Ve čtvrtek 13. února se již pošesté na pražské Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské sešli odborníci nad problematikou využití malých jaderných reaktorů v energetice. Byť zájem o tento obor v posledních letech roste, jde o obor do značné míry teoretický. Malé reaktory se stavějí ve velmi omezené míře a stále neexistuje jednoznačný obchodní model jejich nasazení. Změnit to chce společnost Rolls- -Royce, která připravuje s finanční pomocí grantu britské vlády projekt menšího reaktoru pro stavbu velké flotily jaderných bloků nejen v Británii. Na konferenci projekt představil Martin C. Goodfellow, který má v Rolls-Royce na starosti rozvoj „business case“ pro tento nový civilní jaderný projekt společnosti. Na čem pracujete? Naše společnost, tedy Rolls-Royce, vede konsorcium devíti firem, které chce vyvinout nový typ jaderné elektrárny postavené kolem malého modulárního reaktoru. Cílem je navrhnout elektrárnu, která by měla stát méně než dvě miliardy liber (tedy cca 60 miliard Kč) a mít zhruba 440 MW elektrického výkonu. (Striktně řečeno tedy nejde o „malý modulární reaktor“, protože podle klasifikace IAEA ty mají výkon do 300 MW, pozn. red.) Jádrem elektrárny je klasický tlakovodní reaktor, protože se soustředíme na cenu, na využití osvědčených technologií. Co hodláte dělat jinak? Například chceme větší část práce přenést mimo stavbu, do výrobního závodu. (Přesně to znamená slovo modulární v názvu: reaktor se staví ve výrobním závodě po modulech, které se skládají na místě, kde má stát, pozn. red.) Rolls-Royce spolupracuje s osmi dalšími firmami, z nichž některé mají s takovým přístupem spoustu zkušeností. Chceme výrazně změnit dnešní přístup, který spočívá ve stavbě komplikovaných, velkých bloků – což je problém, který se nedaří úplně zvládnout. Naším cílem je v mnohem větší míře vyrábět komponenty jinde, v podniku, a pak na místě je pouze sestavovat. V jaké fázi je teď projekt? Pracujeme na návrhu zhruba tři roky. Letos jsme dostali grant v celkové výši 235 milionů liber od vlády, ke kterým průmysl přidal dalších 270 milionů liber. Prostředky jsou určeny na celou etapu přípravy a návrhu a na pokrytí nákladů spojených se schvalováním. Teď jsme v první fázi projektu, která začala v listopadu 2019 a bude pokračovat do února či března 2021. Pak se budou postupně uvolňovat další peníze až k získání licence k provozování reaktoru. Ten první by se měl postavit z peněz komerčních účastníků projektu. Směřujeme naše úsilí k tomu, aby byl první reaktor spuštěn někdy v roce 2029, což je velmi ambiciózní cíl, ale děláme maximum, abychom to stihli. K tomu je zapotřebí inovací, které teď vyvíjíme, především v procesu stavby reaktoru. To je klíč k tomu, aby se nám podařilo postavit reaktor rychle, na čas a v rámci rozpočtu. Bez nich nedosáhneme cíle, kterým je standardizovaná, v podstatě sériová stavba velkého množství jednotek. Kdo bude dělat jadernou část projektu? Rolls-Royce. Naše firma má víc než padesát let zkušeností s jadernými zařízeními, a to jak s návrhy, tak s výrobou. Navrhli jsme a vyráběli, či přesněji řečeno stále vyrábíme tři generace jaderných reaktorů pro ponorky královského námořnictva. Moc o tom nemluvíme, ale máme s tím hodně zkušeností. A podobně i ostatní členové konsorcia zase mají zkušenosti v jiných oblastech. Nejde o samotný reaktor, ale o celou elektrárnu. Dnes jsou hlavní problémy během samotné stavby a uvádění do provozu, to jsou z ekonomického hlediska dvě nejrizikovější fáze. Jaderné elektrárny jsou dnes obecně řečeno velmi spolehlivé a také velmi bezpečné. Ano, jistě, vždycky je co zlepšovat, ale hlavní slabinou je dnes cena a délka stavby nových bloků. Soustředíme se tedy na inovace v těchto oblastech. Z komerčního hlediska jsou v nich největší rezervy, zde se lze skutečně výrazně posunout správným směrem. Na tom pak mohou vydělat jak naši zákazníci, tedy výrobci elektřiny, tak i koncoví zákazníci, kteří budou mít levnější elektřinu. Proto se soustředíme především na cenu. Tak se k ní ještě vraťme. Říkal jste, že jeden hotový blok by měl stát méně než dvě miliardy liber, je to tak? Ano, podle dnešních odhadů by jeden měl přijít zhruba na 1,8 miliardy liber. Pro srovnání, dva reaktory Hinkley Point vyjdou podle posledních odhadů zhruba na 20 miliard liber (asi 600 miliard korun; ovšem každý má zhruba třikrát větší výkon než připravovaný reaktor Rolls-Royce, pozn. red.). Podle nás je důležité, aby nová jednotka stála méně než dvě miliardy liber, protože to zlehčuje shánění financování na komerčním trhu. Cenu elektrárny do velké míry určuje to, kolik zaplatíte na úrocích. To samozřejmě závisí na tom, kolik si půjčujete, ale také na tom, jak velkou důvěru váš projekt vzbudí. Pokud bude trh přesvědčený, že dodáte projekt včas a bez překročení rozpočtu, budete v lepší situaci. Čím je projekt větší nebo náročnější z technického hlediska, tím riskantnější se může zdát bankám. Musíte najít rovnováhu. Nejde jen o to, mít chytrý konstrukční návrh, musíte také vědět, jak projekt vnímají finančníci, ať už jde o pravděpodobnost, že se postaví podle plánu, že ho dokážete dodat i příště podle plánu a tak dále. Když jejich očekávání splníte, výrazně to může snížit náklady na financování. A náklady na financování hrají významnou roli v celkové ceně. A co délka stavby? Ta hraje v ceně také velkou roli. Naším cílem je, aby se elektrárna dala postavit za čtyři roky. Předpokládáme, že stavět se bude primárně na místech, která jsou vyčleněna na stavbu jaderných reaktorů. (V České republice jsou „volná místa“ jak v areálu elektrárny Dukovany, tak Temelín, a na obou by se výhledově měly stavět další bloky, pozn. red.) Ale pak by od zelené louky ke schválení provozu měly být čtyři roky. Je to tak, že zhruba rok a půl až dva roky by měly trvat přípravné práce, při nichž se kopou základy, připravuje se staveniště. Ty představují nějakých 15 % celkových nákladů. V druhé fázi, ve které se utratí zbytek peněz, se pak na místo dopravují moduly vyrobené někde jinde v závodě a skládají se dohromady. To je ta klíčové fáze, ve které se pokoušíme inovovat, abychom zajistili, že zakázka půjde podle plánu a přesně na čas. Jaké inovace máte na mysli? My chceme nad celou stavbu natáhnout střechu. Půdorys naší elektrárny je poměrně malý, je to zhruba jeden a půl délky fotbalového hřiště. (Elektrárna má tvar nepravidelné elipsy o maximální délce zhruba 180 m a šířce v nejširším bodě kolem 70 m, pozn. red.) Je to vícenásobně použitelná konstrukce, kterou navrhují naši partneři z konsorcia. Stavba pod střechou má celou řadu výhod a na řadě projektů se používá. Ovšem ne při stavbě jaderných elektráren, protože tam obvykle používají příliš velké díly, přitom výhody jsou ohromné. Stavbu oddělí od okolí, takže méně znečišťuje prostředí. Je to také funkční stavba s jeřáby u střechy, které zjednoduší stavební práce. Během stavby není nutné ohlížet se na počasí, které třeba v britských podmínkách poměrně výrazně omezuje některé činnosti. Co z technického hlediska? Inovovali jsme tam, kde to podle nás dává smysl. Tam, kde nevidíme výhodu inovací, jsme se drželi osvědčených řešení. Z technologického hlediska v elektrárně nestojí nic, co už by nestálo někde jinde na světě. Takže například turbína je naprosto standardní produkt, který si můžete objednat od několika různých výrobců. Turbíny jsou typický příklad účinného systému. Proč bychom ho měnili? Jde o mírně upravenou verzi turbíny, která se používá v plynových elektrárnách. Musí se mírně modifikovat pro vlhčí jadernou páru, ale to je drobná úprava. Je to běžný produkt, který si stačí objednat rok dopředu. Pod střechou se má stavět, ale podle vizualizací je pod krytem i hotová elektrárna. Proč? Jde o poměrně lehký kryt, samotná elektrárna je pak rozdělena do několika budov. Stavba s kapkovitým krytem je také zatím pouze návrh, který se může měnit. I když současný návrh se líbí všem natolik, že už ho asi změnit nemůžeme. Je udělaný tak, aby byla elektrárna co nejméně nápadná. Velká část vizualizací je shora, z leteckého pohledu, ale při pohledu z úrovně terénu průhledný kryt není příliš vidět. Je vidět jen takový pahorek, tedy ten násep kolem elektrárny. Ten je mimochodem funkční, nikoli jen estetický. Jsou v něm některé pomocné budovy a systémy. Vědomě jsme se snažili, aby byla elektrárna nenápadná, aby nehyzdila okolí. Vždyť tam bude stát šedesát let. To je plánovaná životnost? Ano. Určitě je možné, že by se provoz mohl prodloužit třeba na osmdesát let, ale začínáme na šedesáti letech, což ostatně trh očekává. Když mluvíme o vizuálním dopadu na okolí, na vizualizacích chybějí chladicí věže. To bude asi záviset na lokalitě. Ano, jistě. V Británii je řada míst, kde je možné chladit pomocí mořské nebo například i jezerní vody, takové lokality máme také. Jinde bude nutné použít chladicí věže. Na které trhy míříte? První jednotka, či spíše první jednotky by měly nepochybně vzniknout ve Velké Británii, ale naším cílem je prodávat pokud možno po celém světě. Jednání o tom, kde přesně by to mohlo být, jsou zatím v rané fázi, ale vhodných se nám jeví zhruba tři až pět lokalit, na kterých by mohlo stát celkem asi 10 až 14 bloků. Kdyby mělo něco takového nastat, museli bychom samozřejmě zajistit dostatečné výrobní kapacity. Ve Velké Británii také platí zákon o zajištění uhlíkové neutrality (do roku 2050, pozn. red.), takže se podobné provozy musejí stavět. Netýká se to samozřejmě pouze jádra, ale také solárních či větrných elektráren. Teď je nutné porozumět ekonomickým otázkám a přijít s vhodným řešením. Ale určitě se nechceme omezit pouze na Velkou Británii, míříme i na další trhy. Naším cílem ovšem není stát se největší společností na světě, chceme výrobu v podstatě licencovat do dalších zemí, do dalších podniků. jj
