Podle Botanického ústavu AV
ČR nemůže být genetická diverzita
šumavských smrků ohrožena
bezzásahovým režimem, tedy ponecháním
lesa samovolnému vývoji.
Botanický ústav Akademie věd
to uvádí ve svém stanovisku, kterým
reaguje na snahu vedení Národního
parku Šumava omlouvat
ohroženou genetickou diverzitou
horských smrčin další asanační
zásahy. Právě ty však mohou mít
na genetickou rozmanitost šumavských
smrků negativní vliv.
Stanovisko Botanického ústavu
AV ČR uvádí, že bezzásahový režim,
tedy ponechání horských smrčin
na Šumavě samovolnému vývoji,
nemůže ohrozit jejich genetickou diverzitu.
I v situaci, kdy jsou porosty
horských šumavských smrčin napadeny
kůrovcem a dochází k odumírání
stromového patra, nemůže podle
vědců ke ztrátě původního genotypu
dojít.
„Odumření stromového patra má
sice za následek vymizení většiny
starých smrků, ale zároveň otevírá
volný prostor a dovoluje vyklíčit
a odrůstat tisícům malých
smrků, které jsou přímými potomky
dospělých stromů,“ vysvětluje
Doc. RNDr. Jan Kirschner, CSc.,
ředitel Botanického ústavu AV ČR.
Podle odborníků z Botanického
ústavu AV ČR mohou zachování
genetické rozmanitosti negativně
ovlivnit naopak asanační práce a porušování
bezzásahového režimu.
„Jediný způsob, jak můžeme
v tomto případě negativně ovlivnit
původní genetickou strukturu, je
zničení přirozeného náletu při asanacích
a vysazování sazenic smrků
vypěstovaných člověkem,“ říká Kirschner.
Argumentaci postavenou na ohrožené
genetice smrku, kterou se vedení
NPŠ snaží vysvětlovat nutnost
dalších asanačních zásahů, označili
odborníci za spekulace a demagogická
tvrzení. Unikátní ekosystémy
horských smrčin na Šumavě by měly
být ponechány samovolnému vývoji
na podstatné části území národního
parku a neměly by v nich být prováděny
žádné zásahy.
„Pouze spontánní vývoj smrčin
v jádrových územích NP do budoucna
zaručí, že na Šumavě budeme mít
porosty původnímu stavu velmi blízké,
tak jak bychom od lesů na území
národního parku očekávali,“ dodává
Kirschner.
Ke stanovisku Botanického ústavu
AV ČR se připojila i celá Stínová
vědecká rada NPŠ, která vznikla
na jaře tohoto roku, kdy byla výrazně
potlačena role odborníků a vědců
ve vedení NPŠ.
„Vedení Národního parku Šumava
evidentně jen hledá argumenty
pro další kácení. Argumentace
ohrožením genofondu jen podtrhuje
nedostatek odbornosti a účelovost
kroků vedení národního parku,“ říká
doc. RNDr. Jakub Hruška, CSc.,
předseda Stínové vědecké rady NPŠ.
„Existuje velký tlak na to, aby se
na Šumavě kácelo, a tak se hledají
důvody proč. Nyní je již jasné, proč
bylo třeba nejprve odstranit zkušené
vědce a odborníky z vedení národního
parku,“ dodává Hruška. /f/