; a v modernějších "rychlých" reaktorech dokonce na 5000 let provozu. Když už je řeč o moderních zařízeních, nové reaktory 3. generace se vyznačují vyšší efektivitou provozu, nižšími náklady na výstavbu, delší životností (až 60 let) a kratší dobou výstavby - například samotná výstavba nového jaderného bloku EPR ve Finsku má trvat méně než 5 let. Důležité parametry nové generace reaktorů: méně radioaktivního odpadu a zvýšená bezpečnost i spolehlivost zařízení. Navíc, nové rozvojové impulzy v jaderné energetice mohou přispět k renesanci dalších oborů. Nejde totiž jen o pouhou výrobu elektřiny. Současná jaderná energetika je moderní technický obor, který "žene" vpřed růst znalostní ekonomiky - s pozitivními dopady pro domácí vědu a školství. Ukazuje se přitom, že času není nazbyt. Cena za nečinnost je odkazem, který zanecháme našim dětem. DOC. ING. PETR OTČENÁŠEK,CSC.