Inženýři, patenty a senátor Zlatuška

Delší dobu vede senátor Zlatuška v tisku „polemiku“ o tom, zda je dostatek inženýrů, jak jde vládní reforma vědy špatným směrem, případně komentuje problematiku patentů. Nejenom české průmyslové firmy, ale i zahraniční investoři v České republice se potýkají v současné době s nedostatkem kvalifikovaných techniků – inženýrů. I když prof. Zlatuška uvádí, že inženýrů je dost (HN 3. 10. 2007) a 31,5 procent studujících v oblasti vědy a techniky svědčí o tom, že máme třetí nejvyšší procento studujících v Evropě, mohl by jako bývalý rektor vědět, že studovat neznamená danou školu dokončit. Podle jiných statistik v České republice dokončí danou vysokou školu jen čtvrtina studentů (HN 14. 3. 2008). Otázka zní, proč? Inu proto, že například na technické školy studenti sice nastoupí do prvního ročníku, ale pak odejdou po roce na některou z universit, na kterou se nedostali – třeba Masarykovu v Brně. Nebo studium technické university nezvládnou, protože je příliš těžké a málo atraktivní. Pokud zhruba před 6 lety měli absolventi vysokých technických škol ztíženou pozici při nástupu do průmyslových podniků z důvodů nulové praxe, je tomu nyní jinak. Dnes jsou inženýři, zejména pak konstruktéři, doslova vyvažováni zlatem. Tato vysoká poptávka je dána mimo jiné i tím, že například strojaři a elektrotechnici s inženýrským diplomem mohou v Německu pracovat bez pracovního povolení (Deník, 26. 10. 2007). I toto o něčem svědčí. Takže o to málo strojařů a elektroinženýrů, co v ČR dostuduje, je veden mezi průmyslovými firmami lítý boj. Byla zahájena reforma výzkumu a vývoje a je všeobecně známa a diskutována nutnost pokračovat reformou vysokého školství. Zní velmi podivně, když senátor Zlatuška prohlásí, že orientace na patenty je pro zemi typu České republiky evidentním nesmyslem (HN 22. 4. 2008). Jeho přirovnávání k průmyslovým výrobkům z 19. století je úsměvné, stejně jako výrok, že patenty nestimulují rozvoj, ale monopolizují profit v nejbohatších zemích (HN 22. 4. 2008). Ať má pan senátor dojem jakýkoliv, pravdou zůstává, že hrubá přidaná hodnota zpracovatelského průmyslu dle odvětví se podle statistické ročenky z roku 2007 pohybuje v jednotlivých letech od 25,3 do 26,8 procenta. Toho zpracovatelského průmyslu, ve kterém podle jeho slov je dostatek inženýrů a kde orientace na patenty je pro zemi typu České republiky evidentním nesmyslem. V době kdy se v průmyslu těží už ani ne z informací a dat, ale ze znalostí a patentů, jsou tato slova jednoho ze senátorů pro mě překvapující. Možná by bylo zajímavé zeptat se pana Zlatušky kolik má patentů. V informatice jich, pravda, mnoho není, proto pak lze snad lépe rozumět jeho kritice patentů jako měřitelného výstupu vědecké činnosti. Zlatuškův výrok, že takový patent samozřejmě není bezpředmětný, ale slouží velmi dobrému účelu ochrany monopolního držitele práv na jeho užití (Technický týdeník 11/2008) může vzbuzovat mnoho otázek a asociací. Odkázal bych opět na statistiky kolik a kdo tvoří hrubou přidanou hodnotu. Jestliže Zlatuška říká, že se vynoří tisíce nesmyslných patentů (HN 23. 5. 2008), které třeba Američané relativně levně zaregistrují, pak neví o čem hovoří. Komentovat dále jeho argumentaci o patentech na záchodová prkénka do aut pro zájezdy do divoké přírody a stanovení velkosti podprsenek přímým měřením (HN 23. 5. 2008) ani nemá valného smyslu. Jiří Marek (Autor je technickým ředitelem české strojírenské firmy a universitním profesorem.)