Brněnský mezinárodní veletrh se
nesl ve znamení nedostatku kvalifikovaných
pracovníků, neúspěšné spolupráce
vysokých škol s průmyslem
a dalšími faux pas našeho denního
života. Samozřejmě za vše mohou
novináři (píší mizerně o vzdělání
a zbytečně zveřejňují průměrné platy,
takže mládež si vybírá vše jiné, jenom
ne technické předměty), rodiče, případně
sociální demokraté v parlamentu.
Politici u vesel jsou z obliga.
(Paměť před rok 1996 nesahá.)
Aby se vybičovaly vysoké školy ke
stresu, v němž budou konečně více
dbát na průmyslové potřeby podniků,
které neměly donedávna ani pomyšlení
na nějaké objednávky prací u fakult,
vymyslely zřejmě chytré hlavy z řad
politiků či úředníků nové hodnocení
činnosti vysokých škol. Stručně: v čitateli
jsou body za články v impaktovaných
časopisech a případné patenty,
ve jmenovateli náklady. Vypadá to
logicky, ale má to málo logiky jako
privatizace kupónovou metodou.
Máte-li na fakultě skutečně dobrý
projekt, dokonce realizovaný výrobek
(na jehož projekci jste naučili 1000
studentů a 50 doktorandů co to je
za systém třeba lokomotiva) a získal
jste-li na to dokonce peníze pro celou
fakultu, ve skutečnosti prohráváte.
Jmenovatel je příliš vysoký a v čitateli
není skoro nic, neb: a) ne vše je
možné patentovat a potřebuje patenty,
b) patentové řízení je drahé a nikdo
je nezaplatí jen tak. Do publikací
se nepočítají ani odborné
časopisy vydávané pro výrobu.
(O technických časopisech
veřejných ani nemluvě.)
Výsledek opatření je, že se
fakulty budou zbavovat větších
projektů, aby se vyhnuly nepříznivému
hodnocení. Logické, ne?
Budou se vyhýbat spolupráci
s průmyslem a raději publikovat.
Privatizace českou cestou
byla taky dobře myšlena,
ale ve svém důsledku donutila
zase pro změnu podniky, neboť
neměly kapitál, aby opustily
spoustu výrob, které by nyní rády získaly
zpět. JAN BALTUS
