Při vývoji náhrady pevných kostních tkání vznikl elastický materiál, který by mohl najít uplatnění naopak tam, kde jsou zapotřebí ohebné, a přitom biologicky šetrné náhrady. V medicíně se často stává, že je nutné rychle nahradit nějakou lidskou tkáň. Zvláštně v akutních případech to bývá obtížné. Tento chronický problém by mohl do jisté míry řešit nový materiál, který vytvořili švédští odborníci Chalmers University of Technology. Jde o nanostrukturovaný materiál, který je podobný gumě a který by jako náhrada lidských tkání mohl zachránit mnoho ohrožených životů. Používání materiálu cizího původu v medicíně přináší celou řadu rizik. V neposlední řadě může dojít k závažným infekcím. Řada dnes používaných materiálů je také do jisté míry toxická nebo přinejmenším problematická pro lidský organismus. Martin Andersson a jeho kolegové proto pro nový materiál použili pouze takové komponenty, které se již dříve osvědčily v medicíně a v lidském těle by neměly vyvolávat závažné problémy. Základem je materiál shodný s plexisklem, který se běžně využívá v řadě medicínských aplikací. K objevu vlastně došlo náhodou. Badatelé se snažili nanostrukturováním tohoto materiálu vytvořit tvrdý materiál podobný kostní tkáni. V tomto úsilí sice neuspěli, ale zato však překvapivě získali hmotu, která je velmi měkká, ohebná a extrémně elastická. Pro náhradu kostí se nehodí, nicméně může se uplatnit v celé řadě jiných biomedicínských aplikací, které vyžadují velmi ohebný, přitom biologicky šetrný materiál. Podle Anderssona se jako jedno z prvních možných využití jejich „gumovitého“ materiálu nabízejí katétry pro močové ústrojí. Povrch materiálu je totiž snadné upravit tak, aby měl výrazné antibakteriální účinky, což je u těchto zařízení klíčové. /sm/
