Evropa zůstane hlavním
zákazníkem Gazpromu a do
roku 2020 mají evropské dodávky
dosáhnout 250 miliard kubíků
zemního plynu ročně. „Máme
dostatek možností, jak uspokojit
evropskou poptávku a zároveň
dodávat stále více zemního plynu
na nové trhy v Asii a Americe,“
řekl při své poslední návštěvě
Prahy Alexander Ivanovič Medveděv,
viceprezident Gazpromu
a šéf jeho dceřiné společnosti
Gazprom Export.
„V žádném případě nejde o snahu
Gazpromu přeorientovat dodávky
plynu z Evropy do Asie,“ potvrdil
Medvěděv. Bezpečné zásobování
evropských trhů umožní nové plynovody.
Z evropského pohledu jsou nejdůležitější
dva: Nord Stream a South
Stream. Severní plynovod má spojit
baltské pobřeží Ruska s Německem
po dně Baltského moře. Jižní
udělá spojnici mezi černomořským
pobřežím Ruska a Bulharskem.
Odtud se plánuje jeho prodloužení do
Srbska, Maďarska a také Itálie, která
je na dovozu zemního plynu velmi
závislá. Nord Stream má podle slov
Alexandra Medveděva začít fungovat
už od roku 2011. „Stavba začne
po vypracování ekologické expertizy
a získání všech potřebných posudků.
Jisté drobné korektury trasy jsou
možné,“ potvrdil.
Nové trasy jsou už na
papíře
Důležitější pro mimoevropské
země, i když plyn odtud bude
potrubím proudit také do Evropy,
je velký projekt s názvem Štokman,
který zajistí těžbu zemního plynu
z bohatých ložisek v Barentsově
moři na severu Evropy. Na konci
letošního února vytvořil Gazprom
a jeho partneři, což je francouzská
společnost Total a norská Statoil-
Hydro, účelovou společnost, která
uskuteční první fázi dobývání
tohoto ložiska. Podle Medveděva
budou ve druhé polovině roku
2009 zpracovány všechny přípravné
studie a úvodní technické projekty.
Ložisko Štokman má zásoby
3,8 trilionu m3 zemního plynu a 37
milionů tun plynového kondenzátu.
Na trhy na březích Atlantského
oceánu se odtud bude zemní plyn
dopravovat ve formě LNG, tj.
zkapalněný, který lze přepravovat
tankery.
Prodlouženou rukou
je Vemex
Ruský energetický gigant je nyní
čtvrtou největší firmou světa a nejpozději
do roku 2018 chce být
světovou jedničkou s tržní kapitalizací
jednoho bilionu dolarů. Do
zemí EU dodává Gazprom plyn
především prostřednictvím dlouhodobých
smluv s velkými plynárenskými
společnostmi. Například
RWE Transgas má tuto smlouvu na
ruský plyn nedávno prodlouženou
do roku 2035.
„Liberalizace evropského
energetického trhu se nejen
neštítíme,“ řekl Medveděv, „ale
využíváme nových možností.“
Těmto slovům odpovídá např.
fakt, že Gazprom dodává koncovým
zákazníkům svůj plyn i přímo,
a to za konkurenčních podmínek.
Zabývá se tím jeho dceřiná
společnost Gazprom Export
a např. v České republice je její
prodlouženou rukou společnost
Vemex. Ta získala již několik
velkých odběratelů plynu od
RWE Transgas a loni prodala asi
200 mil. m3 plynu. „Jsme hrdi na
to, že tímto způsobem přispíváme
dokonce i k výrobě českého
piva,“ podotýkal s úsměvem
Medveděv, který se v Praze,
Plzni a Litvínově zúčastnil jako
aktivní hráč v poli osmého ročníku
tradičního hokejového turnaje.
„Mezi naše klienty české
pivovary patří. Musím říci, že
kvalita českého piva tím neutrpěla.“
Obdobným způsobem působí
Gazprom i na trzích Francie
a Velké Británie, kam dodává plyn
nejen velkým, ale i malým spotřebitelům.
Gazprom sleduje liberalizační
snahy Evropské komise s tím, že
ne vždy připadají jeho šéfům zcela
promyšlené. Zejména pokud jde
o vlastnické oddělení regulovaných
činností od neregulovaných.
Přitáhnou tato opatření nezbytné
investice do plynárenské infrastruktury?
Do jaké míry je to slučitelné
s principy tržní ekonomiky,
s hájením práv a ochrany vlastníků?
Jak lze chápat výroky, že je
třeba ochránit vlastní firmy před
vnějšími konkurenty? Tyto otázky
si ruský producent klade, ale věří,
že v rámci dialogu, který probíhá
mezi Gazpromem a Evropskou
unií, budou jeho věcné argumenty
vyslyšeny. „Ačkoliv rozhodování
v otázkách struktury plynárenského
a elektroenergetického trhu
je výhradně v kompetenci EU,
neměla by zároveň zpochybňovat
základní principy tržní ekonomiky,
mezi něž patří právo výrobce
dodat svůj výrobek spotřebiteli,“
myslí si Medveděv.
Ruská společnost Gazprom existuje
patnáct let. Vznikla na základě
výnosu Ruské federace přeměnou
Ministerstva SSSR pro těžbu ropy
v akciovou společnost. Stát v ní
má jen polovinu akcií, tu druhou
vlastní soukromí investoři včetně
zahraničních.
Milena Geussová