V roce 1913 Alfons Mall z Badenu v Německu vyvinul a zkonstruoval strojní program vhodný pro masovou výrobu hliníkových tub. První světová válka zastavila další pokrok, ale základ pro moderní průmyslový obor byl položen. Další rozvoj následoval ve 20. a především ve 30. letech v Německu. Až do té doby sloužil ke zhotovování kovových tub zinek, olovo a pozinkované olovo. Zinek byl však drahý a použití olova později zakázal potravinářský zákon. V roce 1939 již překročilo množství hliníkových tub to dřívější z měkkých kovů. Také dnes jsou na špici všech vyrobených tub. Členské firmy sdružení Etma – European Tube Manufacturers Association, které sdružuje více než 80 % celkové evropské výroby tub, hlásí, že v roce 2012 se vyprodukovalo více než 10 mld. tub. Z toho připadá přes 40 % na hliníkové tuby, 30 % z celkového objemu tvoří plastové a zbytek jsou tuby z laminátů. Přesně po 100 letech od jejich počátků zajišťuje pokrok v tiskových a zušlechťovacích technologiích to, že hliníkové tuby v soutěži s ostatními obaly zůstávají opticky zajímavé. Ale také ve vztahu k hmotnosti, manipulaci, bariérovým vlastnostem a výrobkové ochraně zůstává tento tradiční obal konkurenceschopným. Díky svým vlastnostem se hliníkové tuby používají v současnosti především v potravinářství, farmacii a kosmetickém průmyslu. /mt/
