Sobotkovou vládou aktualizovaná Státní energetická koncepce (SEK) neponechává žádné pochybnosti: ČR chce postupně nastoupit na trajektorii nízkouhlíkové energetiky, a tudíž bude pokračovat ve výstavbě nových reaktorů a ve využívání jaderné energie. Tuto strategickou premisu také rozpracoval Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky. Oba dokumenty (zdá se) vylučují jak maximalistické představy části tuzemské ekonomické a energetické obce o výstavbě nejméně čtyř či šesti nových reaktorů (včetně úvah o zahájení jejich výstavby na zelené louce, ve zcela nové lokalitě), tak nerealistické zelené sny o totálním moratoriu na jádro. Experti došli k racionálnímu rozhodnutí: zatím si musíme vystačit se dvěma novými bloky, a to na obou již existujících jaderných lokalitách v Dukovanech a Temelíně. S ohledem na technicky a technologicky nejdříve dožívající reaktory v naší první JE Dukovany a na nutnost udržení produkce v této lokalitě se klíčová pozornost koncentruje právě na moravský zdroj. Staré bloky bude nutné postupně odstavovat. Nový reaktor by umožnil zabezpečit kontinuitu zdejšího jaderného energetického provozu. „Proč tento organizační krok? Jaké úkoly se vám už podařilo splnit za symbolických prvních 100 dnů ve funkci?“ zajímalo nás na úvod rozhovoru s členem představenstva ČEZ a šéfem divize jaderná energetika Ing. Bohdanem Zronkem: Vytvořením divize Jaderná energetika ČEZ reagoval ČEZ na dobrou praxi srovnatelných zahraničních společností s ohledem na řízení jaderných aktivit. Současně tak vytváříme předpoklady efektivně plnit požadavky novelizovaného Atomového zákona a prováděcích vyhlášek. Letní měsíce jsme využili k přípravě samotné změny. To znamená k přípravě přesunu útvarů vykonávajících činnosti související s využíváním jaderné energie (včetně přípravy výstavby nových zdrojů) do nové organizační struktury. Nastavovali jsme způsob fungování a spolupráce v rámci Skupiny ČEZ, řešili personální záležitosti apod. Kromě toho jsem byl až do 1. září pověřen řízením Jaderné elektrárny Temelín, takže jsem současně předával agendu svému nástupci. Zásadním strategickým dokumentem pro další rozvoj energetiky v této zemi po odcházející Sobotkově vládě bude nesporně aktualizovaná Státní energetická koncepce z 21. 5. 2015. Ta mj. vytyčuje řadu úkolů pro další rozvoj jaderné energetiky v ČR. Z vašeho pohledu: které z nich jsou momentálně nejaktuálnější? Aktualizace Státní energetické koncepce byla rozhodně potřebná, neboť původní dokument z roku 2004 byl po 10 letech rychlého a obtížně predikovatelného vývoje nejen české, ale i evropské energetiky zastaralý. Z pohledu fungování státu zaujímá energetika klíčovou roli. Pokud si navíc uvědomíme, v jakých časových intervalech se při jejím budování pohybujeme, je naprosto nezbytné mít funkční strategický rámec pro plánování. Kromě energetické koncepce je pro nás z hlediska jádra velmi důležitý také Národní akční plán jaderné energetiky (NAP JE). Obsahuje úkoly pro jednotlivé orgány veřejné správy, různá ministerstva a také pro nás. Z pohledu široké veřejnosti se největšímu zájmu přirozeně těší otázka výstavby nového jaderného zdroje. Máme pro tuto oblast vyčleněný speciální útvar a všechny námi garantované úkoly postupně plníme. Aktuálně jsme se zabývali především přípravou posouzení vlivu na životní prostředí, tzv. EIA. Abychom v ČR mohli přistoupit k výstavbě 7. jaderného reaktoru (nejpravděpodobněji v lokalitě JE Dukovany), bude nezbytné si s novým kabinetem vyjasnit řadu zásadních otázek: technických, technologických, bezpečnostních, organizačních a nikoliv naposledy i investičních a cenových. Jaký by byl podle vašich dlouholetých manažerských zkušeností z JE Temelín optimální scénář a termíny dalšího postupu? Musíme počítat s tím, že jen legislativní proces potrvá několik let. Rok 2035 se sice může jevit poměrně daleko, ale pro tak složitý projekt musí probíhat přípravy už nyní. Ať už jde o různé analýzy, přípravu podkladů pro legislativní řízení, nebo podklady pro následný výběr dodavatele. Času rozhodně dost není. A i když optimální model financování se stále hledá, je důležité, aby tyto práce pokračovaly. Kritici jaderné energetiky (u nás i v zahraničí) ji dílem zatracují a dílem doporučují odlišné postupy a nástroje zabezpečení energetické soběstačnosti země. Má ČR reálně jinou variantu, jak spolehlivě zajistit své energetické potřeby a souběžně zkvalitňovat svůj národní energetický mix, než právě akcentací podílu jádra? Vrátím se ke Státní energetické koncepci. Hned v jejím úvodu najdeme větu, že hlavním posláním je „zajistit spolehlivou, bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR, a to za konkurenceschopné a přijatelné ceny za standardních podmínek“. Aby byly naplněny všechny zmíněné podmínky, je třeba vzít v potaz řadu často protichůdných aspektů a najít co nejvýhodnější řešení. Například: čím nahradíme dosluhující uhelné elektrárny s ohledem na stále přísnější emisní limity? Do jaké míry budeme elektřinu vyrábět doma, a na kolik se spolehneme na dovoz ze zahraničí? A máme od koho ji dovézt? Je výhodnější zabrat pár hektarů konvenčním zdrojem, nebo si můžeme dovolit kvůli stejnému výkonu zabrat desítky kilometrů čtverečních pro produkci z biomasy a solárních elektráren? Selský rozum napovídá, že pro naši zemi je přirozené mít energetický mix co nejvyváženější a vytěžit maximálně to, co dobře umíme. Pokud je prioritou EU bezemisní výroba, jaderné elektrárny do výrobního mixu ČR přirozeně zapadají. Projekce, výstavba a zprovozňování nového jaderného zdroje je nejenom běh na dlouhou trať, ale i úkol, k němuž se hlásí rovněž domácí energetický průmysl a stavebnictví. Ať už bude vybrán libovolný projekt, dostanou české firmy šanci na něm aktivně participovat? Ve všech evropských zemích, které v současnosti staví jaderné bloky nebo se na výstavbu intenzivně připravují, je v projektu nějakou formou angažovaný stát. Z toho přirozeně vyplývá také snaha co nejvíce zapojit domácí dodavatele, uplatnit stávající nebo získat nové know-how. Nepochybuji o tom, že pokud se Česká republika rozhodne podpořit výstavbu nového jaderného zdroje, bude tomu tak i u nás. Stále je u nás řada firem schopných zajistit subdodávky v oboru svých aktivit. Ostatně s mnohými z nich dlouhodobě spolupracujeme na zajištění údržby a investic. V poslední době se v odborných médiích objevuje stále více informací o levnějších, stavebně a implementačně snáze zvládnutelných malých jaderných reaktorech. Má tento technický a technologický koncept nějaké reálné šance i u nás? Nebyla by to cenově, technicky i stavebně výhodnější substituce za velké a drahé jaderné reaktory III+. a IV. generace? Malé jaderné reaktory jsou velmi zajímavý koncept a já sám jsem zvědavý nejen na jejich další vývoj, ale i na to, jak se jim podaří prosadit. V tuto chvíli je vnímám jako velmi zajímavou alternativu, zejména pro odlehlé oblasti bez robustní infrastruktury nebo pro země, které by rády začaly využívat jadernou energii, ale nemají ani potřebný investiční kapitál, ani dostatek lidských a průmyslových zdrojů pro výstavbu klasického jaderného bloku. Budoucnost nás může v této oblasti příjemně překvapit. Rozhodně ale budu rád, když se při jejich vývoji uplatní české jaderné znalosti a know-how. Pokud ČEZ vybuduje a zprovozní další reaktory, bude třeba je svěřit do rukou mladých specialistů. Máme jich dostatek? Jak se vyvíjí dialog ČEZu s příslušnými vysokými školami? Potřebu vychovávat si budoucí jaderné specialisty si uvědomujeme již delší dobu a podnikáme celou řadu kroků. Práce v jaderkách je stále vnímána jako prestižní a lákavá záležitost. To ovšem neznamená, že se nemusíme snažit. Spíše naopak. Naším cílem je navázat kontakt s potenciálními kolegy již během jejich studia. ČEZ spolupracuje s 13 fakultami vysokých škol. V lokalitách našich jaderných elektráren pak s 25 partnerskými středními školami. Kromě běžných činností, jako jsou exkurze, přednášky či vedení bakalářských a diplomových prací, nabízíme i speciální tematicky zaměřené akce. Pro středoškoláky je to jaderná maturita, což je třídenní stáž v jaderných elektrárnách. Pro vysokoškoláky organizujeme Letní univerzitu, neboli dvoutýdenní, aktivitami nabitou stáž. Díky tomuto přístupu nemusíme hledat například nové operátory na volném trhu. Zároveň ale nesmíme podlehnout uspokojení a sledujeme i další možnosti. /ah/
