„Když budou spokojeni zaměstnanci, bude spokojený zákazník, a tak budeme spokojeni i my,“ říká v rozhovoru Ing. Stanislav Sehnal, MBA, zakladatel a jednatel kuřimských společností Kampos, Kampos Logistic a Jistel Investment.
„Začali jsme v roce 1998, protože maminka neměla práci,“ uvádí naše rozmlouvání o založení společnosti Kampos jeden z původně dvou zakladatelů a současný jednatel společnosti Stanislav Sehnal. Vzápětí však dodává, že základy rodinné firmy byly v podstatě položeny už za 2. světové války. Zdejší areál byl vybudován v roce 1941 jako pobočka brněnské Zbrojovky zaměřená na výrobu obráběcích strojů a o dva roky později sem byla přesunuta výroba leteckých motorů společnosti Klöckner Flugmotorenbau. Dědeček pana Sehnala se jako totálně nasazený podílel na stavbě zdejších objektů, stejně jako na jejich poválečné obnově. Seznámil se zde také se svou budoucí ženou a pracoval tu až do důchodu. Jako hlídač vlastně i později. Stanislav Sehnal sem nastoupil v roce 1993 ve funkci zástupce ředitele areálu spravovaného, a později i vlastněného, pražskou firmou Investa International. Ta haly využívala především pro skladování, balení a expedici strojů (obráběcích, textilních, obuvnických či třeba tiskařských), elektrotechniky a elektroniky (obrazovek, televizorů apod.) určených hlavně na vývoz. Koncem roku 1998 maminka pana Sehnala ztratila práci, a ten se proto rozhodl, že založí firmu Kampos, ve které ji, i další čtyři dámy s podobným osudem, zaměstná v rámci kompletace konektorů pro firmu AMP, dnes patřící do skupiny Tyco Electronics.
Jak se tato spolupráce zrodila? AMP začínala v areálu Investy v roce 1995. Časem si postavila závod naproti, ale vazby zůstaly. Naše firma funguje především na vztazích s majiteli nebo manažery zdejších firem. Pomáhali jsme jim, spolupracovali. AMP tehdy mělo přebytek práce, ale ne lidi. Založili jsme tedy firmu a nabídli jsme jim lidský potenciál, nikoliv přímo do výroby, ale formou spolupráce. Začali jsme s pěti lidmi, dnes mají firmy Kampos a Kampos Logistics dohromady kolem 150 zaměstnanců.
Za tu dobu se však záběr firmy podstatně rozšířil. Časem jsme začali nakupovat obalové materiály, lepicí pásky... Nejprve pro sebe, pak jsme materiál začali zdejším firmám půjčovat a v roce 2004 jsme s ním plynule začali i obchodovat. Vznikla tak jedna z našich divizí. Stabilita našeho podnikání dnes stojí na několika nohách. Máme i vlastní dopravu, protože je prostě neustále potřeba leccos dovézt, rozvézt, odvézt… K montáži konektorů plynule přibývaly požadavky na „přicvaknutí“ kabelů, tak jsme zřídili středisko kabeláže, kde už dnes nepracujeme jenom pro Tyco. Vyrábíme i kompletní kabelové svazky včetně zajištění 100% kontrol. Prošli jsme řadou certifikací, včetně ISO. Snažíme se zajistit různorodou práci mimo jiné i proto, aby zaměstnanci nedělali jenom jednu monotónní činnost. Prošli jsme si ale také slepými uličkami, jako každá firma.
Například? Snažili jsme se, snažíme se a budeme se snažit vymýšlet i vlastní produkty. V roce 2017 jsme oficiálně začali s LED svítidly, jejich vývoj však začal už v roce 2014. Vyvinuli jsme vlastní světelné pásky, vlastní hliníkový profil, pokryli jsme vývoj, výrobu i prodej. Cesta to byla dobrá, ale převálcoval nás čínský trh, levná svítidla na jedno použití. Naše světla máme nainstalována v našem areálu a stále svítí, ale jejich výrobu jsme před dvěma lety ukončili. Díky ní jsme se však naučili různé druhy pájení, testování, naučili jsme se i řezat a opracovávat hliník… Byla to sice slepá cesta, ale přinesla i mnoho zkušeností a pozitiv.
Díky ní jste přešli také na sofistikovaný výrobní systém? Ano, byl to jeden z důvodů. Měli jsme ekonomický systém, který tehdy neuměl řešil výrobu. My to do té doby ani nepotřebovali, řídit montáž konektorů šlo i v Excelu. Výroba svítidel ale byla sofistikovanější. Museli jsme řešit komplexní pokrytí od nákupu materiálu a komponent přes poskládání, kooperaci… Začali jsme se tedy poohlížet po sofistikovanějším systému, abychom měli přehled. Vyhlásili jsme výběrové řízení, z něhož jsme jako pro nás nejvhodnější vybrali systém K2. To bylo v roce 2014. Upřímně řečeno, už bych to zažít nechtěl.
Proč? Přechod na jiný systém pochopitelně vždy doprovázejí porodní bolesti. Navíc se naše firma i systém neustále vyvíjejí. Proces tak vlastně nikdy nekončí. Společně se neustále učíme a jdeme dál. I tady je to hlavně o spolupráci. Hodně podnětů dostává K2 od nás, hodně dostáváme my od K2. Jde o synergii, vzájemné naslouchání a zpětnou vazbu, a tak to má být.
Jaká kritéria byla pro vás při výběru rozhodující? Jak už jsem naznačil, prioritně jsme šli po systému, který je výrobní, nikoliv jen ekonomický. Všechny ostatní však byly více zaměřené na ekonomiku nebo na personalistiku. Požadovali jsme komplexní systém, aby řešil mzdy, marketing, účetnictví, podklady pro reporting… Výroba tedy nebyla jediným kritériem, byla však tím zásadním. Nechtěli jsme ovšem jít do extrémně drahých ERP, protože jsme věděli, že nejde jenom o vstupní implementaci, ale i následující servis, údržbu a rozšiřování systému a že by se to firmě nemuselo vyplatit. SAP pro nás prostě není. Přesto jsme hledali i jistý přesah pro případné expanze do zahraničí. A hodně důležitá byla komunikace. Bez dobrého konzultanta bychom spoustu věcí nevyřešili. Kluci opravdu ukázali, že vědí, co se po nich chce. Do finálního výběrového kola prošly čtyři systémy, ale nakonec jsme se rozhodli pro K2, protože komunikace s nimi byla nejlepší. Někteří dodavatelé ani nepostřehli řadu našich požadavků. Potřebovali jsme také jistotu, že bude možné řídit více firem v rámci jednoho systému, protože nešlo jen o Kampos a Kampos Logistics, v té době existovaly také firmy Kampos CZ, Kampos Light.
A nestal se systém po uzavření divize Light nadbytečným? Využijete sofistikované řízení výroby i dnes? Rozhodně. Dnes už jsme ve výrobě dále, i co se týká spolupráce s Tycem a s dalšími firmami. Výroba svítidel nám hodně pomohla plynule posunout veškerou výrobu na vyšší úroveň, především v oblasti managementu. V podstatě je jedno, jestli něco pájíte do světel, do konektorů, nebo do kabelových svazků. Zkušenosti, které přineslo využívání K2, lze uplatnit napříč všemi činnostmi.
Takže byste si už nedovedl představit fungování firmy bez obdobného systému? Ani náhodou. Dnes už i například v obchodní skupině obalových materiálů, tedy mimo výrobní segment, získáváme z K2 tak zajímavá data, analýzy trhu, analýzy chování zákazníků, že bychom bez nich už nebyli schopni trh obsáhnout. Tedy ono by to šlo, ale trh nám mezitím uteče. Doba se zrychluje a my potřebujeme rychle reagovat. Ale vše je hlavně o lidech. Bez toho, že byste takový systém „nakrmili“ disciplinovaně správnými a pravdivými informacemi, to prostě fungovat nebude.
Nicméně K2 není jediný systém, vyvinuli jste také vlastní systém bezpapírové kanceláře. Asi před třemi lety jsme začali spolupracovat s klučinou, který řešil disertační práci ve škole. Uvědomili jsme si, že naše holky ve výrobě pořád vypisují dokumenty ručně, a řekli jsme si, že bychom jim tuhle činnost mohli ulehčit. Pro ně je každá úspora času obrovskou devizou. Každý pohyb jakékoliv komponenty, každý úkon, výsledek kontroly je nutné kvůli udržení vysoké úrovně kvality a zpětné dohledatelnosti zaznamenat. Pokud však tohle všechno děláte papírovou formou, ztrácíte drahocenný čas i peníze a celý proces je nekomfortní. Ve spolupráci s oním klučinou jsme proto vyvinuli systém, který je dnes už natolik automatizovaný, že po každé operaci stačí stisknout tlačítko na tabletu. Pokud nastane problém, kvalitářka má okamžitě k dispozici veškeré potřebné informace a může situaci hned řešit. Může zablokovat výrobu, okamžitě informovat zákazníka, rychle povolat seřizovače… Sofistikovaně, aniž je nutné informace kopírovat, přepisovat či dramaticky se pohnout z místa.
Dočetl jsem se, že jste řešili také automatizovanou kontrolu kvality. To zatím nepatří mezi úspěšně prošlapané cesty. Řešíme hodně kontrol kvality a chtěli jsme je automatizovat. Předpokládali jsme, že ty systémy jsou už na vysoké úrovni, kamery, roboty, umělá inteligence… Našli jsme v Kuřimi partnera, vypracovali s ním menší projekt na téma robotizace, zefektivnění výroby a kontrol. Zaměřili jsme se hlavně na 100% kontrolu, protože tam vidíme velký potenciál, a nechali jsme si doporučit firmu, která nám vytvořila dvě totožná pracoviště hlídající kvalitu na principu vyhodnocování záběrů z kamer. Do dnešního dne však nefungují podle našich představ. Chceme touto cestou jít, chceme automatizaci, ale zatím se nám vyplácejí spíše postupné kroky. Máme tu skupinu tří kluků, seřizovačů, kteří přicházejí s nápady. Jsou za ně odměňováni. Realizují je a tím posouváme firmu dále. Vylepšili jsme třeba odsávání pracoviště pájení. Jdeme nikoliv cestou velkých strojů a zásadních změn, ale krůček po krůčku. Vytvořili jsme si svoje kamerová místa, svoje 100% kontroly a řešíme si to sami, bez velkých softwarů. Už tohle hodně ulehčuje práci a šetří oči i motoriku. Prostě zaměstnancům musíme ulehčit práci, aby byli spokojení. Když budou spokojeni oni, bude spokojený zákazník, a tak budeme spokojeni i my.
Mezi zákazníky máte také automobilky a proniknout do tohoto segmentu není jednoduché. Už to je samo o sobě známkou vysoké kvality. Jak se vám to podařilo? Spolupracovat s nadnárodní společností, a ještě k tomu v oblasti automotive je opravdu hodně náročné. Díky naší rychlosti, flexibilitě, managementu výroby a v neposlední řadě kvalitě jsme schopni obstát i v těch nejnáročnějších certifikacích. Veškeré certifikační autority, které k nám zavítaly, byly vždy spokojené, protože jsme se za ta léta opravdu hodně naučili. Víme, jaké procesy jsou zapotřebí a kde můžeme narazit. Předjímáme, kde by mohl nastat problém. Seřizovači si vedou evidenci a na některých linkách dopředu vyměňují součástky, aby předešli neplánovaným odstávkám výroby. Zpočátku jsme nebyli partnery. Museli jsem se zákazníky žít a růst. Ale jak Kampos budoval sám sebe, tak jsme se jimi stali, i když jsme poměrně malí. Z vojenské katedry mám pořekadlo: „Hrdě, tvrdě, mírně drze.“ A všem našim manažerům ho vštěpuji a stojím si za ním. Je to prostě o flexibilitě vůči zákazníkům, ale také uvnitř firmy, o hrdosti a loajalitě. Lidé neřeknou: já tohle dělat nebudu. My vycházíme vstříc jim a oni nám. Když je to potřeba, holky zůstanou i o něco déle. Jsou schopné vykrývat i nárazové zakázky. A my se jim to snažíme oplácet, kdykoliv je to možné.
Kde hledáte inspiraci k vylepšování výrobních technologií nebo zavádění nových? Především u firem, se kterými spolupracujeme, ale nejen tam. Aktuálně nám chybějí veletrhy a podobné akce, což je velká škoda. Tam bývá hodně inspirací. A inspirací jsou pro nás také odborné články.
Takže zavádíte nejen technologie související s realizovanými zakázkami, ale hledáte i takové, které by se zákazníkům mohly hodit v blízké budoucnosti? Kupříkladu jsme pro jednu firmu vyráběli kabeláže do osvětlení. Její zástupci se ptali, jestli si umíme poradit s pájením na sklo. A my jsme už díky sledování trendů věděli, že to obsáhne ultrazvukové pájení. To jsme řešili těsně před covidem, bohužel. Protože pak dotyčná firma musela minimalizovat externí zakázky. Ale asi přijde doba, kdy nás opět osloví, a my už jsme připraveni a navážeme. Nicméně jsem si řekl, že Kampos nikdy nebude v záporných číslech. Proto neinvestujeme na dluh. Kumulujeme kapitál do bodu zlomu, kdy můžeme investovat. Ne moc, po troškách. Tak jsme třeba nedávno koupili špičkovou stříhačku kabelů. A stejné to je v Kampos Logistic. Do jisté chvíle jsme dělali v areálu pouze údržbu a opravy. Díky tomu jsme mohli více investovat do nových technologií nebo servisu. Pak jsme si řekli: Pojďme postavit velkou halu a posuňme se zase o kus dál. Zbourali jsme nepotřebný přístřešek a začali stavět halu 6 000 m2 za bratru 70 milionů. Nechtěli jsme ale být jako všichni kolem nás a pronajímat jen prostor. Chtěli jsme ho nabídnout se sofistikovanou službou nebo jinou přidanou hodnotou. Máme moderní, úspornou výrobně-skladovou halu, logistické služby a tak dále. Můžeme si to dovolit. Nebylo to tak vždy, ale už jsme tu 23 let. Máme něco za sebou, máme co nabídnout a díky tomu o nás banky stojí. V životě jsme totiž nesplatili o korunu méně, o sekundu později. Faktury platíme na čas. Každý z našich zákazníků ví, že se o nás může opřít. Že za námi může přijít s čímkoliv. Ještě se ale musíme naučit prodávat své přednosti lépe ven. Neumíme prodat to, jak jsme dobří. A kolikrát se neumíme prodat ani směrem do vlastní firmy. Ale učíme se to.
Zlepšení komunikace směrem dovnitř podceňuje řada firem. Jak tedy v této oblasti na sobě pracujete v Kamposu? Víme, že máme solidní technologie a ovládáme je. Víme, že máme dobré a schopné zaměstnance a že jsou s námi spokojení. Ale ne vždy jsme si to plně uvědomovali. Před čtyřmi roky jsme neměli personální oddělení, „nepotřebovali jsme ho“. Později mi však otevřelo oči. Pomohlo mi uvědomit si, jak důležitý je marketing dovnitř, pohovory se zaměstnanci, sofistikovaná výběrová řízení… Děláme ankety, zjišťujeme, co zaměstnanci chtějí a potřebují. Bavíme se s nimi i o rodinách, protože nechceme dávat lidem jenom mzdu za odvedenou práci. Ale k tomu všemu dospěje firma až časem. Když někdo potřebuje s čímkoliv pomoc, stačí se zmínit. Oni moc dobře vědí, na koho se obrátit. Ale musí to fungovat i naopak. Uvědomujeme si, že se automotive začíná přeorientovávat směrem k hybridům a elektromobilitě a že jsme závislí na nějakých typech produktů. Že zdaleka ještě neumíme všechno, a že je tedy potřeba myslet na budoucnost. Minulý rok pak covid prověřil naši stabilitu ještě více. Pátý, šestý měsíc jsme byli skoro bez příjmů. Ani čtvrtý měsíc nebyl moc dobrý, ale díky zaměstnancům a nákladovému controllingu, s jehož pomocí se podařilo udržet efektivitu a produktivitu, jsme to zvládli. Nic z toho by však nebylo možné bez loajálních lidí. Díky jim jsme už přečkali nejedno složité období.
Práce s lidmi se vám asi evidentně daří. Na pracovních portálech máte od zaměstnanců kladná hodnocení a velmi hezká doporučení. To jsem ani nevěděl, ale těší nás to. Lhal bych, kdybych tvrdil, že je všechno zalité sluncem. Každý zaměstnanec je osobnost a s tím musíte neustále pracovat. Nám se to snad daří i zásluhou personalisty, kterého se nám podařilo získat před čtyřmi lety a který přesně zapadá do živého organismu, jakým Kampos je. Vše je prostě o lidech. Zní to jako často omílaná fráze, ale u nás je to pravda.
A jak se vám noví lidé shánějí? Co se týká výroby, když potřebujeme, tak máme. V minulosti jsme spolupracovali s agenturami, vyzkoušeli jsme i zaměstnávání z vězeňské služby. Máme za sebou také poptávkové řízení ohledně zaměstnávání cizinců, ale do toho jsme nakonec nešli. Volní zaměstnanci na trhu nejsou, ani teď. Tedy vlastně jsou, ale ne tak kvalitní, jak bychom potřebovali. Nejde jen o kvalitu práce a odbornost, ale hlavně o myšlení lidí a jejich přístup.
A jak tedy zaměstnance získáváte, když je potřeba? Třeba operátorky slyší hodně na to, že nemusí mít 24/7, jako v řadě okolních firem. Hodně vycházíme zaměstnancům vstříc třeba tím, že dokážeme individuálně řešit nastavení pracovní doby. Máme tu převážně ženy a těm se líbí, že si mohou vyhradit čas na domácnost, děti, školy, školky… Jsme schopni jim posunout začátek pracovní doby. Snažíme se mít lidský přístup a díky tomu k nám operátorky jdou. Nepotřebují extra velké odborné znalosti. Potřebujeme, aby měly šikovné ruce a oči. Zbytek je naučíme. S ostatními pozicemi je to horší. Operátorky jsou ale hlavními nositelkami tržeb. Všechny ostatní profese, seřizovači, kvalitářky, ekonomika, personalista, jsou tu vlastně pro ně a jsou placeni hlavně z jejich výkonu. Je potřeba ještě doplnit, že jsme flexibilní a schopni přizpůsobovat se i potřebám zákazníka, pružně měnit kapacity podle objednávek. Nejsme limitováni ani tím, kolik k nám zákazník naveze zboží.
Mám ještě otázku k nové hale. Uvádíte, že je pro firmy s náročnou výrobou. Co to znamená? Jde např. o možnost zvýšeného zatížení na m2. Dále má velice dobré tepelné vlastnosti, proto ji není v zimě zapotřebí extrémně vytápět ani v létě klimatizovat. V části jsme vytvořili i speciální bezprašnou, antistatickou část na míru konkrétního zákazníka. Už ve fázi projektu jsme počítali, že v každém kvadrantu vytvoříme sociální zázemí a počkáme na zákazníka. První přišel už během stavby a my jsme se mu přizpůsobili. Pak přišel druhý, tak jsme udělali příčku. Věděli jsme, že jeden bude pouze skladový, druhý má sofistikovanější výrobu, už v průběhu výstavby jsme proto udělali úpravy na míru jejich potřeb. Chceme, aby u nás byli zákazníci spokojeni a mohli se koncentrovat jen na svůj byznys. Už jsem to řekl: Pronajmout m2 může kdokoli. My ale pronajímáme plochy se službami. Máme tu skupinu sedmi manipulačních dělníků, kteří kdykoliv skládají a nakládají, co je zrovna potřeba. Máme třináct vysokozdvižných vozíků od 1,6 t do 11,4 t. Není pro nás problém manipulovat jakýkoliv druh zboží. Máme tu 12,5t portálový jeřáb, takže můžeme řešit i uskladnění kontejnerů. Dlouhodobě máme nepronajmutelnost plochy kolem 6 %, což je pod průměrem ČR i EU. Portfolio zákazníků se však mění, dnes je docela hlad po menších plochách a zákazníci už nechtějí mít kanceláře jinde než sklady. Proto jsme některé plochy začali dělit a znovu je přizpůsobujeme na míru nově příchozím.
Pandemie přinesla zvýšenou poptávku po e-komerci. Ovlivnil vás i tento trend? Ano. Během covidu přibylo hodně zájemců o prostory ze sféry e-shopů. Ale třeba s většími dopravci se většinou táhnou jednání příliš dlouho a my nemůžeme čekat a nechávat ležet volné prostory dlouhodobě nevyužité. Zvýšenou poptávku ovšem pociťujeme i v obalových materiálech. S firmami provozující e-shopy spolupracujeme a dodáváme jim. Odbyt kartonáží, strečových folií a obalového materiálu jako celku narostl o 20 až 30 %. To je jeden z důvodů, proč je jich nedostatek nebo jsou několikanásobně dražší. Od ledna jsme museli reagovat na razantní růst cen na vstupu několikrát. Ale i tady se projevuje naše flexibilita a možnosti. Pro naše zákazníky jsme byli schopni naskladnit hodně materiálu dopředu, vývoj trhu sledujeme a o rostoucích problémech jsme věděli. Všechny zákazníky jsme informovali, rozšířili skladové prostory a pro letošek se předzásobili. Museli jsme k tomu samozřejmě alokovat také finanční prostředky, což bychom nemohli, kdybychom neměli rezervy.
Čím je pro vás osobně Kampos? Pro mě je to takové velké, chlapské Lego. Aktuálně řešíme, jestli postavit ještě jednu malou halu. Chtěli bychom také myčku na auta. Denně se v areálu pohybuje značné množství aut našich zaměstnanců a místních firem. A to nepočítám velká nákladní auta. Sami si opravujeme vysokozdvižné vozíky i auta. Máme dílnu a v ní kluka, spolužáka, který je automechanikem a nic pro něj není problém. Opravujeme tedy i pro naše zákazníky. Všechno se tu řeší okamžitě, to je další obrovská výhoda. Firmy na to slyší. Takový byznys mám rád. Člověk by měl zůstat člověkem. To je moje krédo od začátků podnikání. Jinak už po tři roky každoročně vyhlašujeme nějaké motto. Letos máme: „Nás nezastavíš.“ To vymyslel Honzík, syn naší ekonomické manažerky. On mi namaloval obrázek s tímto mottem a já ho poprosil, jestli bych ho mohl použít: přesně zapadlo do filosofie naší společnosti. Jinak je pro mne Kampos malou rodinnou firmou. Pracují tu i manželka a dcera. I zaměstnanci a jejich rodiny tvoří takovou velkou rodinu. My vlastně nezodpovídáme jen za 150 zaměstnanců, ale za zhruba 150 × 4, protože jejich rodiny jsou také svým způsobem součástí Kamposu. /Michael Málek/
