Nejběžnějším konstrukčním
materiálem je polykrystalický
kov, který obsahuje obrovské
množství malých krystalů. Jeho
nevýhodou je, že také obsahuje
velké množství hranic mezi krystaly.
Hranice jsou totiž materiálovým
"smetištěm", neboť v sobě
mohou hromadit vysoké koncentrace
nečistot. To pak často působí
nežádoucí zkřehnutí materiálu
a jeho praskání. Ne všechny hranice
však mají stejnou schopnost
hromadit nečistoty: tzv. speciální
hranice nečistoty nemusí přijímat
vůbec. Moderní koncepce
"inženýrství mezikrystalových
hranic" dovede řídit strukturu
polykrystalického materiálu tak,
aby obsahoval vysoké procento
speciálních hranic, a tím byla
významně potlačena jeho křehkost.
Vědci z Fyzikálního ústavu AV
ČR významně přispěli ke koncepci
inženýrství mezikrystalových hranic
objevením speciálních hranic,
vypracováním metodiky předpovědi
chemického složení jednotlivých
hranic a navrhli nové způsoby výroby
polykrystalických kovů, které
nepraskají.
