Milan K. Jermář
Vydalo nakladatelství Aula
a Společnost pro Evropu, Praha 2010
Nejdříve k osobnosti autora. Ing. Milan
K. Jermář, DrCs., se sám nazývá
vodohospodářem, neb jeho profesní kariéra
je spojena s vodohospodářskými
úpravami toků v ČR i v zahraničí, kde
působil. Po emigraci v 80. letech pracoval
v Německu, ale i jako expert pro
WHO, Světovou banku a OSN. Činný
byl i v Pákistánu, Indii a dalších zemích,
kde se podílel na studiích využitelnosti
vodních toků k výrobě elektrické energie
i závlah. Svoji poslední práci, knihu Globální
změna, věnoval svému bývalému
nadřízenému z mezinárodní společnosti
International Water Resources IWRA
a nositeli Nobelovy ceny Josephu Stiglitzovi,
s nímž obsah knihy konzultoval
a má s ním, dle vlastních slov, společný
přístup k ekonomice dneška.
Možná už toto sdělení by mohlo být
doporučením pro ekonomy, aby si knihu
přečetli, neb jak si pamatujeme, Václav
Klaus zveřejnil svého času pro vědecké
kruhy nevídaný dopis, proč by právě Stiglitz
Nobelovu cenu získat neměl.
Tím jsme také naznačili obsah knihy,
jež se zabývá energetickou bilancí Země
a jejími možnostmi k uživení a setrvalému
rozvoji stále se množící lidské populace.
Pro techniky bude asi nejzajímavější
studie o českém prostředí, v níž Milan
K. Jermář uvádí: „Situační zpráva Rady
vlády pro udržitelný rozvoj v roce 2009
uvedla, že energetická náročnost HDP,
spotřeba primárních energetických zdrojů,
podíl energie z obnovitelných zdrojů,
emise skleníkových plynů na jednotku
HDP i na obyvatele a materiální spotřeba
prokazují zaostávání ČR v mezinárodním
srovnání. Český průmysl, energetika,
doprava atd. produkují za současné
situace na obyvatele větší množství ekvivalentu
CO2 než Rusko, jehož rozloha je
200násobná a na obyvatele téměř tolik
CO2, a jen desetinu hrubého domácího
produktu HDP na hlavu při srovnání
s USA.
Jinými slovy, už toto jsou ukazatele,
jež by měly ekonomy vyděsit, neboť při
vzrůstajících cenách paliv a vody to bude
jistě zakrátko jeden z limitujících faktorů
české ekonomiky, ať si bude Klaus myslet
o těchto ukazatelích co bude chtít. Příznačné
je, že v dopise-odpovědi Klause
autorovi s nabídkou knihy je napsáno, že
tato kritéria globálních změn nelze přijmout,
neb nemají jasný výchozí bod 0.
Je rovněž příznačné, že autor knihy
Globální změny jako jedno z opatření
v našem prostředí požaduje otevřenou
debatu alespoň na úrovni světového
ekonomického tisku. Naráží tím
na skutečnost, že naše politická scéna
je natolik prorostlá se sférou podnikatelskou,
že není schopna reagovat ani
na jasné signály ekonomických ukazatelů,
jimž se jinak politici, alespoň
v přiměřené míře, věnují. Jejich názory
nereflektují skutečnosti globálních
změn, ale reprezentují pouze lobbystické
zájmy skupin. O ekonomickém
rozhledu nemůže být ani řeči.
Současná krize, chcete-li recese, otevřela
ve světě cestu různým teoriím
a úvahám, kde hledat cesty jak se podobným
krizím vyhnout. Je zřejmé, že i teorie
kapitalismu se musí vyvíjet, tak jak
se nebývale vyvíjela v posledních letech
globální ekonomika, ale společně s tím
i exploatace přírodních zdrojů, jejichž
objemy jsou definitivní.
Naší společnosti uvyklé razantním
a dle názoru světové obce ekonomů
zastaralým názorům Václava Klause
se může zdát kniha Milana K. Jermáře
doslova „zelenou“, ale to nic nezmění
na výše a v knize popsaným skutečnostem
a fyzikálně měřitelným změnám,
s nimiž se budoucí generace musí vyrovnat.
Otázkou ovšem je, jak tuto knihu,
napěchovanou fakty a matematickými
modely srovnat například s Modrou nikoliv
zelenou planetou, která se stala biblí
vymítačů zeleného ďábla, jež obsahuje
jen úvahy autora bez udání faktů. Ale
tento rozdíl si prostě už musí inteligentní
čtenář srovnat sám. Jan Baltu
