Havárie není řešení Solid Works 2011 s dalšími inovacemi

Je chladný leden, Texas ještě ani na monitorech předpovědi počasí nevidí sněhovou bouři, která jej zavalí o týden později a očekává spíše fi nále Super Bowl amerického fotbalu. Obojí se přihodí, a sníh padající ze střechy stadionu slavného fi nále zabije několik lidí. Prodejci Solid Works, kteří na světové konferenci značky teprve diskutují zdali vyhrají Steelers či Packers později tvrdí, že kdyby designéři použili k simulaci pohybu sněžných mas CAD programů, nemuselo se to stát. Ale kdo v tu chvíli ví o programu Roof snowy duty? JEŠTĚ BLIŽE K DASSAULT SYSTEMES První zpráva zahajovacího dne setkání 2500 účastníků, uživatelů, prodejců a pracovníků SolidWorks, nyní Dassault Systémes Solid Works, je jasná. Jeff Ray, dosavadní CEO podniku je povýšen do funkce globálních programů Dassault Systémes a nahrazuje jej Bertrand Sicot. A hned se ujímá slova. Mezitím se novináři dozvídají, že studentům a vysokým školám bylo poskytnuto přes 1 mil. aplikací Solid Works a za tímto číslem je dalších 300 000 tvrdě zaplacených verzí. Nepochybně zajímavé. A hned úvodem se představují zástupci Center Rock, kteří pomocí softwaru Solid Works a GibbsCAM velmi rychle vytvořili vrtnou soupravu pro záchranu chilských horníků v dole San José. Blahopřejeme. Zástupci firmy pak rychle odcestovali do Washingtonu D.C., kam je pozval prezident Barack Obama, který je prohlásil během svého projevu o Stavu Unie za hrdiny a průkopníky nových technologií. A ty Amerika potřebuje. Špatných politiků má nadbytek. (Mluvil jen o USA?) HUSTONE, MAME PROBLEM Na jeviště přichází starší pán rezolutního vzhledu. Slavná postava minulosti, šéf letových programů Apollo, Gene Kranz. Začíná hned popisovat okamžiky po odpálení rakety 11. dubna 1970. Asi 56 hodin po startu, když už posádka provedla zážehem raket odpoutání komplexu tří lodí ze zemské přitažlivosti na nenávratnou cestu k Měsíci, hlásily přístroje nízký tlak ve vodíkové nádrži palivového článku. Posádka dostala pokyn zapnout ohřívání a promíchávání a hned nato došlo k výbuchu. „Hustone, máme problém!“ Kdo by neznal tuto větu? Na pódium přichází astronaut kapt. Jim Lovell, podle jehož knihy Ztracený Měsíc byl později natočen i film o příběhu Apolla 13. Vzdálenost od Země byla 321 850 km. Zkratem přívodu k motorku promíchávače se vzňal kyslík, a to znamenalo, že palivový článek nefunguje – velitelská loď nebude mít dostatek proudu. Jistá záloha byla v lunárním modulu, ale ten byl naprogramován na dva dny provozu. Závady a omyly se řetězily, v kabině se začal zvyšovat obsah CO2. Navíc, všichni v Houstonu i členové posádky Apolla 13 věděli, že při simulaci podobného manévru se nepodařilo orbitální kabinu oživit a simulace skončila smrtí posádky. Další simulace byly vyřazeny z programu. Nepředpokládalo se, že by se něco podobného mohlo stát. Jenže jak to bývá, někdo vždy neposlechne a konstruktéři problém řešili sami, bez požehnání managementu. Takže lunární modul opravdu posloužil posádce k vyřešení prvního problému, neb konstruktér využil svého postupu, jež vypracoval jako melouch. Nastal druhý problém. Vysoký obsah CO2, neboť lunární modul měl pracovat jen dva dny a tomu odpovídaly i nádrže s LiOH filtry. A zase pomohl aktivní konstruktér, který začal vymýšlet řešení ihned, jak se dozvěděl o první závadě. Pomocí primitivních pomůcek, například i ponožky, vytvořili astronauti adaptér, který spojil oba dva systémy. Konečně. Ne, to není konec. Otvor pro vytékání moči posádky do kosmu působil jako malý reaktivní motor a loď se vracela k zemi pod nesprávným úhlem. Musel se použít systém ruční korekce z letů Mercury a Gemini, při němž se posádka orientovala jen dle hranice světla mezi dnem a nocí na naší planetě. Podařilo se. Pak už zbývalo jen dobít baterie, ale naslepo, bez kontroly a přistávat. Nikdo netušil zda bude fungovat tepelný štít a i systém brzdicích padáků mohl zamrznout. Dopadlo to dobře, jak víme, a díky tomu Jim Lovell i Gene Kranz mohli hovořit také o riziku při technickém vývoji. A odtud pochází i heslo: „Havárie není řešení.“ Přesto se stala. Proč? Maličkost. Dodavatel systému nádrží vydal specifikaci napájení, které bylo později změněno. Ale subdodavatel Beech Aircraft Corporation objednal automatické termostatické spínače na specifikaci původní. Ani to by ještě havárii nezpůsobilo, ale nádrž sama, vyrobená pro Apollo 10 spadla a byla poslána k inspekci. Ta nic neshledala a nádrže byly vmontovány do servisního modulu Apolla 13. Sice s nimi byly potíže při vyprázdňování tekutých plynů, ale řešilo se to tak, že se v nich zatopilo. Leč přetížené kontakty se spekly a později zkratovaly. Na závadu se mohlo přijít, neboť dodávky proudu byly stálé, nepřerušované, což jasně svědčilo o tom, že relé nevypínají při doplnění baterií. Ale toho si nikdo nevšiml, přístroje byly pod napětím, závada nebyla zřejmá. BYLO BY TO DNES JINE, A CO JE JINE? Tato otázka samozřejmě padla i v souvislosti s nabídkou CAD programů, včetně Simulia Dassault Systémes, v nichž by se vše prověřilo ve virtuální realitě. Ale i to je otázka, neb katastrofy jsou vždy způsobeny řetězem událostí, které kumulují více chyb. Za soudobého stavu techniky, tedy před 40 lety, to byl malý zázrak uvážíme-li, že NASA měla své finanční limity i pro tak ambiciózní projekt. Ostatně, otázka by měla spíše znít: Byl by takový projekt uskutečnitelný dnes? A jakou roli v tom sehrála osvícenost politika formátu J. F. Kennedyho? Oba pánové se shodli, že zásadní. Nikdo to neřekl nahlas, protože Američané tak ani neuvažují. Ale běžné tržní prostředí by cestu k Měsíci, dlážděnou tisíci nových technologií, včetně onoho nešťastného palivového článku, nevygenerovalo. Ale díky bohu, moderní CAD technologie generují nové výrobce třeba z oboru medicínské techniky. Například společnost Bionic Builder, která vznikla spojením chlapce-sportovce s amputovanou dolní končetinou s inženýrem Billem Spracherem. Jejich firma vyrábí vysoce flexibilní a „solidní“ končetinové náhrady. Podobně společnost Mako Surgical nebo Restoris® MCK, která se zabývá kloubními náhradami, tedy ne výměnou kloubů, ale jejich opravou pomocí plastových destiček. Vytvořit přesně tvar kolenního kloubu pomocí sond, vyrobit náhradu artrózou postižených ploch a voperovat je do postiženého kloubu? Jak působivé! Křepce se pohybující 70letý muž přichází na pódium a poskakuje tam jako trpaslík. Mimochodem, chodil již druhý den a třetí den opustil nemocnici. Bohužel, cena nebyla zveřejněna. (Všechny jmenované firmy najdete na webu.) Jan Baltus San Antonio, Texas Pokračování v příštím čísle