Stále se zvyšující životní tempo
a naléhavost každodenních úkolů
nás plně zaměstnává aktuálními
problémy a potlačuje v našem vědomí
pocit kontinuity s minulostí
včetně vědy a techniky. Ta však
ovlivňuje naše myšlení zpravidla
mnohem hlouběji, než si uvědomujeme
a připouštíme. Po svých předcích
jsme zdědili nejen náš vnější
fyzický svět, v němž žijeme, ale též
svět psychický a především způsoby
našeho vnímání a myšlení. Přírodě
nezáleží na tom, komu a jak se
podaří odhalit její tajemství. s lidmi
je to ale jiné. Ti by si měli osudy
talentovaných vrstevníků i geniálních
předků občas připomenout
a svědectví o jejich velkých činech
předat dalším generacím.
Albert Einstein napsal před více než
půl stoletím v jedné své eseji: „Obsah
vědy se dá nepochybně pochopit a posoudit
i bez znalosti individuálního
vývoje těch, kdo ji vytvořili. Ale při
takovém jednostranném objektivním
vylíčení vypadají jednotlivé činy jako
náhodné. Pochopení, jak byly tyto
kroky možné, ba nutné, získá člověk
teprve sledováním duševního vývoje
jednotlivců, kteří měli na vývoji vědy
rozhodující účast.“
Dvacáté století dosáhlo v historii
lidstva nejen smutného prvenství
v desítkách milionů obětí válečných
konfliktů, ale, naštěstí, také v úspěších
exaktních věd - díky nim je náš
život snazší a bohatší. Cesty k využití
jaderného štěpení, tranzistorového
a laserového jevu, supravodivosti
i dalších převratných objevů fyziky
byly dlouhé a obtížné. Hrdinové, kteří
po nich šťastně došli k vytouženým
metám, jsou výjimeční svou intuicí,
pracovitostí a houževnatostí. Lidskými
ctnostmi i chybami se však podobali
každému z nás.
Ukázat, zač těmto proslulým osobnostem
vděčíme, zároveň je však
zbavit zbytečné glorioly, takový cíl
má 5., závěrečná část „Fyziky v kulturních
dějinách Evropy“, vydaná
s podtitulem „Atomový věk“ nakladatelstvím
ČVUT (Praha 2010, 1.
vyd., 310 str.). Autorem celého tohoto
rozsáhlého díla (Starověk a středověk,
Od Leonarda ke Goethovi, Století
elektřiny, Romantici a klasikové) je
prof. RNDr. Ivo Kraus, DrSc., FEng.,
dr.h.c., působící na katedře inženýrství
pevných látek Fakulty jaderné
a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze.
(Mimo této pentalogie připomeňme
jeho další knižní publikace Dějiny
evropských objevů a vynálezů, Dějiny
technických věd a vynálezů v českých
zemích, Příběhy učených žen,
W. C. Röntgen-dědic šťastné náhody,
Čestní doktoři na české technice, aj.)
V první části „Setkání s laureáty“
čeká čtenáře seznámení s několika
desítkami nositelů prestižní Nobelovy
ceny. Svým dílem a životním osudem
je zde představena výjimečná osobnost
evropské vědy Albert Einstein,
tvůrce kvantové teorie Max Planck,
legendární experimentátor E. Rutherford,
geniální teoretici Niels Bohr,
W. Heisenberg, E. Schrödinger
a P. Dirac, britský kosmolog S. Hawking
a řada dalších přírodovědců známých
i méně známých jmen (P. Lenard,
J. Stark, M. Laue, M. Born,
L. Broglie, W. Pauli aj.).
Útlejší druhá část „Fyzikové z východu“
je věnována neméně zajímavým
a často dramatickým životním
osudům slavných ruských a sovětských
učenců-nobelistů, bádajících
v podmínkách totalitní moci (A. F.
Joffe, P. A. Čerenkov, I. M. Frank, I. J.
Tamm, P. L. Kapica, L. D. Landau, A.
D. Sacharov, D. I. Blochincev aj.).
Závěrečná pasáž „Sedm univerzitních
měst“ obsahuje autorovy osobní
vzpomínky na ruské univerzity (Petrohrad,
Novosibirsk, Krasnojarsk,
Tomsk, Irkutsk, Jakutsk, Vladivostok)
- na některých vystoupil s přednáškou,
vyměnil zkušenosti s fyziky v laboratořích,
jinde také řadu týdnů učil.
Experimentální fyzik, vysokoškolský
pedagog a popularizátor přírodních
věd Ivo Kraus také v tomto díle
zhodnocuje svůj celoživotní zájem
o dějiny oboru, propojuje líčení životních
osudů vědců s vysvětlením
podstaty jednotlivých objevů, a uvádí
je do širších společenských souvislostí.
(tes)
