Česká republika se během několika málo let stala (a nejenom v rámci EU27) fotovoltaickým gigantem. Podle posledních průzkumů na každého z nás už připadá jeden solární panel. Nejvíce těchto alternativních zdrojů smontovali v minulých letech ve fotovoltaicky příznivém Jihomoravském kraji (cca 2,23 mil.), z toho jen na Znojemsku bezmála 600 000 kusů. „Litý“ boj o místa v čele solárního pelotonu svedli rovněž Jihočeši (1,187 mil.) a Středočeši (1,183 mil.). Protipóly tohoto snažení jsou naopak západní výspa státu – Karlovarsko (cca 66 000 panelů) a kupodivu také metropole: cca 83 000 kusů. Co se týká skladby používané solární techniky, v ČR se lze setkat jak s deskovými a trubicovými panely, tak s fotovoltaickými fóliemi a s organickými solárními panely. Funkčně převažují dvě základní modelové řady: výkonnější (v různě velkých sestavách solárních elektráren) a tzv. střešní (domácnosti využívají několik málo kusů jak k produkci energie, tak k ohřevu vody, příp. ke klimatizaci vnitřních prostor objektů). Z hlediska doby montáže a zprovoznění dominují instalace z let tzv. českého solárního boomu, resp. výhodných garancí výkupních cen fotovoltaické energie (2008–2010). Každá technika časem doslouží. Experti odhadují maximální dobu ekonomicky efektivní exploatace současných typů solárních panelů v rozmezí 25–30 let. Poté je bude nutné likvidovat. Odhad škodlivých fragmentů, které vyžadují speciální manipulaci, přesáhne hranici 200 000 t. Pro ilustraci jednotlivých frakcí: na jednom standardním solárním panelu největší podíl hmoty připadá na vnější kalené sklo (cca 45–46 %). Následují plasty (s podílem do 30 %) a hliníkový rám (cca 20 %). Podíl často citovaného křemíku činí „jen“ 3–3,5 %. Množství problémového antimonu, barya, beryllia, kadmia, molybdenu, rtuti a selenu jsou v konstrukci fotovoltaického článku už (naštěstí) jen mizivá. S etapou materiálové likvidace českého solárního boomu počítají vláda a parlament v předstihu. Ministerstvo životního prostředí ČR připravilo věcně příslušný zákon, jenž mj. počítá s povinností producentů fotovoltaických panelů přispívat na vázaný účet sumami, jež budou v budoucnosti využity právě k ekologické likvidaci této techniky. Totéž platí pro již smontovanou a používanou fotovoltaiku. Jejich postupnou likvidaci uhradí majitelé. Solární články nebudou časem demontovány a deponovány na skládkách odpadu, jako obvyklý komunální odpad. Každý model obsahuje řadu recyklovatelných a ekonomicky dobře využitelných elementů. Vedle již vzpomenutého skla to může být cín, hliník, křemík, měď, olovo nebo stříbro. Co se týká plastů, tam patrně převáží jejich termické zpracování. /ex/
