Při volbě technologií při výrobě jednotlivých větších dílů se z ekonomického pohledu často řeší otázky použití buď klasických technologií obrábění, nebo aditivních postupů laserového navařování, případně jejich kombinace. Na tuto tematiku s integrací obou postupů do výrobního procesu, technologií frézování, soustružení, erodování nebo tváření a laserového navařování drátem, se v rámci projektu ProLMD (Laser Metal Deposition) zaměřili i ve Fraunhoferově institutu ILT. Podstatnou roli při koaxiálním navařování tu hraje nová optika s prstencovým laserovým paprskem a její směrová nezávislost. Spolu s téměř 100% využitím materiálu drátu tak přináší výhody oproti navařování práškem, navíc je bezprašná. Intenzita laserového záření je přes prstenec rovnoměrně rozdělena a použití měděné reflexní optiky dává možnost vysokých výstupů v širokém rozsahu vlnových délek. Nová optika umožňuje i navařování na 3D povrchu a stejně jako u většiny procesů LMD je vhodná i pro opravy dílů. Přínosem pro flexibilitu a integraci procesu je pak vhodná kombinace s šestiosým kloubovým robotem. /jš/